Sportovní série (a nejenom ony, že pánové z Activision) mají jednu zásadní vlastnost společnou – vycházejí každý rok. Je úplně jedno, zda jde o fotbal, hokej, golf, basketbal, americký fotbal nebo formule, rok co rok se na podzim objeví aktuální ročník, který při troše štěstí nabídne něco víc než jen aktualizované soupisky a pár drobných vylepšení. Mezi tyto tituly bychom mohli bezesporu zařadit také wrestlingovou sérii WWE (již někteří z vás mohou znát pod dřívějším názvem SmackDown vs. Raw), jednu ze silnějších značek vydavatelství THQ. Také v jejím případě autorské studio Yukes chrlí nové díly jako na běžícím páse a nabízí se tedy otázka, zda se majitelům loňského WWE 12 nová investice vyplatí. Jak asi dopadl ročník se smolnou třináctkou v názvu?

Nejdůležitější částí je jako obvykle singleplayerová kampaň. Jednak je to jediný způsob, jak si zpřístupnit dobrou polovinu ve hře přítomných předmětů (arény, wrestlery, jejich alternativní kostýmy a další), především však máte jedinečnou příležitost zavzpomínat si na přibližně pětileté období, které je dnes známé jako takzvaná „Attitude Era“. Ano, ta slavná Attitude Era, k níž se dle mého názoru dnešní WWE staví tak trochu zády.

Pro začátek by zřejmě nezaškodila trocha historie. V druhé polovině devadesátých let dvanáctého století tu zde vedle sebe existovaly dvě wrestlingové společnosti – WWE (tehdy ještě pod názvem WWF) a WCW. Samozřejmě mezi sebou soupeřily o diváckou přízeň a vše vyvrcholilo takzvanými „Monday Night Wars“, kdy proti sobě v televizi šly pořady Monday Nitro (WCW) a Monday Night Raw (WWE). Už už se zdálo, že WCW má vítězství jisté, když WWE spustila už dříve zmiňovanou Attitude éru, jež odstartovala jedna nechtěně mířená židle do Undertakerova obličeje. Zjednodušeně řečeno s ní přišly brutálnější zápasy, krvavé šrámy, šílenější příběhové linky a slavné rivality (Steve Austin vs. McMahon, Austin vs. Rock a podobně).

Hráčovým úkolem je pak některé tyto okamžiky prožít a vybrané zápasy uskutečnit. Samozřejmě je můžete odehrát dle svého, ovšem když zůstanete věrní historii a splníte všechny takzvané „historické momenty“, krom odemčení vybraných předmětů získáte i přístup k bonusovým střetnutím. Kampaň je rozdělena do šesti samostatných kapitol a každý zápas je doplněn historickými údaji s krátkým popiskem, údaji o sledovanosti a také originálním komentářem z té doby. Pochopitelně nechybí ani sestřih reálných záběrů.

A na co se tedy můžete těšit konkrétně? Zažijete vzestup D-Generation X, dobu, kdy si Triple H ještě říkal plným jménem Hunter Hearst Helmsley, brutální zápasy Undertakera s Kanem, Mankind vs. Undertaker v Hell in the Cell (ono to tehdy bylo spíš Hell on the Cell; upřímně řečeno jedna z nejbrutálnějších věcí, co jsem kdy viděl), boj Steve Austina tak říkajíc „proti všem“ a všechno to vrcholí na patnácté WrestleManii, kdy si to mezi sebou rozdali Rock a Stone Cold. Výtka? Snad jenom k závěrečné skupině deseti vybraných zápasů, u nichž autoři neměli zrovna šťastnou ruku. Například si nemyslím, že si Eddie Guerrero zasloužil zápas, v němž během dvou minut dostal nakládačku jako blázen.

Další zásadnější novinky bychom však už hledali těžko. Samozřejmě bychom mohli zmínit propracovanější fyzikální model (hru pohání nový engine Predator Technology 2.0), nové úhly pro kamery, které titul ještě více přibližují reálným přenosům WWE, o něco lepší umělou inteligenci (jenž už je nově schopna například v Hell in the Cell klec využít ve svůj prospěch) či graficky propracovanější publikum. V případě diváků ovšem situace stále není zdaleka ideální, neboť i teď dost často narazíte na situaci, kdy vedle sebe synchronně fandí několik identických postav.

Čestnou výjimku tvoří takzvané „OMG momenty“. Ty lze aktivovat pouze na některých místech arény (rohy hrazení, stůl komentátorů, rohy ringu) a jak už naznačuje jejich název, jde o řádně šílené momenty, při nichž by Michael Cole bezesporu řval to svoje „OH MY GOD!!“. Pokud si tedy připravíte možnost použít zakončovací chvat a svého protivníka dostanete na „použitelné místo“, můžete s ním třeba prorazit bariéru dělící diváky od bojové arény. Jenom je škoda, že pokud tak učiníte, nemůžete bojovat i mezi nimi. Bohužel, skutečnou bariéru okamžitě nahradí neviditelná neproniknutelná stěna. Škoda, snad příště.

Asi by se slušelo závěrem zmínit, že ve hře pochopitelně nechybí ani současné hvězdy WWE (či všechny stávající módy nebo skutečně propracovaný editor). Jenže co naplat, Attitude Era je (snad i právem) odstrkuje do pozadí a zcela jasně hraje první housle. Pokud si tedy tuto dobu pamatujete a chcete si zavzpomínat na „zlaté časy“ wrestlingu, v současnosti nic lepšího na trhu nenajdete. Žádné další zásadnější novinky zde však nejsou a tudíž si nejsem úplně jistý, zda WWE 13 mladší hráči plně docení. Možná ano, možná ne.