Her, které se nějakým způsobem snaží zpracovávat druhou světovou válku, je v dnešní době nespočet a i když si do kolonky žánr napíšeme pouze to tajemné slůvko "strategie", konečné číslo se nějakým zásadním způsobem nezmenší. Všichni to přece známe - Němci napadli Polsko, to si rozdělili se Sovětským svazem, pak se vrhli na Benelux, přes něj zaútočili na Francii, Bitva o Británii a blablablablabla, pořád dokola. Až si člověk začíná myslet, že vývojáři mají o nás hráčích nějakou mylnou představu, že potřebujeme tak profláklou záležitost, jakou největší válečný konflikt bezesporu je, pořád vysvětlovat.

Když se však po počátečním sténání podíváme do místa pro název vývojářů, kde kdo jistě zpozorní. Na počítačový svět útočí další hra od švédského studia Paradox Interactive, které díru do světa udělalo například sérií Hearts of Iron a především sérií Europa Universalis, o jejíž kvalitě svědčí především fakt, že její průměrné hodnocení od světových recenzentů nikdy nekleslo pod 68%. A navíc byl touto známkou ohodnocen pouze Europa Universalis: Crown of the North, zbytek se drží v rozmezí 73,25% až 85%. Všechny tyto tituly (i z HoI série) však měly jednu společnou vlastnost a tím bylo docela svérázné grafické zpracování. Celý čas věnujete taktické mapě Evropy rozdělené do malých oblastí a nějaký bližší pohled na krajinu nezažijete. Možná právě kvůli tomu je zde Achtung Panzer: Kharkov 1943, aby dluh splatil.

Hned první věcí, které si na Kharkovu (no, budu raději psát Krakovu) všimnete, je grafické zpracování samotných bitev. Ty se neřeší jednoduchým výpočtem počítače, jak tomu bylo například ve všech třech dílech Hearts of Iron, ale hráčovou účastí přímo na bojišti. Pravdou je, že právě s HoI bude tento titul srovnáván nejvíce, i když toho nabízí v jednom směru podstatně méně, v tom druhém svého soka zadupává do země. Ale zpět ke grafice. Taktická mapa se také změnila, ale spíše k horšímu. Před vámi neleží nějaká podrobná mapa evropské části Ruska, jak by se dalo z názvu vydedukovat, ale obrovský čtverec, rozdělen na několik menších čtverců. Představte si čtverečkovaný papír o hraně pět čtverečků a jste doma.

Zde leží vaše a soupeřovy jednotky, či spíše armády. Některé čtverečky jsou navíc šrafované, což naznačuje, že nad jednotkami uvnitř nemáte kontrolu a musíte se spolehnout na práci počítače. Během každého kola, pomocí nichž probíhá samotná hra, můžete udělat několik následujících věcí - přesunout vybranou armádu, doplnit stav mužů v jednotlivých jednotkách nebo do armády přidat jednotky další. Tyto jednotky se dají dále sdružovat do pluků, které usnadňují orientaci v průběhu bitvy. Takže si to shrňme: přesunete/doplníte/posílíte armádu/y a kliknete na konec kola. Váš soupeř učiní to samé, čímž může dojít ke konfliktu. Zde zpozorní i ti největší spáči: překvapivě nedochází k automatickému vyhodnocení, ale v rohu se na vás usměje tlačítko pro vstup nad samotné bojiště.

Po načtení se ocitáte nad bojištěm, ve kterém si můžete vaše jednotky rozestavit, dokonce určit i směr pohledu. Zamrzí špatně použitelný zoom nad hrací mapou (pořád se ta kamera nějak divně kývala) a docela velká nepřehlednost (minimapa a její taktická varianta to nezachrání). Rozestavíte jednotky a jedním kliknutím to všechno začíná. Na každé mapě, které jsou podle slov samotných vývojářů věrnou kopií skutečné krajiny, je rozeseto několik důležitých bodů, které podstatně zasahují do hráčovy úspěšnosti. Vyhrát totiž nemusíte pouze tak, že soupeřovy armády (nebo taky ty vaše, což byl obvyklý konec mého snažení) donutíte v panice utíkat nebo je totálně vyhladíte. Stačí zabrat přibližnou desítku kontrolních bodů (většinou jde o nějaké farmy nebo komunikace) a buch, soupeřovy minuty jsou sečteny. Za zmínku také stojí, že na každou bitvu je předem určený čas maximálně jedné hodiny, ale podle mého názoru půjde časové omezení vypnout.

