Včerejší libování nad pozdním vstáváním se mi vymstilo, protože dnes jsme byli na nohou již od brzkého rána, abychom si stihli sbalit celý náš inventář a vydat se na náš první a zároveň poslední veletržní den. Po zkušenosti z loňska je nám jasné, že jediná doba, kdy je možné na Gamescomu něco vidět, je ta, kdy fanoušci ještě slintají ante portas.
Příchod do hlavního press centra nebyl doprovázen fanfárami, jak jsme očekávali, ale co se dá dělat, třeba to Czechgameru vyjde příště. Ještě jsme museli ukázat jednomu dědečkovi občanky, protože nám nevěřil, že můžeme hrát hry s ratingem 18+, ale pak jsme již s červenou páskou na ruce obsadili naše klasická místa u okýnka a těžká práce redaktorů mohla směle začít. Ehm, samozřejmě nijak jinak, než hodinami skvělé zábavy u mozky-vymývajících her.
Neudrželi jsme se a jako první jsme se nalodili na ubisofťáckou vlajkovou loď Jackdaw, na které jsme společně s kapitánem Edwardem Kenwayem probrázdili kousek Karibiku v pecce Assassin’s creed IV: Black Flag. Nechybělo ani potápění škunerů a naloďování se na rozstřílené nepřátelské bárky, ale pro nás, hráče kované na klávesnicích a xboxových gamepadech nestačí ani orlí pohled na zvládnutí playstationového ovládání světa. Raději se snažíme z několika veletržních templářů získat nějaké info o příběhu, Desmondovi, a tak vůbec, ale většina z nich dělá hloupé, anebo opravdu nic neví. Nu což, vydání Black Flag je stejně za dveřmi a tak nebudeme muset na odpovědi čekat dlouho. Ale nemusíte čekat ani vy, protože naše názory na AC IV se tu brzy objeví i pro vaše nedočkavé oči.
Třeba ty naše se i na druhý pohled zakoukaly do jednoduché a přitom úžasné skákačky, která si sebejistě a oprávněně probíjí cestu na vrchol herního průmyslu: Rayman Legends. Nemůžeme si pomoci, ale tahle hra nás si mě i Petra znovu získala, i když jsme ji hráli už na loňském Gamescomu. Stalá láska nerezaví a herní svět má štěstí, že do vydání dalšího dobrodružství ze světa Lumů už zbývá jen týden a něco. Pak se ale moje a Petrovy cesty rozcházejí – hráčův den je krátký a her je tu hodně, kromě toho se lišíme i v preferencích (co se týče menších vývojářů), ale vy se nemusíte bát, zážitky z obou poutí už se pilně sepisují.
Mým první check-pointem bylo místo, kde jsem myslel, že budu muset svůj věk radši skrývat, aby si na mě neukazovali, ale zjištění, že jsem v sekci nejmladší, mě zase uklidnilo. Navštívil jsem totiž stánek Warner Brothers, konkrétně tedy superhrdinskou hitovku v dětském hávu: LEGO Marvel Superheroes. A takováhle hra si samozřejmě zaslouží vlastní článek, stejně jako o něco dospělejší Batman: Arkham origins, od stejných tvůrců, na kterém jsem byl hned potom. Porovnávat tyto dva tituly je se rozhodně nedá, obě hry mají vlastní kouzlo a o obou se samozřejmě brzy dočtete v dojmech.
Následně jsem navštívil studium, které má sice jenom jeden známý titul, ale o to je to větší hit. Byl to totiž polský CD Projekt RED a jejich do nebe vychvalovaný The Witcher 3: Wild Hunt. Bohužel všechny prezentace byly plné, a tak mi bylo řečeno, že mám smůlu a že budu muset předváděčku oželit. Já se však nenechal odradit neúspěšným questem a místo toho v hlavě zapnul jeden vedlejší úkol: udělat rozhovor. Pro otevřenou hubu, jako jsem já, to nakonec nebylo nic těžkého, a tak jsem již za chvíli stál s diktafonem před Jakubem Szamalekem, tvůrcem a scénáristou nového zaklínačova dobrodružství a chrlil otázky na něj otázky. Pověděl mi toho vskutku velmi mnoho.
Ale ani tím to neskončilo. Pak se otevřely dveře a do předváděcí místnosti začali proudit novináři. Na chvíli jsem se stal Geraltem, vykašlal se na morálku a etické kodexy a po assassinsku se ukryl mezi ně. Takže kromě dlouhého rozhovoru je Czechgamer (a s ním i vy) bohatší i o dojmy z půlhodinového gameplaye jednoho z nejočekávanějších RPGček všech dob. Mimochodem, tam jsem dostal své první veletržní tričko.
Po skončení strhující předváděčky jsem byl venku osloven pánem z GOG.com, což je vydavatelská společnost, která pomohla na svět druhému dílu ságy o Zaklínači a teď se zaměřuje na desítky nových indie her. Kromě nabídky k práci jsem od něj dostal druhé tričko, i když to se tomu prvnímu nemohlo rovnat.
Cestou do jiné předváděcí místnosti mi jakási stará paní nabídla čokoládu. Nejdřív jsem moc nevěděl, co se po mně chce, ale pak už mi to bylo jasné – čokoláda byla vstupenka na prezentaci hry Train Simulator 2014. Jak už název napovídá, stanete se v ní strojvedoucím jakéhokoliv vlaku, který vás napadne a pomocí editoru a google map můžete vozit cestující ze všech koutů světa. Ano, je to přesně tak nudné, jako to zní, ještě k tomu v příšerné grafice. Ale co, dostal jsem tam zadarmo najíst, napít, Train Simulator 2013 a třetí tričko. Mimochodem, NIKDY si nedávejte čokoládu do kapsy. Má tendenci se rozpustit. Hudba z mých sluchátek teď ale zní fakt chutně.
