Masami méně oblíbené hry občas popularity u široké veřejnosti nabývají poněkud obtížněji. Tituly spadající pod specificky zaměřené žánry snad ještě hůře. Taková strategická série Anno, ošperkována o obchodní a ekonomické mechanismy, se však probít nemá žádný problém. Loňské Anno 1404, prozatím nejnovější a zároveň nejúspěšnější díl série, jsme opěvovali už v srpnové recenzi, kdy se dílko studií Related Designs/Blue Byte Software hravě přehouplo přes osmičkovou hranici. Skoro bezchybná hra ale nově přichází i s rozšiřujícím přídavkem Benátky, jenž zachovává veškeré klady originálu a přináší na datadisk vcelku výrazné změny v hratelnosti. Tedy aspoň tak to bylo zamýšleno…

Od rozšíření Benátky, jak už je z názvu snad více než zřetelné, se očekávalo, že do po nějaké době možná lehce omrzujícího a stále stejného hraní přinese oživující nové prostředí spolu s unikátním architektonickým stylem do systému nově zakomponovaných budov. Datadisk se ovšem vytasil pouze s dalším obchodním ostrůvkem s podobou úzkých plavebních kanálů významné italské metropole. Veškerý herní zájem se tak upře pouze k místnímu přístavišti, ve kterém půjde opět bohatě obchodovat, a zbylou rozmanitost si užijí pouze oči. Ostrůvek je ve správě Itala Giacoma Garibaldiho, který se vám v přídavku po vzoru například Lorda Richarda Northburgha stane hlavním zadavatelem úkolů. Ty jsou po většinou logicky dobře propracované a domyšlené, ovšem jejich rozmanitost není nikterak ohromující a po chvíli vám přijde, že tohle zadaní jste vlastně už párkrát absolvovali v obměněné formě, což je dost velká škoda.

To mnohem nápaditěji a přinejmenším zajímavěji vyhlíží patnáctka nových scénářů, jejichž koncepční náměty jsou veskrze velmi atraktivní a přinášejí jak různá dobrodružství, tak i obchodně a vývojově zaměřená témata. A i když nejsou svázány žádnou příběhovou linkou a nijak na sebe ani nenavazují, jejich hraní vás bude bavit, pokaždé totiž nabídnou něco nového a neokoukaného. Jednou bádáte po starodávné legendě, podruhé zas třeba sabotujete město Giacomova znepřáteleného protivníka. Až tady navíc narážím na první hratelnostní novinku, se kterou Benátky vyrukovaly.

Jedna z mála nových budov, které s sebou rozšíření přineslo, skrývá dosti podstatný význam. Operační základnu na první pohled odsoudíte, stavba nic neprodukuje, obchodně je nevyužitelná, vojensky při tvorbě armády neposlouží. Její smysl spočívá v úplně odlišné záležitosti. Vývojáři si totiž uvědomili malou využitelnost armádních složek v původní hře. Pro budovatelské stratégy totiž bylo mnohem zábavnější raději vést s protivníky diplomatické vztahy a dále se starat spíše o rozvoj vlastních měst, než pouštět se do zdlouhavých vojenských tažení. Výstavbou operační základny tedy získáte špehy, jimiž můžete za určitý peněžní obnos infiltrovat soupeřovy budovy a v nich pak spřádat nekalé plány na narušení rozvoje tamějšího života. Znovu a za mnohem větší částku z nich pak lze například podpálit okolní budovy nebo na tržišti vyvolat řadu nepokojů vedoucích v nespokojenost obyvatel. Jde o jakousi alternativní možnost, jak své protivníky zpomalit ve vývoji a výpady špehů a záškodníků jim značně narušit zaběhlý ekonomický systém.