"Počítač vás umí napodobovat a je flexibilní: "chytrá" AI analyzuje vaše činy a volí proti nim tu nejlepší strategii, tudíž reaguje na hráčovo jednání, ne podle skriptů.". Propagační materiály hovoří lákavou řečí, já však nemohu v tomto případě sloužit, jelikož jsem většinou dostával totální klepec i na obtížnost Easy. Rekordem bylo, když jsem Němcům zabil 11% vojáků a držel se zuby nehty dvacet minut. Ono i těch jedenáct procent je dost slabé, protože se pěší jednotky skládají z pouhých osmi mužů a jednoho velitele. Každá tato skupina má i vlastní zkušenosti, přiměřeně reaguje na dění v okolí (vyšší pravděpodobnost paniky při smrti velitele nebo při obklíčení), má omezený počet nábojů a tak dále a tak dále. Bitvy celkově jsou takové minimalistické (alespoň co se týče poměru jednotky/velikost mapy), ale o to více rozhoduje každý pěšák, každý tank, každé dělo. Jen na vás je, abyste zvážili, jestli je to pro vás lepší řešení.

Za co ale musím vývojáře pochválit a co mě i přes mou herní mizérii takzvaně "zvedalo ze židle" byla krom grafiky také zničitelnost prostředí, počasí a animace samotných jednotek. Opravdu nádherně se koukalo na tank, který si cestu razil hustým lesem nebo když bylo i podle zvuků poznat, co se daný transportér snaží udělat (zřetelně bylo slyšet, jak řadí zpátečku). Nebo to počasí - v první bitvě hustě sněžilo, druhá nabídla déšť. Autoři dokonce tvrdí, že pozůstatky předchozích bitev zůstávají přímo na mapě a když se boj v dané oblasti ocitne znovu, narazíte na rozbité dopravní prostředky. Když se k tomu přidá detailní 3D encyklopedie o všech jednotkách ve hře, společně s jejich skutečnou historií, praví nadšenci tohoto žánru budou chrochtat blahem nad reálností.

Jak již napovídá samotný název, zavítáme do druhé světové války do oblasti kolem Kharkova na Ukrajině, o něhož se vedly kruté boje už od října 1941 až do roku 1943. Paradox Interactive nám nabízí šest hratelných scénářů, ve kterých si můžeme přiblížit, jak to vlastně tehdy bylo. Výborné je i to, že se nemusíte držet otrocky zažitých standardů a bránit se útoku Třetí říše v Stalinově kabátci, ale (podobně jako například v Codename: Panzers) hru lze hrát i za tu "špatnou stranu", čili za Wehrmacht. Těchto nabídek je i v současné době povážlivě málo a mělo by se za každou jednotlivou implementaci tleskat. Děkujeme!

Nemá cenu soudit, jestli bude Achtung Panzer: Kharkov 1943 úspěšným titulem. Vše se rozhodne až někdy nyní po 25. únoru 2010, kdy hra vyšla. Hardcore publikum nebo nadšence Velké vlastenecké války nejspíše nadchne, někteří se nechají nalákat na možnost zkusit si konflikt ze strany Wehrmachtu. Všechny tyto faktory ovšem nepřebije fakt, že pro mainstream to asi není a navíc je zde konkurence podobných titulů (např. série Total War), která velké bitvy zvládá poněkud jednodušeji, přehledněji a s daleko větším počtem jednotek. Uvidíme, jak se z vysokou náročností popasují světoví recenzenti, já ze svého krátkého působení na ruské frontě dávám 75%.