A je to tu! V osudí se objevila další porce nových indie záležitostí. Tak si pojďme pro jednu sáhnout do osudí čekajících. Ruka šátralka šátrá, vybírá... a vytahuje… ANO... Vítězem je Blackwood Crossing. Ho hó... to jsem už někde slyšel. Musím zapátrat v paměti… Už je to přeci jen nějaký ten měsíc nazpět. Jooo, už vím - o této hře jsme mohli slyšet během loňského léta, kdy nám dali vývojáři ze studia PaperSeven na vědomí (pomocí oznamovacího traileru), že pracují právě na této hře. Od té doby sice žádná nová informace, ale co už. To by snad Blackwood Crosing nemělo nijak handicapovat.
Ve vodách indie scény je to zcela běžný jev, že se hráčské veřejnosti hra představí pomocí oznamovacího traileru a posléze dá launch trailer nebo tisková zpráva vědět, že je hra hotová s finálním datem vydání a podporovanými platformami. Inu, peněz tato studia nemají nazbyt, takže marketingové masáže se určitě nedočkáte. Stejně tak je tomu i u Blackwood Crossing, tak se pojďme aspoň v naší recenzi podívat na to, o co že vlastně jde.
Asi by se na úvod slušelo říci, že žánrové zasazení je adventura z pohledu první osoby. No, adventura.. jestli jste zvyklí z jiných her podobného žánru na rozvláčné dialogy, zapeklité hádanky nebo dokonce na zkoušení jednoho předmětu na druhý, ačkoli žádnou logikou nezapadají do sebe (vývojáři tam logiku ve své bujaré fantazii našli a nás hráče tak odsoudili k frustrujícímu zkoušení všeho, všude a na vše), budete nejspíše zklamaní. Tohle se zde tak úplně nekoná. I když od každého trochu…
Dialogů je pramálo. Jde spíše o pár rozhovorů, kde volíte jen tón, jakým zareagujete na nastalou situaci. Tedy v praxi, zda odpovíte vstřícně, diplomaticky nebo naštvaně. Těchto možností zde navíc nebude ani tolik.
Možná vše souvisí s tím, že postav, které ve hře potkáte, není moc. Hlavními protagonisty jsou sourozenci Scarlet a Finn, a pár ostatních postav, jež doprovází celý děj tohoto (na první pohled rozporuplného) hraní. Rozporuplného? Jo, vždyť grafické ztvárnění je i na indie scénu lehce podprůměrné, zvuková stránka věci patří také k tomu, kde vývojáři nejspíše museli omezovat svůj finanční rozpočet. Jo, ještě když jsem v tom přilévání oleje do ohně, tak ať to máme kompletní. Totálně mě rozčilovala chůze (působí vrávoravě a nelze běhat). Vůbec veškerá interakce s prostředím je vcelku komplikovaná. Představte si, že se snažíte namířit střed vaší obrazovky na předmět a mačkáte příslušné tlačítko pro použití, vaše příkazy hra ale tak úplně neposlouchá.
Myslím, že solidní sbírka negativ, co by mohli Blackwood Crossing odsoudit k zapomnění po pár minutách hraní a přinutit mě ji ohodnotit naprosto mizerným číslem. No, znáte to, aniž byste to čekali, může přijít slůvko "ale"…
No, občas se přihodí taková ta hříčka osudu, kdy hra nemusí být nutně graficky dech beroucí, aby vás bavila. Nemusí mít dokonalé ovládání a propracovaný interface, ale i tak si ji dokážete užít. Dokonce i hratelnost může pokulhávat, i přesto budete na hru dlouho vzpomínat. Tak kde je ten klíč u Blackwood Crossing?
Já jej jednoznačně spatřuji v emocemi nabitém příběhu a poutavé atmosféře. Možná je to i tím, že jsem dlouho nic podobného nehrál, a právě proto si mě příběh dokázal svým neotřelým způsobem omotat kolem prstu, aniž bych věděl jak. Těžko říct, ale i tak si myslím, že se může líbit. Připouštím, že tato hra nebude úplně pro každého, ale ti, jež mají rádi experimentální hry říznuté trochou fantazie autorů utržené ze řetězu, nebudou zklamaní.
Jak jsem zmiňoval, základní dvojicí ve hře jsou sourozenci Scarlet a Finn. Jejich věk je lehce předpubertální a vy se vtělíte do role Scarlet, abyste našli svého bratříčka. Na počátku se vám to bude jevit jako lehká záležitost, protože ve vlaku není snad moc prostoru, kam se schovat. Zanedlouho pochopíte, že to tak úplně lehké nebude. Nerad bych prozrazoval, jak to vše graduje nebo cokoliv naznačoval, protože bych se rád vyvaroval spoilerům..
Není divu, protože jedna lokace střídá během mžiku druhou, a pokaždé jsou v nich rozdílně nastolené situace. Jednou se bojíte téměř jako v nějakém hororu, a jindy je vše naladěno na výrazně melancholickou notu. Přitom všem není zapotřebí tisíce řádků textu, pouze pár nezbytných slov a zbytek je vyjádřen gesty.
Jak jsem psal, nedočkáte se spousty puzzlů, nad kterými byste strávili dlouhé hodiny, ale i tak si pro nás PaperSeven připravili řadu nezvyklých hádanek. Kupříkladu je třeba dát dohromady rozhovory dvojic osob, které jsou umístěny porůznu ve vagónu. Vtip je v tom, že na sobě mají masky zvířat, takže vůbec netušíte, která osoba by mohla patřit ke které. Nebo ještě stojí za zmínku úkol: najít čtyři fotografie a rozlousknout v nich logickou posloupnost, abyste přišli na zákeřný Finnův kód, který vám dovolí vylézt na strom uprostřed jednoho z vagónů vlaku.
A když už jsem v tom nejlepším, přichází další ze zklamání v Blackwood Crossing. Asi tušíte.. Délka hry není nikterak závratná, a dokážete ji projít za necelé dvě až tři hodinky, což je vskutku málo. Zas na druhou stranu vzhledem k netradiční atmosféře a příběhovému pozadí si ji rád ještě jednou projdu, protože po dohrání mi vše zatraceně utkvělo v hlavě a donutilo mě se nad vším pozastavit.
Námi vylosovaná adventura z pohledu první osoby, která se mi dostala do rukou na recenzi, Blackwood Crossing - vás dokáže rozpoltit. Ke zkáze ji může lehce odsoudit podprůměrná grafika, špatná zvuková stránka věci nebo příšerná hratelnost. Naštěstí to zachraňuje emocemi nabitý příběh, a s tím související neopakovatelná atmosféra. Chápu však, že tato hra není úplně pro každého, takže pokud neradi zkoušíte fantasy, kde nedává nic smysl a vývojáři řádně povolili uzdu svojí fantazii, aby vás vtáhli do děje, raději se tomuto titulu vyhněte. Ti ostatní, kteří dají Blackwood Crossing šanci, budou nejspíše spokojení, i přes fakt, že to vše zvládnete projet za necelé dvě až tři hodiny, což je i na poměry indie scény málo.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Ico Partners
