V dnešní recenzi se zaměříme na sci-fi titul Deliver Us the Moon od studia KeokeN Interactive, který se v těchto dnech dostává i na ostatní platformy mimo PC, takže si jej mohou nyní zahrát i majitelé všech konzolí. Jako většina podobně laděných kousků z poslední doby slibuje i tato hra nepříliš pozitivní tón a spíše nám tak vývojáři opět servírují titul z lehce strašidelného či depresivního soudku. Jak to všechno dopadlo, to se již dočtete na následujících řádcích.

Příběh hry se odehrává o pár dekád dále v budoucnosti, v době, kdy to pro naši planetu nevypadá nikterak růžově, především proto, že lidstvo již vytěžilo veškeré nerostné bohatství a je tak nutno poohlédnout se po nějakých nových zdrojích za hranicí naší atmosféry. Z těchto důvodů tak vzniká zbrusu nová vesmírná agentura, která má za cíl zabezpečit Zemi tolik potřebnou energií. Plán World Space Agency je vcelku prostý. Vystavět kolonii na měsíci a energii vygenerovanou na jeho povrchu pomocí speciálních paprsků dodávat na Zemi. Vše se zadaří jak má, kolonie prosperuje a plní daný úkol, nicméně nic netrvá věčně, a tak se jednoho dne dodávky energie zastaví. Inu, a zde se ke slovu dostává vaše herní postava, tedy astronaut, který je vyslán na měsíc, aby zjistil co nejvíce informací o tom, proč se zčistajasna kolonie odmlčela a co se na základně vlastně stalo.

Již od samého počátku tak na svých bedrech poměrně solidně pociťujete tíhu rozhodování a zodpovědnost za miliardy životů. Tento pocit se autorům hry podařilo skutečně věrně napodobit a nemohu říci, že bych se při hraní cítil příliš uvolněně. Stísněný pocit vás provází na každém kroku, což není nikterak negativní skutečnost, hra je takto zkrátka stavěná a je na vás, abyste přijali její pravidla. Vzhledem k jejím kvalitám si však myslím, že s tím problém určitě mít nebudete. Co do žánrového zařazení, užijí si zde všichni. Ač hra primárně působí jako adventura viděná z pohledu třetí osoby, záhy si začnete vychutnávat i pohled z vlastních očí a postupem času přibývají další a další prvky.

To co ze začátku vypadá jako simulátor chození, přechází v řešení spousty hádanek, zvládání překážek v podobě plošinkových úseků a v podstatě nemáte kdy si vydechnout, jelikož vás hra neustále vede od jednoho úkolu k druhému. Uvolněnější tempo průzkumných pasáží střídají ty frenetičtější, kdy jde vaší postavě o holý život. Co zde funguje na jedničku, je již zmiňovaný pocit napětí, umocňovaný zvědavostí z neznáma, které bude následovat a také tím, že nemáte k dispozici žádnou zbraň, pouze baterku. Musím konstatovat, že jsem se od hraní často nemohl odlepit, a to ani v případě nuceného opakování některých úseků při snaze ulovit nějakou tu těžší trofej nebo zkrátka z důvodu špatného načasování požadované akce.

Abyste se na vaší pouti mohli cítit alespoň o něco komfortněji, po pár desítkách minut narazíte na jediného společníka, který se k vám přidá a s jehož pomocí jste schopni řešit nadcházející puzzly. Ty zpravidla nebývají nikterak extra složité a i když vám trvá déle jejich rozlousknutí, nakonec si řeknete klasické: „Že mě to nenapadlo dřív!“ V každé lokaci je také k dispozici spousta materiálů k prostudování, počínaje časopisy, přes audio soubory, soukromou korespondenci až po speciální předměty, jejichž oskenování vám kromě uložení do databáze slušně rozšiřuje i herní pozadí a příběh, který hru doprovází. Nachází se tu i hologramy, které po úspěšném rozšifrování reprezentují to, co se dělo v době výpadku a opět vás o něco více vtáhnou do hry a dají na chvilku zapomenout na to, že jste na měsíci zcela sami. Nebo ne? Ve hře logicky existuje i smrt, která však díky poměrně benevolentně rozmístěným checkpointům není ničím, čeho byste se měli příliš obávat. Zkrátka si ten kousek případně zopáknete.

Z technologického hlediska se jedná o velice povedený kousek, jehož jedinou vadou na kráse jsou povětšinou situace při vstupu do nové lokace, kdy se hra ukládá a nepříjemně na pár vteřin zamrzá, potažmo po smrti trvá nahrávání déle, než bych si přál. Kromě těchto menších problémů, které by mohla odstranit některá z budoucích aktualizací, si budete užívat úchvatného vizuálu, který bere dech ve všech lokacích, do kterých se podíváte. Ať už se jedná o interiéry základny či měsíční povrch, to vše zkrátka vypadá parádně. A co teprve když k tomu přidáte stav beztíže? Pro fanoušky sci-fi žánru, případně vesmíru jako takového, se v případě Deliver Us the Moon jedná o hotové žně a splnění tajných tužeb. Mnohokrát jsem se přistihl, že jsem namísto zběsilého pobíhání po herních lokacích prostě zastavil a kochal se pohledy na měsíční povrch. Jsem si celkem jistý, že ani potenciálním kupcům se tyto situace nevyhnou, jelikož by to byla bezesporu škoda.

Pokud byste měli zájem posunout již tak graficky vyšperkovaný zážitek ještě o level výše, určitě vám to dokáže nabídnout PC verze hry, která zhruba od konce minulého roku podporuje real-time raytracing (RTX) a DLSS (upscaling). Díky jejich kombinaci tak můžete probádat kus vesmíru i s neporovnatelně živějšími texturami například ve 4K, a to i s grafickou kartou finančně dostupnější, než je ikonická 2080Ti. Právě u této příležitosti jsme nedávno vydali krátké video, kde si fungování těchto technologií objasníme nejenom slovně, ale ukážeme si i pár srovnání.

Grafické stránce zdárně sekunduje i ta zvuková, a to jak hudební podklad, který příjemně graduje v přesně daných momentech, tak i všelijaké okolní šelesty či projevy technologických zařízení. Špatně na to vůbec není ani dabing, který vás svojí kvalitou opět o něco více přenese do prostředí hry. Máte-li tedy chuť vyrazit do vesmíru, vyzkoušet si všemožné „minihry“ v rámci řešení puzzlů a chcete zažít „takový ten podivný pocit osamělosti“, určitě si tuto hru pořiďte, nebudete litovat. Na závěr se sluší zmínit ještě údaj o herní době. Já i s několika solidními zákysy při dokončení atakoval hranici zhruba deseti hodin. V případě, že si některé kapitoly budete chtít zopakovat, například kvůli dosbírání některých věcí, pár hodin si zajisté ještě připočtěte.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti KeokeN Interactive