Dnes necháme veškerou jednoduchost deskových her daleko v pozadí a podíváme se na hru tak komplexní, až svými pravidly málem odrazuje. Autor Phil Eklund se totiž jako správný raketový inženýr a tedy vědec určitě na několik týdnů zavřel s všemi možnými biologickými teoriemi o vzniku života na naší matičce Zemi, aby následně přišel s hrou, která jednomu až čtyřem hráčů umožní být svědky zrodu prvních buněk, molekul, zasadí je do pozice de facto Boha, který metodou pokus-omyl skládá dohromady organismy, různě je mutuje a snaží se, aby ve zprvu nehostinných podmínkách (neustálé nárazy vesmírných těles, radiace z kosmu a podobně) vzkvétaly a rozvíjely se.

Čtyři důležité pojmy na začátek: Biont, Refugium, Mana a Katalyzátor/Enzym

jsou herní desky, na kterých probíhají nějaké zemské činnosti, dělí se do 4 typů - kosmická, oceánská, pobřežní a pevninská. Na každém refugiu může vzniknout život díky hráčům, kteří sem dají svůj biont a pokusí se uspořádat manu.

se rozumí jakýsi základní stavební kámen pro živý organismus, každý hráč disponuje na začátku čtyřmi (v kooperativní hře jen třemi) bionty, které přiřazuje k refugiím, na kterých se chce pokusit zažehnout jiskru života.

je dalším stavebním kamenem pro život, který se na každém refugiu objevuje nejprve v nezorganizované podobě. Hráč/i, který/ří na refugium umístí svůj biont, může/mohou hody kostkami manu organizovat a získat tak stabilnější a "silnější" organismus.

A konečně

nebo je takové základní "platidlo", za které můžete buď blokovat negativní efekty kyslíku, nakupovat mutace pro mikroorganismy nebo orgány pro makroorganismy.

A to myslím stoprocentně upřímně, protože ze začátku nebudete mít ani nejmenší tušení, jak se BIOS: Genesis správně hraje a pravidla jsou napsaná stylem, který vám spíš uškodí, než aby vám v něčem pomohl. Nebýt přemlouvání a uklidňujících schopností mé úžasné manželky, mimo jiné nadšené studentky antropologie, letí z okna nejen sešitek s pravidly, ale i hra samotná, stůl a možná já. Je to spíš taková menší věděcká učebnice s příležitostně popsaným herním krokem, ale na rozdíl od jiných her, kde máte vysvětlenou každou fázi tahu zvlášť, tady návod přeskakuje tam a zpátky, uvádí spoustu poznámek, výjimek, přídavků, pokročilých/zjednodušujících doplňků a podobně.

Do ruky se mi dostaly obě hry ve své druhé edici, která kromě různých oprav chyb, které se i přes četné kontroly do hry dostaly, přináší i grafické úpravy karet refugií, organismů, mutací a událostí.

Vzhledem k tomu, že pravidla Genesis mají 48 stran a YouTube návod (díky kterému jsem to konečně pochopil) zhruba 6 hodin, v této kapitole popíšu herní mechaniky jenom hodně v kostce. Hra se dělí do kol, každé z nich představuje 200 000 000 let v životě naší planety. Kolo se dělí do pěti fází, v první vždy odhalíte jednu (ale někdy víc) kartu událostí, která určí, co se těch 200 000 000 let děje. Potom máte možnost na aktivní refugia dávat své bionty a snažit se uspořádat manu a stvořit v té dané oblasti nějakou živou buňku. Hody na úspěch provádíte pomocí šestistěnných kostek. Nejprve se tedy snažíte v některém prostředí oživit svou buňku, to je takzvaný autokatalytický hod. Řekněme, že se vám to povedlo a vznikl mikroorganismus. Ten má 4 chromozomy, každý představuje jednu stěžejní část nutnou pro udržení při životě. Následuje Darwinovský hod, který určí, jestli váš mikroorganismus přežil krutou evoluci během celých 200 000 000 let. A pokud se i toto podaří, máte možnost pro něj obstarat mutace, které "nakupujete" za katalyzátory podle toho, která oblast je teď aktivní a jakou barvu katalyzátory a dostupné mutace mají. Mutace jsou klíčové pro vývoj a následný přechod na makroorganismus. Poskytují vám ochranu před vnějšími efekty (kyslík v atmosféře, výkyvy teplot apod.), stejně jako základy pro sestavení vyšší formy života. Když totiž nasbíráte mutací dost, můžete přejít na mořskou formu makroorganismu (ramenonožci, trilobiti aj.), pro který už pak nezískáváte mutace, ale orgány (srdce, trávicí soustavu). No a jakmile máte dostatek i těchto, dojde k finální evoluci na organismus suchozemský.

A taky máte dva dostupné módy: kooperativní a kompetitivní. Když jste proti sobě, každý má svého parazita a může ho vyslat připnout se na organismus jakéhokoliv jiného hráče. V případě týmové hry jsou paraziti ovládáni hrou samotnou a chytají se na vaše organismy, jakmile k tomu mají příležitost. Podle nás je vdechnout život čerstvě zformované planetě už tak dost těžký úkol, proto jsme za kooperativní variantu rádi a preferujeme tento mód. Je pravda, že hra je bodovaná, ale pro nás je výhrou organismy stvořit a vyvinout, každopádně je plus, že je hra i pro soutěživé jedince.