Pak jsme se opět sešli s Petrem, abychom mohli předběhnout frontu u stánku s nedobrou čínou. Během jídla jsme se navzájem trumfovali tím, co jsme stihli vidět, hrát a zkritizovat. Na Petrově kontě už byl multiplayerový Tom Clancy's: The Division, hravý Zoo Tycoon, hit od Cryteku s názvem Ryse, fotbalový simulátor FIFA 2014 a závodní Forza Motosport 5.
Naše kroky ale opět mířily jinými směry – Petr šel navštívit Konami a jejich Pro Evolution Soccer 2014 a já se stavil u malého studia City Interactive, abych shlédl jejich druhoválečné dítko Enemy front. Že jsem litoval, to snad asi ani nemusím říkat. Zpackanější předváděčku jsem ještě neviděl, ale to se dočtete sami v mých dojmech.
Musel jsem si nechat spravit chuť v Electronic Arts, kde nám kromě pití zdarma dali do ruky i myš a klávesnici (konečně!) a posadili nás před The Sims 4, jak si můžete pouze za pár simoleonů přečíst v Petrově preview. Ještě jsme se stihli vžít na pár minut do kůže a koblihy policisty v Need For Speed Rivals, ale tam už jsme tak odvaření nebyli. Jen si přečtěte, jak dopadá z Petrova pohledu rivalita mezi NFS RIvals a The Crew. Má vůbec tento boj čestného vítěze?
Ale to samozřejmě není jediný boj, který v Kolíně tou dobou probíhal. Jak vypadá taková tvář války, jsme si zkusili na vlastní triko (již mé čtvrté) v umělém tanku od Cryteku, kde probíhaly tvrdé nábory do bety free-to-play FPS střílečky Warface. Bylo vidět, že Crytek se v tomhle bitevním poli neztratí, protože dle nás by hravě strčili do kapsy celý mlutiplayer z Call of Duty. Důvody se dozvíte v našich dojmech.
Abychom si odpočinuli od neustálého házení granátů, kempení a umírání pod rukama zkušených pařanů, raději jsme nasedli za volant jednoho z trenažérů autoškoly pro pokročilé, který se honosil názvem Gran Turismo 6. Jediné, co na tom ale bylo velkého, byly sliby, kterým však hra nedostála. Předjela ji však Forza Motosport? No jen čtěte dál.
Mezitím, co si Petr do inventáře přidával nějaké upomínkové předměty u nejbližšího prodejce ze spřízněné frakce, já si sedl do kokpitu v leteckém válečném simulátoru War Thunder. Jediné, co mi při hraní chybělo, byl v ruce joystick, ten klávesnice a myš nikdy nenahradí, zvlášť když je vaším protivníkem zkušené letectvo s hákovými kříži na křídlech. Trochu cviku a možná bych i nějaké nepřátelské letadlo poslal k zemi. Ale jak se říká, nesestřelený z nebe nespadl.
Nemohli jsme si nechat ujít ani hru, která nás zaujla už loni na předváděčce NIntenda. Jmenuje se Rain a o čem je a proč byla pro nás nutností k zahrání, si můžete přečíst v dojmech.
A protože jsme před naším odjezdem do domoviny měli ještě chvilku čas, navštívili jsme naši domovinu. Na veletrhu totiž nechybělo české vývojářské studio Bohemia Interactive, které je po světě známé hlavně hrou z armádního prostředí ARMA, tentokrát již s řeckou číslovko III. Nechtělo se nám však čekat tu dlouhou frontu zájemců o tuzemský produkt, a tak jsme s hrdostí řekli své „Dobrý den“ pánovi, který měl na starosti udržování zástupu budoucích vojáků za dělící páskou. Pan inženýr Ivan Buchta se nás s radostí ujal, pustil nás před všechny ostatní a my byli rádi, že ještě existuje nějaká česká soudržnost.
Dostali jsme také klíčenku s logem hry, stejně jako páté a finální tričko. Škoda, že ze samotné hry jsme měli tak rozpolcené pocity. Call of Duty je sice z pohledu realističnosti jedna velká slátanina, ale ARMA III se v tomhle aspektu zase drží na druhé straně vah. Fakt, že musím běžet několik minut jenom proto, abych zastřelil jednoho nepřítele a pak zase běžel dál, mně úplně radostí nenaplňuje. Zvlášť, když to je v nijak extra graficky udělaném prostředí. Nerad to říkám, ale s tímhle díru do světa nikdo as neudělá. Asi ne vše, na co šáhnou české ručičky, tak je prvnotřídní. Na druhou stranu, víme, že tahle hra na masové publikum už od prvního dílu nemíří.
Ale čas nás z jedné strany tlačí a zdruhé tahá za vlasy, a tak si balíme svých pět triček a opouštíme press centrum, veletrh, a pak na palubě Student Agency i celý Kolín nad Rýnem. V obětí pohodlných sedaček nostalgicky vzpomínáme na celý den, nejen kvůli tomu, že se nám tu opět velmi líbilo, ale hlavně proto, že si nemůžeme vzpomenou, co jsme vlastně všechno hráli. Tak snad žádná hra nezůstane zapomenuta. A tak se s vámi tímto tým Czechgameru vyslaný do Německa loučí a těší se na další ročník veletrhu, kde se slaví hry a probouzí fantazie. Další ročník jediného a jedinečného Gamescomu.
