Stará pravda hovoří, že kvalitních RPG není nikdy dost. Můžete stokrát namítat, že všechno už jste jednou viděli, že je to pořád to stejné dokola nebo že se v celém světě nenajde nikdo krom vás, kdo by splnil rozličné úkoly zadávané místními obyvateli, přesto si můžete být jistí, že vám to nebude nic platné. Nejnověji vynáší svoji kůži na trh vývojáři ze studií 38 Studios a Big Huge Games, kteří pod hlavičkou vydavatelství Electronic Arts přináší naprosto novou herní značku Kingdoms of Amalur, jejíž demo si všichni zájemci mohli minulý týden v úterý stáhnout prostřednictvím Originu nebo Steamu (počítače) nebo služeb Xbox Live, či PlayStation Network. Ani my jsme nemohli tuto příležitost vyzkoušet si hru ještě před jejím vydáním (což se v posledních letech neděje příliš často) vynechat a jistě vás bude zajímat, jaký máme na Reckoning názor. Tady je!

Příběh Kingdoms of Amalur: Reckoning (s dovolením začnu používat zkratku KoA: Reckoning) začíná v porovnání s ostatním RPG posledních deseti let tak nějak očekávaně. Světem už dlouhých deset let zmítá krvavá válka s jednotkami zlotřilého Gadflowa a jak se pomalu začíná zdát, vojska království Amalur melou z posledního. Důvodem není ani tak jejich výbava, špatná morálka nebo snad zlý výcvik, ale schopnosti nepřátel. Ti totiž neumírají způsobem, jak známe my, ale de facto se zrodí znovu, nejlépe ještě v několika kopiích. Problém je tedy jasný. Čím víc toho armády Amaluru pobijí, tím víc nepřátel proti nim stojí. Dobro na tomto světě je tak významným způsobem ohroženo a kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby nebylo hlavního hrdiny. Tedy kdyby nebyl mrtvý, že...

Ano, přesně tak, první věc, kterou v KoA: Reckoning uvidíte, je vozík tažený dvěma Gnomy, na kterém leží vaše přikrytá mrtvola. Přikrytá je ze dvou důvodů: jednak to patří k obvyklé praxi a jednat váš hrdina nebo hrdinka ještě nijak nevypadá. Teprve až teď máte ideální příležitost k určení vašeho vzhledu. Záměrně neříkám k tvorbě vaší postavy, neboť si ze začátku určíte pouze vaši rasu (Almain, Dokkalfar, Ljosalfar nebo Varani), pohlaví, vašeho boha poskytujícího určitý bonus a nakonec i samotný vzhled. Nic to však nemění na tom, že jste mrtví a tak jste shozeni na velkou hromadu mezi ostatní nebožtíky.

Stane se však zázrak a hlavní hrdina po několika hodinách otevírá oči. Speciální sérum doktora Huguese totiž po dlouhých letech testování konečně zabralo a jaké štěstí, že bylo podáno zrovna vám! Na druhou stranu je však toto probuzení pořádnou noční můrou, neboť ležíte na hromadě mrtvol a pár jich je dokonce i na vás. KoA: Reckoning tak dává lehce vzpomenout třeba i na takové Left 4 Dead. Jste tedy opět živí, ovšem nebezpečí nepominulo. Vojáci Gadflowa totiž na gnomské sídlo zaútočili a po lítém boji se podaří zachránit bohužel jenom vám. Tento čistě lineární začátek také slouží jako jednoduchý tutoriál, kde si vyzkoušíte naprosto všechno – boj mečem, obranu se štítem, střelbu s lukem, používání kouzel nebo tichý postup. Když se však poprvé nadechnete čerstvého vzduchu, už je pouze na vás, kam se vydáte a jaký bude váš příběh. Demoverze vám tuto svobodu dopřeje úctyhodných pětačtyřicet minut, což je na dnešní dobu nevídaný luxus.

Během nichž se budete pohybovat v okolí městečka Odarath a plnit úkoly pro jeho rozličné obyvatele. Musím uznat, že minimálně ze začátku autoři docela hýřili nápady a nabízejí úkoly, které jsou sice takové to klasické „najdi a zabij“, „najdi a dones“, „sesbírej mi deset...“, ale jsou zabaleny do docela atraktivního kabátu, který vás alespoň ze začátku udrží v pozornosti. Budete řešit pokus o vraždu, jednomu nešťastnému vlku pomůžete ze sebe setřást zakletí do lidské podoby, pro zlodějku zabijete trolla, který kontroluje místní stezku a ona nemá koho okrádat a podobně.

Hratelnostně bych KoA: Reckoning zařadil někam mezi hack and slash a klasická RPG. Herní náplň totiž velmi záleží na vámi preferovaném způsobu hraní – jako válečník budete především klikat jako o život, jako kouzelník zase spíše uvážlivě sesílat kouzla, no a jako zloděj vás čeká především tichý postup a likvidace protivníků. Volba však nikdy není zcela definitivní a pokud se rozhodnete po pěti hodinách svůj styl naprosto překopat, nikdo vám v tom bránit nebude. Stejně tak nejste příliš omezeni ani v používání předmětů, k jejich použití potřebujete pouze předepsaný počet bodů ve třech základních vlastnostech – Might, Finesse a Sorcery. Předpokládám však, že pro ty pokročilejší předměty již bude potřeba se na jednu z nich nějakým způsobem specializovat, přesto vám nikdo nebrání vytvořit si jakéhosi „hybrida“ (a dokonce s tím autoři očividně i počítají).

Boj probíhá zcela obvykle, nehledejte v něm žádné velké speciality. Přímo lze přepínat mezi dvěma zbraněmi (ideální kombinací je jedna na blízku a druhá na dálku), sesílat kouzla, sekat o sto šest a za mrtvé nepřátele získávat zkušenostní body. Zvláštností je snad pouze speciální tlačítko pro štít, který nelze používat spolu s jednoruční zbraní, ale samostatně. Za zmínku stojí také schopnosti „osud“ (anglicky fate), která se dobíjí během boje a po jejímž aktivování se stanete na několik vteřin neuvěřitelně silnými. Vše se kolem vás téměř zastaví, vaše útoky budou neuvěřitelně silné a dokonce dokážete provádět speciální zakončovací chvaty. Ty jsou nejenom efektní (třeba takové kladivo vypadá brutálně), ale také efektivní a hra vás za ně obdaruje až stoprocentním zkušenostním bonusem. Musíte si jej však naklikat sami.

Rád bych teď speciálně vypíchl jednu věc, která se mi osobně velice líbila. Je jím steath režim. Ten máte k dispozici bez ohledu na vaši specializaci a při jeho aktivaci jsem nemohl zahnat vzpomínky na srpnový Deus Ex: Human Revolution. Můžete v něm totiž předvádět naprosto stejné likvidační fígle, jaké zvládá právě taktéž Adam Jensen. A když už jsem se zmínil o získávání zkušeností, aspoň trochu nakousnu i levelovací systém. Zisk každé nové úrovně sebou nese také rozdělování bodů do tří složek – jednak si určíte bod do jedné ze základních vlastností (už dříve zmiňované Might, Finesse a Sorcery), pak zlepšíte některou ze svých schopností (Stealth, Sagecraft, Persuasion a další) a nakonec rozdělíte šest bodů do svých talentů.

Grafická podoba KoA: Reckoning nevypadá až zas tak špatně. Ano, někdo sice může namítnout, že je možná až příliš barevná, kreslená a celkově taková odlehčená, ale mě se zatím podobný styl grafiky nepřejedl a upřímně řečeno, docela se mi líbí. Na druhou stranu, volně dostupná demoverze má několik zásadních chyb, která vám mohou váš zážitek docela pokazit. Za vypíchnutí stojí především tyto dvě – rozpadající a natahující se textury některých objektů a vypadávání zvukových efektů. Především to se na můj vkus stávalo až příliš často a nesčetněkrát jsem bojoval za naprostého ticha (ano, výpadky se netýkají jenom zvuků boje a dialogů, ale také hudby). Občasné několika vteřinové záseky už jsou pak menší zlo.

Mimochodem, takový postřeh. Zajímalo by mě, zda má někdo z vývojářů nějakou zálibu v piercingu. Připadalo mi totiž, že minimálně každá nehratelná postava nějaký má. Já chápu, jde o fantasy svět a hodí se to k němu, ale když potkáte kněze a on má v nose zlatou náušnici, vypadá to divně. Ale to je jen takový osobní postřeh.

Celkový dojem z dema Kingdoms of Amalur: Reckoning je však nakonec spíše pozitivní. Autoři do něj totiž na demoverzi napěchovali opravdu docela velký kopec obsahu a kdyby byly veškerá dema jako toto, tím myslím, že by vycházely před samotnou hrou a byly takto dlouhá, vůbec bychom si na nic nemohli stěžoval. Ale i kdyby nebyla k dispozici ta „bonusová“ pětačtyřiceti-minutovka, v níž si můžete dělat naprosto cokoliv, hráč si udělá docela dobrou představu o tom, co za své peníze v plné verzi dostane.

Tento titul zřejmě nedosáhne na nejlepší RPG letošního roku, ovšem jako poctivé, o několik na tento žánr neobvyklých prvků (například uváděný stealth a jeho zakončovací chvaty) obohacené RPG v malebné kreslené grafice se jeví jako příjemný titul, jehož hraní by mohlo případné zájemce dostatečně uspokojit. Navíc není až přehnaně komplikované a vstřícné k nováčkům, což může být v dnešní době dobré plus.