Listopad už druhým rokem patří všem mrtvým. Nejenom v našich luzích a hájích, kde se v tento podzimní čas lidé uchylují na hřbitovy, aby tam uctili památku zesnulých. Valve na nás ze své centrály žene další hordy jedinců, jimž činí neuvěřitelné potěšení odkousnout vám alespoň nepatrnou část svalové tkáně. Left 4 Dead 2 navazuje na úspěch svého předchůdce, z čehož možná pramení jistá konzervativnost v otázce novátorství. Tuny vystříleného olova prověřená značka znovu najala čtveřici přeživších, kterým zkříží cestu za spasením masa jedinců s tupými výrazy ve tváři. Pakliže vůbec nějakou mají.

Než hra vyšla, provázelo jí množství porodních bolestí. Paradoxně největší nářky se ozývaly z vlastních řad, od fanoušků. Komunita hráčů, vystavěná mimochodem na velmi pevných základech, nesla oznámení druhého pokračování dosti nelibě. Celá herní branže (a možná i Valve samotné) kalkulovala s pouhým DLC pro první díl, který v listopadu 2008 rozpoutal doslova mánii. Každý si chtěl zabít svého zombie. A místo rozšiřujícího balíčku se na příznivce z regálů usmíval druhý díl. Rok po vydání předešlého. Komunitní agitace za jeho bojkot se včas ztlumila, neboť petice většina rozumných hráčů ignorovala. Druhý díl se již hezkou řádku měsíců vyhřívá na postu, který mu sluší. Tak se pojďme podívat, zda mu již nevyrašily první vrásky či se neobjevili první příznaky značící přibližující se stáří.

Neznáme jejich příběh. Víme jen, že maří kovem v zájmu záchrany vlastní kůže. Jsou čtyři. Rozdílné pohlaví, názory, rozměry, pleť. Dohromady je spojuje jediné: Touha přežít. Rochelle, Nick, Ellis a Coach v boji s přesilou nesčetněkrát mohutnější. Kde jedinec ztroskotá, napne k němu pomocnou paži kouzlo týmové kooperace. Velmi záhy jsme tedy objevili první stavební pilíř Left 4 Dead 2 – spolupráci. Týmové souznění hraje i ve dvojce jednu z titulních rolí, neboť jedině díky němu se, pokryje-li vám jeden z parťáků záda, vůbec prosekáte a „propánvičkujete“ do bezpečí úkrytu. Mechanismy v tomto případě šlapou jako švýcarské hodinky, tudíž i vy budete muset přistoupit na jistou míru spolupráce, jinak se velmi rychle ztratíte pod lavinou polomrtvých nepřátel.

Vzduchem se vznáší otazník. Vyplatí se obětovat této hře část mé skromné výplaty i tehdy, komunikuje-li můj stroj s internetem v řádech kilobytů, nikoli megabytů? Přeci jen, Left 4 Dead 2 si v internetové síti hoví jako nikdo jiný. Vkládat nemalý finanční obnos do tak nejisté investice jako offline kampaň či offline scavenge se tím pádem jeví jako krok vstříc osobnímu bankrotu. Ještě před vstupem do obchodu (ať už kamenného či digitálního) očistěte svojí šedou kůru mozkovou od těchto hanlivých myšlenek. V Left 4 Dead 2 totiž dřímá potenciál i poté, co se z multiplayerových orgií odpojíte.

Pravda, atmosféru sice krájíte mačetou, nicméně pouze tehdy, sekundují-li vám živí partneři. To samé platí i o hratelnosti, která nástupem počítačem řízených spoluhráčů klesá strmě k záporným hodnotám. Pakliže pokoušíte sólo kampaň, připravte se na strhující lineární řežbu s naskriptovanými tunami zombie, kteří s typickým syčením nakráčí před vaši hlaveň, kde je stihne velmi rychlá smrt. Ta je potká několika novými způsoby.

Pach benzínu se line z motorové pily, s jejíž pomocí se děsivou přesilou prosekáte s ladností mistra šermu. Již tak početnou řadu střelných nástrojů rozmnožilo ještě několik dalších kusů, z nichž největší orgie zažijete asi s granátometem, milovníci těžkých kalibrů patrně zaplesají nad přítomností automatické brokovnice. Takto vybaveni si ještě do kapes pohodlně zasunete jednu zbraň nablízko. Příznivci pana Babicy a jeho dobrot zcela jistě popadnou pánev, další nepohrdnou baseballkou či pistolí. Tu lze uchopit buď samotnou či jí spárovat s kolegyní stejné ráže.

Při čištění jednotlivých lokací nenarazíte pouze na řadové oponenty, kteří svou nemohoucnost nahrazují počtem. Tu a tam si vás vyhlédne jakýsi boss, jemuž budete muset obětovat podstatně větší část zásobníku, než jej definitivně odstavíte ze hry. Takový je třeba Hunter. S tygří elegancí vás skolí k zemi a začne drásat vnitřnosti. Pomůže jedině spoluhráč. Totéž se týká i Jokera, hbitého skřeta, jenž vás obejme kolem krku, znehybní a nechá dokončit dílo zkázy řadovými infikovanými.

Kapitolu samu pro sebe pak píše Tank, který většinou zvěstuje o své přítomnosti křikem a pohazováním okolních předmětů. Ty pravděpodobně mrští po vás či vašich kolezích. Jeho likvidace stojí zdaleka nejvíc úsilí a nábojů. Tuto trojku zdatně doplňují i další, například Bouchač či Chrlička – nevábná osoba chrlící ze svých úst toxickou kyselinu. Tak trochu mimo rámec všeho dění se ochomýtá Čarodějnice. Zpravidla posedává kdesi v rohu a utápí se v žalu. Nevyrušíte-li jí, pak si vás nevšimne. Potíž nastává v opačném případě, kdy vám podobně jako Hunter začne vykrádat orgány z těla.

Absenci celistvého příběhu autoři vykompenzovali množstvím módů, v nichž můžete dovádět. I se single kampaní se jich sešla rovná pětice. Sympatický počet, jenž bezpečně zabaví na několik bezesných nocí. Vyjma již zmíněné kampaně a její online variaci ve hře objevíte například mód Versus. Oba znesvářené tábory se rozdělí a hráči rozehrají boj buď jako jeden z přeživší čtveřice nebo jako jeden ze zombie bossů.

Na stejném principu autoři vystavěli mód Scavenge, v němž zase hráči jakožto přeživší potřebují naplnit generátor určitým počtem naftových kanistrů a otevřít si tak cestu na svobodu. Jenomže v tom jim brání nemalá skvadra infikovaných nepřátel, rovněž ovládaných lidmi. Zbývá prohodoit pár slov o módu Survival. Výmluvné označení módu, ve kterém se vaší hlavní náplní stane jednoduchý cíl: Odolat stále sílícím vlnám hladových zombie co nejdéle to půjde. Všechny módy samozřejmě lze rozehrát i bez internetové přípojky. Ovšem velmi rychle se seznámíte se stereotypem, jenž se na vás po delší době přisaje jako klíště.

Jestliže bychom zevrubně hledali místa, v nichž zůstalo Left 4 Dead 2 múzou nepolíbeno, jistě bychom vztyčili prst ke grafice. Source engine pamatuje Counter-Strike, není se tedy čemu divit, že ve srovnání s dnešní „CryEngine“ elitou velice rychle ztrácí dech. Nicméně na jeho obhajobu nutno vznést jednu námitku – a sice že právě druhé pokračování rodící se zombie ságy na grafice nestaví. Zůstává přístupné široké škále populace, navíc svůj handicap nahrazuje jinými, podstatně důležitějšími prvky.

Nadešel čas bilancovat. A také položit si pro někoho jistě lákavou otázku: Zplodí tvůrci třetí díl a orámují tak své dílo do celistvé trilogie? Těžko říci, obzvlášť pak přihlédneme-li k martyriu, jímž si ve Valve prošli již před vydáním dvojky. Nicméně zanechme planých úvah. Druhý díl bezesporu přitáhne hráče k monitoru, strhne je vynikajícím multiplayerem a hratelností. Lidé bez internetu si rovněž užijí množství zábavy, ovšem s omezenou trvanlivostí, jež vyprchává úměrně k počtu odehraných hodin. Hledáte-li oddych z náročného pracovního dne, zkuste vymítit pár zombíků. Co na tom, že nevíte, odkud přišli, co tu pohledávají nebo proč zrovna tahle čtveřice zcela průměrných občanů zůstala onou záhadnou nákazou neposkvrněna.