Možná s křížkem po funuse, možná právě včas. To, že Harry je legenda a jeho kouzla, nepřekvapí nikoho z nás, ví každý starý i mladý. Ačkoliv se jeho příběhy zdáli čarovné a nekonečné býti, dávno jsme zjistili koncům všem a pápá jsme tak museli dáti. V kostičky ovšem nyní poskládal se a na svět se pousmál, nezbývá než ve dvou pustit a hrát z vesela dál.

Odpusťte nám prosím náš trapně klišoidní a ucouraný úvod, nemohli jsme si odpustit trošku jiné vklouznutí do tématu. Teď už do toho ale pojďme po hlavě, musíme vám toho říct ještě hafec.

Takže LEGO. Kostičky. Zapadají do sebe a malé děti si s nimi zlepšují představivost, dospělí se pak chlubí výtvory (často svých dětí). Jenže LEGO. LEGO totiž před několika lety začalo roztahovat pařáty a nyní už můžete mít doma kolem pět krásných her, které jsou do LEGO universa tak nějak napasované. Při první pohledu se jednalo o nadprůměrné herní kousky, které se daly hrát více než příjemně. Při pohledu druhém ale zjistíte, že se v podstatě jedná pořád o to samé dokola, největším úletem byl Johny Depp z Karibiku. I mistr tesař se někdy utne.

LEGO Harry Potter je tak trošku zvláštní, nechodí do obchodů přesně s vydaným filmem. Celá sága je tak v herním kostičkovaném světě představena ve dvou etapách. První až čtvrtý díl už máme za sebou, čeká na nás tedy druhá polovina celé série a epický konec.

Hned ze začátku vás mile překvapí absence jakýchkoliv mluvených dialogů. Musíte si tedy vše sami dopředstavit a jediným vodítkem vám je současné rozpoložení, ksichty protagonistů a jejich pantomima. Fandové filmu tak mají výborný prostředek na zabavení, ti kteří ale Harryho nehltají po lžících, bohužel ostrouhají.

Zůstává tak ale spousta zábavy například pro dva kamarády, z nichž jeden zná ságu dokonale a ten druhý třeba vůbec. Mohou si tak o filmu pokecat nebo si vyzradit fajn momenty. Když už jsme zmínili hru pro dva, bylo by hezké uvést to na pravou míru. Všechny LEGO hry měly možnost hrát s dvěma gamepady a i zde tomu tak je. Nicméně je důležité uvědomit si, jak moc je hra nudná, když ji budete hrát sami. Věřte nám, že se to nedá ustát.

Ono totiž většina puzzlů, jímž budete nuceni čelit, je tak stupidních a často nelogických, že prostě pomůže jen nadávání ve dvou a různé hecování. Kdybychom nehráli v tandemu, nejspíš by náš gamepad dopadl katastrofálně. Bohužel... Multiplayer tady hraje prim a není se čemu divit. Hezky vyvedený byl poté split screen, který citlivě odděloval obraz jakmile jste se vzdálili od svého přítele.

Přesto že se hra tváří jako „to pravé pro děti“ a na obalu má zelený rámeček s ratingem 7+, není tomu tak ani zdaleka. Tedy v případě, že vaše ratolest nemá IQ 120 a mimořádně dobrý smysl pro nelogičnosti v herním designu. Jasně, možná si říkáte, jak blbí asi v redakci jsme, ale když dokážeme v začátku hry strávit několik desítek minut (půl hodina jasná) řešením pitomého úkolu a to prosím bez jediné nápovědy, nás dostávala do kolen. Tohle není hra pro úplné caparty.

Jádro hry spočívá v jednom jasném cíli – hrajte do slepoty, křičte do němoty a snad vám přijdou i naše vtípky a úlety zábavné. Plníte často nelogické úkoly, ale říkáte si, že to mohlo být horší. Vidíte vtipnou scénku a je vám zase hej. Tahle sinusoida se několikrát opakuje, pokud ale fandíte Harryho partě, vadit vám to nebude. Z herního hlediska se nejedná o nic světoborného a úchvatného, také to není vyložená zhovadilost.

Graficky se hra nemění už řádku let, proč taky? Stačí přidat nové stíny a hra zase vypadá jako ze škatulky, i když na obrovské televizi už to není také zrovna med. Ozvučení je fajn, ale soundtrack se nechytá ani trošičku tak, jako tomu bylo ve filmovém podání, atmosféra je prostě jiná.

Tenhle Harry Potter je lepší než ten, který se servíroval přímo k filmu. Je jiný a zábavnější, pokud umíte ustát určitou nadsázku. Pokud máte stejně ulítlého kamaráda, budete se bavit, tady platí pravidlo, že zábava se násobí hned čtyřikrát.