Stejnou měrou ovšem můžou i oni napadnout vás, a přestože jste schopni se proti nim obrnit a s jistou pravidelností sledovat, jestli se náhodou nějaký ten sabotér ve vašem městě nevyskytuje, někdy se prostě nevyvarujete tomu, že se vám najednou otráví lidé z vody ze studně nebo popelem lehnou odlehlé plantáže, k nimž se voda z požárních stanic nedostala dostatečně brzo. O typu záškodničení rozhoduje typ infiltrované budovy, tedy jaká společenská vrstva v něm žije, a abyste jen nezakládali požáry nebo v jižních zemích nezačleňovali falešné proroky a břišní tanečnice a nenarušovali tak morálku, možnost zajmout domy obyvatel osad je časově omezená, taktéž i jednotlivé sabotážní metody. Pokud si navíc nedáte tu práci s výběrem nejvhodnější budovy k zabrání, potulující se špióny lze velmi snadno odhalit, rázem tak přijdete o značnou část peněz, které jste do operace investovali, navíc bez očekávaného výsledku.

Významněji se na herním stylu podepsala i implementace jakéhosi politického systému měst. Díky němu lze v jednotlivých staveních budovat svou pozici pomocí získávání jakoby křesel v jeho úřadu. Podíly se různě směňují a majitelé vcelku rychle mění, takže není zrovna jednoduché si nějaké to místo vydobýt. Pakliže se vám to ovšem povede a po úspěšných tazích nakonec získáte rovnou klíč od samotného města, stáváte se jeho vlastníkem pouze za finančního přispění. Takovýto způsob narušení stability soupeřova impéria a zároveň vlastního přilepšení mě ovšem vůbec nepřesvědčil. Cesta je to nezábavná, zdlouhavá, drahá a bez předem známého vyústění. Mnohem více si užijete právě se sabotérskými výpady.

Bezpochyby nejvýznamnější novinkou datadisku je ale možnost pořádat multiplayerová klání. Hra více hráčů je v sérii novinkou, a i když si Benátky zahrajete v kooperaci ve čtyřech a dohromady až v osmi lidech, a to dokonce i přes LAN, bohužel nepřináší prakticky nic nového. Snad jen úkolové zadávání pro všechny nabízí celkem zajímavé soupeření o to, kdo nakonec zaslouženou odměnu získá, jinak si ale představte běžnou offline hru, kterou jen hraje více hráčů na jedné mapě. Samozřejmě pocit společného hraní s živými oponenty je k nezaplacení, a tak se rozhodně jedná o oživení herních možností hry, jejichž potenciál byl však mnohem větší. Potěší ale rychlá synchronizace s vaším Ubi účtem, možnost online sdílení například vlastnoručně vytípaných screenů, vysoká variabilita definovatelných prvků v nastavení hry a především bezproblémový průběh multiplayerového hraní. I tak se z toho dalo vyždímat trochu více.

Anno 1404: Benátky přinášejí na přídavek málo, i když nastíněno toho je ve hře mnoho. Leckteré nápady nebyly dotaženy do maxima a hlavně asi každý majitel původní hry očekával, že spolu s online hrou přibude co do hratelnosti trochu více novinek, než s kterými Benátky přišly. Chtělo to zhola nové prostředí, mraky neokoukaných budov, sofistikovanou hru více hráčů, zajímavější hratelnostní vylepšení. Na druhou stranu se stále jedná o tu perfektní a zábavně složitou strategii s úchvatnou grafikou z minulého roku, která nově nabídne dobře zpracovaný obsah na několik desítek hodin, chytlavé sabotérské podlosti spolu s jakous-takou online hrou a alespoň tomu oku lahodící výtečně vyobrazený italský městský skvost. Toho všeho se vám navíc dostane za velmi příznivou cenu. Datadisk by ale měl disponovat něčím více, a když ne kvantitativně, tak by aspoň o tom, co přináší, měl přesvědčit. Balanc na pomezí šestky a sedmičky nelze vyřešit jinak než adekvátním “něčím mezi“. Tohle mělo na víc.