Velká čínská zeď je hra opravdu epických proporcí pro 1-4 hráče, kteří si mohou před začátkem vybrat, jestli pojedou kooperativně či všichni proti všem. Jedna partie hráčům v doporučeném věku od 14 let zabere asi dvě hodinky. Krabice je velká a narvaná, rovnou najíždíme dovnitř.
Z gigantické krabice velkolepost obsahu okamžitě vyskočí ven, a to v podobě obrovské herní desky, pod kterou se skrývají dvě obrovské palety figurek postav pro všechny čtyři hráče, každému v příslušné barvě. A to není ani zdaleka všechno. Když vyndáte oba inserty, odkryjete další, menší a přenosný, zasazený v ještě posledním větším insertu na dně krabice, kam se vejdou všechny karty, žetony a zdroje. Figurky jsou excelentní kvality a pro každou barvu jsou postavičky jiného vzezření. Každá barva má čtyři typy jednotek – úředníky, pěšáky s kopím, lučištníky a jezdce. K dalším pevným zdrojům patří žetony hmotných i nehmotných surovin – dřevo, kameny, zlato, či, zranění a ukazatele čaje a cti. Dohromady musíte složit ještě zátarasy a tři části každého kusu zdi, a pak přejdeme na poslední pevnou část hry – karty. Těch jsou tady přes dvě stovky, ale nutno podotknout, že se do hry nikdy nedostanou všechny. Některé jsou jen pro solitér, jiné pro kooperativní režim, takže se v nich určitě neutopíte. Kvalita produkce je na nekompromisní úrovni, ilustrace bombastické, žetony tak akorát velké, na první dobrou a napříč hrou je opravdu těžké v sobě držet radost z toho, jak skvěle je hra zpracovaná a jak dobře vypadá.
Pravidla verze 2.0, kterou jsme k recenzi dostali, obsahují několik úprav pro lepší balanc hry, ale v první verzi bych se nijak nešťoural a zaměřil se na to, jak je sepsané to, co je. Přestože je hra tak obrovská, není nijak extra těžká na pochopení, a to mimo jiné díky výborným obrazovým doplňkům v pravidlech, podrobně vysvětlujícím nejen všechny symboly, ale také veškeré herní mechaniky, které mohou nastat. Nemalá část pravidel je také věnovaná hře dvou hráčů a sólovému módu. V nich totiž do hry přidáváte hrou řízenou umělou inteligenci. Ve dvou hráčích je to Rákosový klan, který nemůže vyhrát, soutěž je tedy pouze mezi oběma hráči, ale je možné hrát i kooperativně. Rákosový klan se snaží pomáhat hráčům, kteří během vykonávání vlastních akcí rozmisťují jeho úředníky tak, aby si co nejvíc dopomohli ke svému či společnému vítězství. Přidání Rákosového klanu je výborným a jednoduchým doplňkem, který můžete dobře využívat ve svůj prospěch. Nezatěžuje hru natolik, aby vás otravovalo s ním hrát, a zároveň je díky nim hra živější. V případě sólo hry se snažíte překonat jednoho generála řízeného hrou, toho jsem si moc neužil, ale jako trénink na větší klání to stoprocentně pomůže.
Hra probíhá v jednotlivých fázích, které představují roky, a jako takové jsou rozdělené na čtyři podfáze neboli období. Rok začíná pochopitelně jarem, kdy na zeď začnou nabíhat nové hordy nájezdníků podle toho, jak daleko jste od začátku hry. V případě, že jste se nevypořádali s loňskými nájezdníky, čeká vás velký průšvih, protože se můžou dostat za zeď a zostudit hráče. V létě se konečně dostanete k nějakým surovinám, protože sklízíte plody práce vašich zaměstnanců. Nejrušnější období je ale podzim, kdy všichni hráči vykládají karty velení a postupně je vyhodnocují. V drtivé většině případů to znamená rozmísťování svých úředníků, ale taky můžete manipulovat s vojskem a využívat akce lokací. Jakmile vyhodnotíte poslední kartu velení, přichází zima. A ta je vždycky krvavá. Tím, že jako hráči jste za zdí na té lepší straně, máte výhodu toho, že můžete na hordy nájezdníků vystartovat s předstihem, případně je poškádlit svými lučištníky. Potom, co zaútočíte vy, dostanou se na řadu nájezdníci, a pokud vám prolomili obrany, jste zostuzeni, vaše jednotky většinou pobity, a máte problém do dalších kol. Za mě je lepší tyhle střetnutí neprohrávat. No a po vyhodnocení všech okolností se zjistí, zda skončila hra, a pokud ne, rok začíná znovu. Hra skončila, když mají hráči kolektivně postavené všechny tři úseky zdi na maximální úrovni, v zásobě došly žetony hanby, nebo se ukazatel času nachází na posledním políčku. Nic složitého, a zároveň s tolika proměnnými prvky, že znovuhratelnost vystřeluje na maximum.
Velká čínská zeď je hra skutečně epických proporcí. Není těžké se ji naučit a poskytuje spoustu zajímavých variant pro všechny typy hráčů - od sólisty, přes kooperativce, až po nelítostné rivaly. Zpracováním je neskutečná, byť skvělost a propracovanost různých figurek a žetonů pro materiály trochu podkopávají papírové skládačky zátarasů, a navíc je škoda, že se zeď musí při každém sklízení rozkládat na kousky (ale to je malá cena za to, jak parádně vypadá ve hře). Pocit z každé hry je opravdu velkolepý a znovuhratelnost obrovská. Konec konců kdo by spolu nechtěl bránit se obrovským hordám nájezdníků, stát proti bezpočetné přesile, a přesto vzejít vítězně?
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi
