Similo je kooperativní asociační karetní hra pro libovolný počet hráčů od dvou -minimálně sedmiletých- nahoru, ve které se jeden staví do role nápovědy a všichni ostatní se snaží společnými silami přečíst mu myšlenky. Triviální pravidla, jednoduchá premisa a zábava na spousty hodin. Nám se do rukou dostaly všechny tři různé verze - pohádky, báje a historie. Tři různá odvětví spolu zdánlivě nesouvisející, přesto lehce kombinovatelné pro větší a často lepší zážitek.
Pravidla a cíl hry jsou, jak už jsem naznačil výše, neuvěřitelně jednoduché. Jeden hráč - zadavatel úkolu, se tajně podívá na jednu z karet v balíčku, a zapamatuje si ji. Pak k ní přimíchá dalších 11 a vyloží je obrázky nahoru na stůl. Pak si dobere pět karet do ruky. Z těch pěti karet jednu vyloží jedním ze dvou způsobu - vodorovně nebo svisle. Je-li karta vyložená vodorovně, postava na ní má nějakou vlastnost, charakteristiku nebo něco jiného společné s tajnou kartou zadavatele. Může to být cokoliv, pohlaví, rasa, druh, ale i barva oblečení nebo pokrývka hlavy. Na hadačích už pak je, aby si váš záměr vyložili správně a postupně vyřazovaly ty správné karty.
Hra je rozdělená do čtyř kol, každé začíná odhalením karty z ruky zadavatele. V prvním kole mají hadači za úkol odstranit jednu kartu, v druhém už dvě, ve třetím tři a v posledním 4. Na konci tedy zbudou dvě poslední karty, ze kterých si podle dostupných nápověd musí hadači vybrat tu správnou. Uhádnou-li, všichni hráči vítězí, pokud se spletou, může za to buď zadavatel, protože dával nejasné nápovědy, nebo hadači, kteří si bravurní nápady a myšlenkové pochody špatně vyložili. Nic mezitím. Každopádně musím uznat, že zvlášť, hrajete-li jenom s jedním balíčkem s jiným nemíchaným, bývala to většinou spíš chyba zadavatele, protože ten musí dávat pozor na to, aby mu jako ty poslední dvě karty nezbyly prakticky totožné postavy, ze kterých si podle nápověd není možné rozhodně vybrat.
Kombinací všech tří balíčků pak hra vstupuje do zcela nové dimenze, protože už nemůžete spoléhat jen na instinkt, ale musíte daleko víc přemýšlet, co kterou nápovědou chtěl básník říct. Pro zadavatele je to často nevděčná práce, protože těch pět karet v ruce je někdy nemožné spolehlivě vyložit tak, aby to ostatní pochopili, byť máte záměry v hlavě sebejasnější. Jedna hra zabere kdekoliv od dvou do patnácti minut, pokud nejste členy debatního kroužku a každý se najednou promění v Sokrata, jakmile vytáhnete balíček Historie. Pak se hra klidně protáhne na půl hodiny. Její zábavní hodnota je ale velká, protože máte prakticky neomezené možnosti jaké karty si vyberete a vyložíte.
Sama o sobě je hra Similo, zvlášť díky ceně kolem dvou tří stovek za balíček, rozhodně dobrá investice pro nenáročné hráče, rodinné a podobné akce. Krabičky jsou malé, skladné, takže se hodí na cesty, hory a chaty, kde nejsou masivní stoly a deskohraní, byť nechápu, proč byste jinak na hory jezdili, není primárním cílem výletu. Další super věc je, že ke každé postavě máte český i slovenský text, protože pochopitelně nebudete znát všechny, tak abyste měli alespoň hrubou představu, kdo nebo co to je či bylo. Znovuhratelnost je díky náhodě, míchání a možnosti kombinovat balíčky skoro neomezená, takže můžete klidně odehrát jednu dvě, když není moc času, nebo se klidně můžete Similovat celý večer.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi
