Poslední únikovkou, která se nám do rukou dostala a díky které jsme alespoň na stole vypadli z kretén-tény, bylo Prokletí sfingy. Je to hra na stejném principu jako předchůdci, které jsme tady recenzovali skoro všechny, a těšili se u nás četným pochvalám ústícím ve vysoké skóre. Jedná se tedy o kooperativní dedukční hru pro 1-6 hráčů od 12 let, kterou však snadno pochopí i mladší děti. Cílem hry je postupně řešit jednotlivé hádanky na kartách, čímž se postupně propracováváte jistým prostředím až na konec, kde jste za svou snahu hodnoceni a svůj výsledek pak můžete porovnat s přáteli, rodinou či cizinci na internetu.
Úvod je totožný jako u všech ostatních únikovek, dostanete jasné a stručné poučení ohledně všeho, co vás může ve hře potkat. S tím jde ruku v ruce ukázkový rébus, jakých pak budete řešit hromadu. Hádanky ve hře kolísají od relativně snadných až po "Tak na to bych nikdy nepřišel". Samozřejmě nechybí námi velmi oblíbené rozcestníky, kdy zbývající balíček rozdělíte na několik menších a můžete se tak v rámci svého týmu soustředit na více rébusů současně, než si ve čtyřech lidech přendávat z ruky do ruky jednu kartu. Hra je atmosferická a má nádech všeho dobrého, co tyto únikovky představují. Jako vždy se správnou partou či parťákem, nebo i sami, jste-li dost odvážní (každý by měl být hlavně sám sobě nejlepším společníkem) a nebojíte se věčného prokletí, na chvíli zapomenete, že jste zavření doma v prakticky post-apo světě.
Zpracování karet je totožné jako u všech ostatních únikovek, karty jsou velké, lehce čitelné, takže vás bude trápit jen to, co je na nich - pokud to tedy nebudete moci vyřešit. Graficky se jedná stejně jako u jiných her tohoto typu o díla precizní, jinak by to mohlo jen mást a některé úkoly by byly neřešitelné.
Unikátním prvkem v této hře je mumie, jejíž hrozba se blíží s každým chybným krokem. Jakmile vás dostihne, je konec hry a musíte svou výpravu začít od začátku. Ale není to hned, protože je pomalá a mátožná, nejprve na vás uvrhne nějaké kletby v podobě rébusů a jiných děsivých překvapení.
Co se týče hádanek mě dost překvapilo, kolik neohraných a zajímavých způsobů se tady ještě podařilo najít, protože jsem myslel, že toto pole už je celkem vyorané. Musíte různě skládat karty, nahlížet na ně netradičním způsobem, přemýšlet jako egyptologové. Pocit urgence může doplnit tím, že si stopnete čas, jak vás hra vybízí, ale pro více rekreační hráče, kteří si raději déle popřemýšlí, než aby udělali chybu, je to stejně zábavné jako ta časovaná varianta.
Je těžké sdílet z karet něco tak, abych nevyzradil, co se v příběhu stane, protože samotné obrázky vám nic neřeknou, a s textem už mnohdy prozrazují, kam se narativ ubírá. Objevilo se pár překvapení, pár karet jsme sledovali méně pozorně, než jsme možná měli, což nás stálo drahocenný čas a přiblížení mumie. Je skvělé, že se ve hře objevila jedna věc, ze které jsem byl nadšený v jedné z předchozích únikovek, a i když jsem to už znal, trvalo mi hodně dlouho, než jsem našel, co jsem potřeboval.
Prokletí sfingy patří k těm lepším únikovkám proto, že jsem si snad ani jednou neřekl, že je nějaká z hádanek stupidní, přitažená za vlasy nebo jenom pochybně podivná. Nemálo z nás si určitě díky skvělému Brendanu Fraserovi chtělo na vykradače pyramid zahrát, a tady máme příležitost, byť jen na hodinku. Hra je dobře konstruovaná, běží plynule a díky nápovědám se pobaví i ti, kterým nebyly do vínku dány perfektní dedukční schopnosti. Hra pochopitelně stejně jako její sestry nenabízí žádnou znovuhratelnost (netrpíte-li ztrátami paměti), je ideální na soutěže na táborech či rodinných akcích, protože lze velmi lehce změřit čas a efektivitu jednotlivých týmů.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi
