Byť se to možná leckomu nezdá, série Red Faction promlouvá do herní branže už devátým rokem. Z hráčova herního rejstříku se ale už po druhém díle v roce 2002 na dlouhá léta vytratila. Až teprve minulý rok jí vývojáři Volition vzkřísili a titulem Guerilla se jí pokusili vrátit zpět tam, kam patří, totiž na nejvyšší příčky žebříčků prodejnosti. Návrat to však byl vpravdě rozporuplný a byť Guerilla v ledasčem zaujala, do paměti se nijak hluboce nezaryla. U recenzentů ale bodovala.

Zdá se tedy, že plně zničitelné a dokonale rudé prostředí Marsu ještě skýtá potenciál pro další díl Rudé frakce. Ten jako by odmítl kráčet ve šlépějích svého předchůdce a razí si tedy cestičku sice ne stejnou, ale přesto hodně podobnou. Náš soused ve sluneční soustavě jako kulisa doteď fungoval poměrně spolehlivě, tak proč jej nezneužít jako jeviště ještě jednou? Všichni víme, že povstanuvší horníci si v Guerille vyfárali nezávislost a že rudou planetu teď kvůli tomu sužují neustálé bouře a tornáda.

Povrch se tedy stává nepřijatelným pro život a lidé jsou zahnáni pod zem. A když už to vypadá, že situace je jakž takž pod kontrolou, kdosi nedopatřením probudí k životu krvelačné potvory ničící vše, co jim přijde pod kusadla. Teorie o lidech jako jediných obyvatelích Marsu rázem padá. Teď jen najít někoho, kdo ty potvory náležitě zpacifikuje. A proč ne hned ten, kdo je vypustil?

Asi už tušíte správně, oním hříšníkem jste právě vy coby Darius Mason. Znalci Rudé frakce už dozajista odkryli jistou spojitost s hlavním hrdinou minulého dílu. Darius je vnouče slavného Aleca Masona, přesně toho Masona, se kterým jste se bili za nezávislost horníků v Guerille.

Sci-fi zápletka přímo srší originalitou. Skoro jako by si tvůrci nevšimli, že různé variace na spící příšery omylem vypuštěné z brlohu si mezi sebou Hollywood s herní branží přehazuje už pěkně dlouho. Jestli si Volition kdy dal na příběhu záležet, tak teď se jeho vedení evidentně spokojilo s tím prvním, co jim přistálo na stole. Instantnější příběh už tvůrci vážně zplodit nemohli.

A tak se hráč musí spolehnout, že jim to vynahradí v jiných aspektech hry. V jednom z těch nejpodstatnějších pro minulý díl to ale určitě nebude, ten ze hry mizí. Řeč je o volnosti, kterou hráč v jednotlivých misích a nejen v nich do jisté míry měl. Ono je to logické. Prostor se vinou přesunu do podzemí značně smrskl a není tak důvod nechat v něm hráče volně pobíhat. Zato nás prý čeká daleko větší rozmanitost. Zařádíte si v zamrzlých útrobách Rudé planety a honba za nepřítelem vás zavede i poblíž jejího rozpáleného jádra.

Plně zničitelné prostředí, na němž si hra vybudovala pověst, ale nemůže chybět ani tady a tvůrci slibují, že bude ještě o něco vypiplanější než minule.

Přesvědčit se o tom budete moci i díky několika novým zbraním, které se ve hře objeví jako reflexe doby, jež se od událostí v Guerille značně proměnila. Za největší výkřik moderní techniky bude ve hře považován takzvaný Nanoforge a i hloupému musí být jasné, že v něm hlavní roli hrají malé nano částečky schopné ve vteřině zničit i postavit třeba celý dům. Jeho využití je tedy vskutku rozmanité. Kreativní hráč jistě zaplesá, neboť si může odříznout kus té pěkně vyhlížející stěny po své pravici a bez větší námahy jí mrštit po nepřátelích. Nebo se vám jako vhodný nástroj k usmrcení zdá tamten skalní masiv? Není problém jej vzít a protivníka jím zavalit.

Stejně dobře jako při zabíjení poslouží nanoforge i při útěku. Díky němu si třeba prostřelíte zeď a následně jí za sebou hned zacelíte. Ale to není všechno, co tahle šikovná věcička dokáže. Umí taky vytvořit jakési stázové pole, do něhož na krátkou chvíli můžete nepřátele uvěznit a pořádně jim naložit. Všem zbraním ale s přehledem kraluje Singularity Canon. Nástroj dokáže vytvořit malou černou díru, která vcucne vše poblíž a vrátí to ve stavu více než znetvořeném.

Ne tak do zabíjení jako spíš do stavení fušuje zbraň jménem Magnet gun. Do dvou předmětů vystřelíte několik nábojů, které se po chvilce zmagnetizují a přitáhnou k sobě. To přímo svádí k různým hádankám a jiným rébusům. Ale stejně dobře jej využijete například pro překonávání všemožných propastí. A patrně asi bude často spojován s nanoforge, jejichž vzájemné propojení se tu přímo nabízí.

Co se týče grafiky, ta prý zahraniční novináře testující různé úlomky hry moc nezaujala. Až na postavu hlavního hrdiny jako by se vše zastavilo tři roky v minulosti. Protože ale ještě na svět neproniklo žádné opravdové gameplay video, těžko o grafickém enginu vynášet nějaké soudy.

Red Faction: Armageddon rozhodně má – i přes dosti chatrný děj – na to dosáhnout kvalit svého předchůdce a co my víme, možná jej i předčit. Ale bude to v souboji s dravou konkurencí stačit? To se dozvíme v květnu, kdy hra vychází jak na PC, tak i X360 a PS3. Dnešní akce z třetího pohledu se rojí jako houby po dešti a jestli bude právě kompletní zničitelnost prostředí oním prvkem, který nový Red Faction spasí, na to si musíme počkat.