A je tu víkend, a ten je ve znamení deskových her. Asi jste si zvykli, že vám každý víkend přinášíme recenzi na nějakou tu libůstku u které si můžete s bandou lidí sednout a s pop-cornem, lahodným mokem tak strávíte desítky hodin zábavy. Dnes to nebude o žádné příběhové záležitosti, ani jakékoliv dlouhodobé deskovce, kde budete figurkou kroužit po hrací desce. Dnes se podíváme na vcelku rychlou (a již teď mohu prozradit zábavnou) karetní hru DAO.
Za tímto počinem stojí vcelku neznámý autor Andy Hopwood, kterému ilustracemi sekundoval Alexander Jung. DAO vyšlo pod hlavičkou společnosti Coiledspring Games a o produkci se postarala firma Amigo Spieal. A abychom měli výčet kompletní, tak o českou distribuci se postarala společnost MindOK. Možná DAO znáte z dřívějška pod názvem Doddeka. Tak to je naprosto kompletní výčet všech faktografických záležitostí, tak se pojďme podívat, jak se DAO hraje.
Ano, DAO je opravdu velmi rychlá karetní hra, jenž má průměrnou délku hry okolo 15 minut. Ke stolu mohou usednout dva až čtyři hráči, aby započali v nelítostném souboji s balíčkem karet mající pět různých barev/druhů. Říkejme tomu jak chcete, a na každé je číselná hodnota od nuly až po vzácné s číslovkou pět.
Tak jak tedy začneme? Nic složitého, stačí vyjmout karty z krabice a zamíchat, umístit na stůl reverzem nahoru. Otočit tři karty a položit je vedle sebe od hromádky s kartami. Pak se již stačí pouze domluvit, kdo začne a posléze ostatní hráči pokračují po směru hodinových ručiček.
Tak a co teď. Máte dvě možnosti, buď si vezmete první kartu (nejblíže hromádce) nebo si „líznete“ jednu kartu z hromádky karet a položíte ji do řady otočených karet. Jestliže však součet hodnot vyložených karet přesáhne 12, poté si berete všechny karty vyložené na stole. Tohle nemusí nastat, pakliže hodnota vámi „líznuté“ karty má stejnou hodnotu, jako poslední karta v řadě. Poté karty neberete ani kdybyste chtěli. A pak již je na řadě zase další hráč. Jestliže se dostanete do situace, že je vyložených karet méně jak tři karty, tak automaticky vyložíte tak, aby na stole byly minimálně tři karty a může se pokračovat ve standardním hraní.
Jakmile hromádka na stole je na dně, tedy již není možné sejmout další kartu, je konec hry a začíná velké počítání. Takže se podíváte, co máte vše v rukou a rozhodnete se pro jednu barvu, jenž budete zastupovat (strategičtější je pochopitelně se pro jednu barvu rozhodnout během hraní a ne až po dokončení hry) – nechci radit, ale asi nejlépe tu, která vám dává největší součet z karet majících v ruce jedné barvy. Od této hodnoty odečtete počet zbývajících karet, co máte v ruce. No a máte konečnou cifru. A asi není tajemstvím, že vyhrává ten hráč mající nejvyšší číslo.
Ano, během hraní je dobré si zvolit jednu barvu, jenž bude ta hlavní. Záleží na tom, co se vám do ruky dostane jako nejvyšší hodnoty příslušné barvy. Pak už se snažíte sbírat jen tu jedinou a ostatnímu se vyhýbáte, jako čert kříži. Prostě zvolte si svůj směr a ten už neměňte. To je asi jediná strategie, jenž je možná v DAO spatřovat, protože vše ostatní je dáno na paní (nebo slečně, říkejme jí jak chcete) náhodě.
Ano, přesně tak, i ta jediná strategie určující směr vaší cesty je ovlivněná náhodou, protože na vás přejde karta s vysokou hodnotou. Anebo taky celou hru nepřijde a vy budete až po dohrání teprve počítat, co vám přinese nejvyšší výsledek, díky náhodě, která vám přihodila do ruky jen karty s hodnotou 2 a jednu urvanou trojku.
Pochopitelně náhoda hraje roli i v dalším průběhu hry. Buď můžete brát s odložených karet, a to víte do čeho jdete anebo prostě svěřit své nadcházející okamžiky do rukou osudu a vzít kartu z balíčku a doufat, že její hodnota v součtu s ostatními vyloženými kartami nebude větší jak 12, protože poté by vám v ruce přistála pěkná nálož karet. A tomu se říká nehoda nebo náhoda?
Možná si myslíte, že DAO mě výrazně odradilo díky štěstí a náhodě před promyšlenou strategií šedé kůry mozkové, opak je pravdou. Připouštím, že ona štěstěna mě opravdu mnohokrát naštvala, ale díky rychlému tempu hraní, jednoduchosti a minimální skladovací náročnosti jsem si DAO přibalil na cesty na dovolenou, kde jej budu rád hrát vedle klasického žolíka. Prostě, jde o hru, u které si můžete po náročném dnu odpočinout a bez dlouhého otálení si užít hromadu srandy. Hra je určena pro dva až čtyři hráče. A jako u většiny her platí, že se dá hrát ve dvou úplně v pohodě, ale se čtyřmi je to mnohem zábavnější.
Taktéž stojí za zmínku, že i vaše ratolesti si přijdou na své a ty menší si navíc mohou zdokonalit počítání, což přináší DAO edukativní rozměr, a to ocení téměř každý rodič. Ano je pravdou, že v tomto případě asi zahodíme odpočinkovou roli hry, protože si ratolesti neustále chtějí ověřit správnost počtů... ale co, není nad to vidět radost a úsměv na jejich tváři v případě vítěství s pocitem, že umí dobře počítat – a to za to stojí.
To je otázka, oč tu běží. DAO v sobě skývá zábavnou, ale především rychlou karetní hru pro dva až čtyři hráče. Platí zde stejně jako jinde, čím víc lidí, tím víc zábavy a napětí. Pro mladší (dětské publikum) může působit až edukativně, vzhledem k jednoduchým početním úlohám (sečti 5 + 4 + 3 …). Jeho jedinou slabinou tak je prvek náhody, jenž poměrně výrazně převládá nad strategickým myšlením. Takže záleží na vás, zda potřebujete nutně nad hrou výrazně přemýšlet a rozmýšlet každý krok dopředu. Jestli ne, a rádi se spokojíte se zábavnou a oddychovou hrou při západu slunce u lahodného moku s bandou přátel a hromadou otravujících komárů, určitě bude DAO správnou volbou.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOK
