V dnešní recenzi se spolu vydáme do střední Ameriky, abychom se pokusili očistit celou herní oblast od zákeřné choroby. Za hrou Itorah stojí vývojářský tým Grimbart Tales a vězte, že se jedná o titul, který by sedal kategorizovat do žánru metroidvania. Tedy, fanoušci plošinovek se spletitými cestami, zpozorněte. Má-li zrovna vám Itorah co nabídnout, to se již dočtete na následujících řádcích.

Již na první pohled vás, pravděpodobně stejně jako mě po shlédnutí několika obrázků ze hry, udeří do očí nádherná grafická stránka hry, kterou je ideální zažít na vlastní kůži. Příběh jako takový ve hře sice je, avšak, co mi tak přišlo, není tím hlavním, na co autoři kladli důraz a raději se zaměřili na ryzí hratelnost. I za tímto účelem zde naleznete parádně navrhnuté úrovně, přičemž v každé z nich lze obdivovat rozličné grafické prvky a celý postup hrou je tak skutečně pastvou pro oči. Na své pouti také narazíte na pár NPC postav, nicméně ty se ničím nevymykají zajetým standardům a jsou v celé hře tak nějak do počtu, i když se snaží vás vždy o trochu více obeznámit s pozadím příběhu.

Co se tedy týče samotné hratelnosti, tak jak jsem již předeslal, autoři nám v tomto případě servírují čistokrevnou arkádovou skákačku, ve které samozřejmě nemohou chybět ani soubojové prvky. Neděste se, nejedná se tentokráte o nic nikterak sofistikované a prakticky si vystačíte s jedním tlačítkem pro úder, které v kombinacích se směrovými páčkami či šipkami dokáží váš bojový um alespoň lehce rozvinout a nepřátelům nedat šanci k protiútoku. Kromě mlácení máte k dispozici i úskoky, které však disponují relativně krátkým dosahem a tak je vždy jistější při úhybných manévrech tlačítko stisknout alespoň dvakrát. Ač jsem nebyl při hraní zcela nadšen některými z animací, díky kterým hra lehce ztrácí grády, měl jsem po dokončení radost, že jsem zase až tolik neumíral, což nasvědčuje tomu, že titul necílí pouze na ostřílené hráče, ale dává možnost každému přičichnout ke klasickému žánru v moderním kabátku.

Jak již tomu tak bývá, tak ani v Itorah nemohou chybět nějaká ta vylepšení, která si můžete po dokončení úrovně dovolit pořídit za nasbírané penízky, kterých se v jednotlivých levelech povaluje skutečně spousta. Díky nim si tak můžete krapet vylepšit jak výdrž a zdraví, tak například i obnovu energie, což v pozdějších fázích určitě uvítáte. Kromě těchto základních tributů si můžete časem pořídit i vylepšení, která by neměla v každé správné metroidvania záležitosti chybět. Ano, mluvím o schopnostech, které vám při návštěvě již objevených oblastí umožní dostat se do dříve nepřístupných lokací a nalézt poklady, které měly původně zůstat skryty hráčovým očím.

Jedna z věcí, se kterou u plošinovek povětšinou bojuji, je zpracování ovládání, které vám v případě, že jej tvůrci ne zcela odladí, může způsobovat řádné problémy. Tato skutečnost se bohužel nevyhnula ani titulu Itorah a tak jsou nepřesnosti při skocích či v částech, kde je nutno odhadnout vzdálenosti a pohyb vaší postavy na milimetry přesně, poměrně časté a je tak nutno dbát opatrnosti na každém kroku, pakliže nechcete danou pasáž opakovat do zblbnutí. Na druhou stranu jsem již rozhodně měl tu "čest" hrát i mnohem horší kousky, které se pomalu ani nedaly ovládat, nicméně i zde se jedná o něco, co by se zcela jistě dalo ještě vylepšit.

Pravdou tedy je, že ač se v případě Itorah nejedná o dokonalý titul, na několik hodin zcela jistě dokáže zabavit a může posloužit jako dokonalý relax díky svému perfektnímu technologickému zpracování. Samozřejmě, přivřeme-li očko nad ne zcela komfortním a přesným ovládáním a nemastným neslaným příběhem, jedná se o solidní záležitost, kterou určitě doporučuji vyzkoušet. Na druhou stranu však také chápu, že ne každý bude ochotný obětovat zhruba pětistovku do takovéto menší hry, v těchto případech doporučuji počkat na slevu, která na sebe bezpochyby nedá příliš dlouho čekat. Díky ne zcela nekompromisní náročnosti si hru poté dokáží užít i běžní hráči, což je rozhodně dobře.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Grimbart Tales