Mám moc rád rychlé "tetrisoidy", jak tomuto žánru osobně říkám, a pokud jsou namíchané ještě s pěknou hudbou, je to úplná výhra. Vřelé vzpomínky na dokonalé Lumines z PSP se oživí, kdykoliv vidím někde podobnou hru. Přesně ty vzpomínky vyvolalo Chime Sharp, o kterém je tahle recenze. Toto je pokračování hry z Xbox Live Arcade, jenž vyšla v roce 2010 a jmenovala se jednoduše Chime.
O co ve hře jde? Ačkoliv to u sebe zařazuji mezi "tetrisoidy" tak tentokráte stavebními bloky nejsou tetromina, ale pentomina. Tudíž tvary, jenž umísťujete na herní plochu, se skládají z pěti, ne ze čtyř kostiček. To nabízí o něco více kombinací, ale také mírný nezvyk pro lidi odkojené na Tetrisu. Bloky umísťujeme na hrací plochu s cílem ji celou přebarvit v časovém limitu. Bonusový čas a multiplikátor na score získáváte úspěšným formováním čtverců/obdélníků minimálně o velikosti 3x3 kostek a jejich rozšiřováním. Přes celou herní plochu běhá "rytmická" čára, která v závislosti na módu něco se zmíněnými bloky udělá. A mimo jiné také to, jak přejíždí vaše pole, formuje hudbu na pozadí, protože hudba je zde neméně důležitá součást celé hry.
Stadnard Mode je přímočarý - časový limit, cíl pokrýt celou plochu s tím, že rytmická čára smaže zformované obdélníky/čtverce a zachová označení, že tato část plochy byla již pokrytá. Úspěšné formování dává časové bonusy a score. Naopak zapomenuté kostičky nulují po čase multiplikátor. Sharp Mode odstraňuje časový limit, ale zase přidává "životy". Za každou zapomenutou kostičku, jenž nezabalíte do čtverce, ubyde jeden život. Formováním perfektního čtverce 3x3 bez přesahů získáte život zpět. Je to těžší, než to vypadá. Strike Mode dává brutální 90 vteřinový časový limit bez možnosti prodloužení a opuštěné kostičky mažou zakrytou plochu, takže se musíte ohánět rychle, ale přesně. Nakonec Challenge Mode, která omezuje počet dostupných bloků a odemyká se při splnění Standard Mode tj. získání 90% a více pokrytí plochy. Pátým módem je pouhý Practice, který nijak neomezuje.
To jsou základní módy a k tomu je dostupných patnáct písní - tedy levelů. Každá píseň má mírně odlišnou herní plochu a barevné provedení. Písně mají také rozdílné tempo, což určuje rychlost rytmické čáry. Mezi skladbami najdeme minimálně dvě, které ční nad ty ostatní. To jsou skladby od perfektních Chvrches a také Kavinskyho (soundtrack k filmu Drive). Ty opravdu vyčnívají nad ostatní a když jsem je spatřil, hned se mi rozzářily oči. Tím však nechci říci, že ostatní jsou špatné. Naopak, každá skladba má své kouzlo a ani jedna z nich mě nijak nenudila. Co se týče technického zpracování, tak zde není moc co řešit. Stylizovaná grafika přesně odpovídá svému žánru a určitě Lumines připomene. Každá skladba má svou barevnou paletu, takže nebudete koukat na stejné obrázky stále dokola. Bohužel tu musím říci, že některé skladby měli kombinaci barev podivnou (Kavinsky zejména), že se špatně rozlišovalo, co je obarvená plocha a co zformovaný čtverec. Ale to je malý detail a jedná se asi jen o jednu či dvě skladby. Jinak hra na PlayStation 4 funguje bez problémů.
Samotné hraní je docela náročné. V první řadě také proto, že hra toho moc na začátku nevysvětlí. Strohé popisy toho, co v jednotlivých módech dělat, člověk zkoumá stylem pokus omyl. Nějakou chvíli jsem tápal, co vlastně dělá rytmická čára, co se děje se čtverci, jak přibývá časový limit atd. Zde mohl být lepší popisek ihned u výběru samotného módu. Jakmile to rozluštíte, tak už to jde samo. Během víkendového rána jsem si přivstal, než se probere rodina, a hra mě kousla a na půl druhé hodiny nepustila tak, že jsem přestal vnímat čas a notifikace na mobilu. Soustředěný na kostičky a na úspěch v pekelně těžkých časových limitech. Je to těžká hra a to je dobré. Jenom je škoda, že hra nenabízí nějakou formu multiplayeru pro dva u jedné obrazovky. To by totiž mohlo být další oživení a rozhodně zábavná záležitost.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Keymailer