Je pravda, že tento pán hraje první edici, ale pravidla jsou vcelku totožná jako v edici druhé, která je u nás v prodeji. Jak je zmíněno výše, úpravy proběhly hlavně grafické a doplňkové, než nějaké zásadní v pravidlech či herním stylu. Každopádně až tento videoprůvodce nás konečně naučil, jak hra funguje. Jak jsem už uvedl, z pravidel, která jsou v podstatě učebnice s příležitostným popisem herního kroku, se Bios: Genesis (a vlastně ani Megafauna) pořádně pochopit nedá, prostě musíte vidět, jak se to hraje krok za krokem, než se budete moct pustit do vaší vlastní hry.

Bohužel tato skutečnost hru neskutečně sráží. Sami jsme zvyklí na jednodušší i obtížnější hry, ale vždy jsme je byli schopni pochopit z pravidel a maximálně jsme na internetová fóra chodili pro ověření několika drobností, ne podrobný krok za krokem návod. Komunita se snažila vydat pomocné dokumenty a zčásti se to i podařilo, ale to vůbec nemá být její práce, takže pro první dvě hry ze série Bios je toto masivní mínus.

Česky se do Genesis pustili na Deskofobii:

A Megafaunu rozebrali taky:

Pokračování přímo navazuje, kde Genesis skončil. Můžete dokonce svůj organismus z první hry použít jako startovní ve hře nové. Tato éra bude možná pro mnoho hráčů stravitelnější, protože už odcházíme z abstraktních teorií o vzniku života, ale zajímá nás vývoj živočichů nám již známým, se kterými jsme si hrávali jako děti. K dispozici tentokrát máme jakousi desku představující Zemi (v jistých módech i Venuši a Mars), na které se evoluce odehrává. Opět je všechno vědecky propracované na maximum, takže musíte počítat se všemi změnami v teplotě, vzduchu, zemi a podobně. Své organismy už nevybavujete desetislabičnými mutacemi, které neumíte ani vyslovit, ale různými zlepšováky, jaké znáte z okolního světa a které vám pomohou ovládnout zemi snadněji než soupeři- chápavý ocas, lepkavý jazyk, dlouhý krk, řeč... Proto bych řekl, že i přes očekávanou složitost, která je stejně jako u Genesis jen pro silné nátury, je Megafauna stravitelnější už tím, že se jedná o známější živočichy a nikoli buňky a mikroorganismy, ke kterým má nějaký citový vztah pramálo běžných hráčů deskových her.

Třetí díl BIOS: Origins pak opět navazuje na předchozí hru, zde budete mít na starost stvoření člověka, ale o této hře jindy, pokud se nám dostane do rukou. Ne zcela oficiálním pokračováním pak má být Eklundův High Frontier, kde kolonizujete vesmír.

Jakmile hru pochopíte a budete schopni hrát ji více či méně intuitivně, štědře se vám za to odmění. Protože se ne vždy setkáte se stejnými událostmi a už vůbec ne v jasně daném pořadí (a hlavně nevíte, co vám napadá na kostkách), nemůžete si nic plánovat ani jeden dva tahy dopředu. Vašemu zprvu slabému organismu stačí jeden chybný hod a pan Darwin si jej vezme k sobě do věčných lovišť. Je toho spousta na co myslet a dát si pozor a i když si časem zapamatujete všechny hrozby, které na vás mohou číhat, nemusí a nebude to znamenat, že se vám pokaždé podaří uspět. Stalo se nám, že jsme stvořili život hned v prvním tahu a mikroorganismus celkem prosperoval skoro dvě miliardy let, pak ho během dvou tahů Darwin roznesl na kopytech, zadupal do země a neštěkl po něm ani pes.

Jestli Eklundovi nebyl životní inspirací náš pan Komenský, tak asi nikdo, protože díky sérii BIOS můžete skoro z této biologické disciplíny státnicovat. Vědeckých poznámek zde najdeme přehršel a hra prošla mnoha korekcemi. Je pravdou, že evoluce a vznik života na Zemi jsou teorie, ale v BIOSu nenajdete žádné za vlasy přitažené scénáře, ale fakty podložená tvrzení, na kterých se shodují vědci z celého světa. Každá karta je doplněná jistým vědeckým podkladem, jedná-li se o karty událostí, dozvíte se, kdy zhruba která událost nastala a jaký měla dopad na planetu a vývoj života na ní. Na kartách refugíí pak najdete právě teorie o tom, jak právě v tomto prostředí mohl život vzniknout. Každý organismus v sobě skrývá nějaký chemický vzorec, u mutací je vysvětleno, k čemu organismům slouží.

Vím, že někdo se u svých her chce bavit, vypnout, nevnímat realitu a ponořit se do úplně cizího světa. Svou až edukativní náturou tedy série BIOS může právě tyto hráče odradit. Doporučení 14 let mi nevadí, v dnešním světě jsou děti různého věku různě rozvinuté/zvídavé, takže nějaké arbitrární hranice opravdu neberu v potaz. Pokud vás alespoň trochu zajímá, jak to bylo ve světě našem a nevadí vám složitější hry, u kterých se můžete i něco dozvědět, pak je Genesis dobrým startem, Megafauna adekvátním pokračováním a Origins zatím zbožným přáním.

Za poskytnutí her k recenzi děkujeme Fox in the box.

Ceny her Bios: Genesis a Bios: Megafauna srovnáte na Zboží.Zboží.