V dnešní recenzi se podíváme na nejnovější a také jediné příběhové rozšíření pro již léty prověřenou akčně laděnou RPG záležitost, Cyberpunk 2077. Ano, je to až k nevíře, že tento titul, který již od samotného vydání budil poměrně solidní vášně stran nedodělanosti, velkého množství bugů či technických nedokonalostí, je tu s námi již téměř tři roky. Za tu dobu uplynulo v řekách již mnoho vody a vývojáři si se svým výtvorem během let pořádně pohráli, takže mohu nyní konstatovat, že Cyberpunk 2077 dosud nebyl v lepší kondici (však už také bylo na čase). Kromě příběhového DLC s názvem Phantom Liberty dorazila v těchto dnech na konzole nové generace i PC také aktualizace 2.0, která taktéž není nikterak zanedbatelná. Pojďme se nyní tedy podívat, jak se inovovaný Cyberpunk hraje a jestli se mu podaří přesvědčit k zahrání i zapřisáhlé odpůrce.
Ihned na úvod musím říci, že je až téměř škoda, že Phantom Liberty bude jediným DLC, které do Cyberpunk 2077 dorazí, jelikož pokud by si i případná nějaká další udržela kvalitu aktuálně vydaného, měli bychom se skutečně na co těšit. Phantom Liberty totiž přináší parádně zpracovaný příběh, který se hravě vyrovná silným momentům z hlavní dějové linky. Vaším hlavním úkolem není tentokráte nic jiného, než práce na záchraně prezidentky Nových Spojených Států Amerických, která se svým letounem havaruje kde jinde, než v Night City. Všechny tyto nebezpečné aktivity samozřejmě nebudete dělat jen za nějaké to dobré slovo, takže záhy dochází k příslibu "pořešení" nepříjemné situace ohledně vašeho důvěrného kamaráda uvězněného v čipu ve vaší hlavě, Johnnyho Silverhanda. Těšit se tak můžete na řadu napínavých momentů a především příběhových zvratů, protkaných všemožnými formami špionáže, možností rozhodovat se podle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí, což má samozřejmě za následek přímý dopad na pokračování příběhové linky. V mnoha ohledech bych se nebál co do kvalit postavit DLC i nad úroveň základní hry, přičemž i ta samozřejmě poskytovala bohatý a rozvětvený příběh, který si bylo minimálně pro mě těžké nezamilovat.
Co by to bylo za přídavek, kdyby se v něm nevyskytovaly nějaké ty nové postavy. Kromě již zmíněné prezidentky jsou to agentka Songbird, která vám na vaší cestě poslouží v roli jakéhosi samozvaného průvodce a také Soloman Reed. Tento špión, kterého ztvárnil herec Idris Elba je, troufám si tvrdit, jednou z nejlépe zahraných a ztvárněných videoherních postav, jelikož jeho přítomnost je zkrátka uvěřitelná a téměř fyzicky hmatatelná. Jeho upřímnost a schopnost sdělovat vše milé i nemilé bez jediného mrknutí oka, to si prostě užijete. Na druhou stranu si s novými postavami vychutnáte i řadu zvratů v jejich myšlenkových pochodech a celkově se tak jedná o příjemné zpestření celého DLC.
Jestliže jste si oblíbili město Night City ze základní hry, nebudete zklamáni ani se zasazením Phantom Liberty, které se odehrává v nové části zvané Dogtown. Tato oblast, která na první pohled působí lehce odstřižena od hlavní části města, je zcela pod kontrolou vojenských oddílů skupiny Barghest, které šéfuje ostrý týpek jménem Kurt Hansen. Ten, jak již tomu tak bývá, funguje jako klasická slibotechna pro občany Dogtownu, kteří prahnou po lepších životních možnostech, avšak vždy je blíže do své vlastní kapsy, a to ví i samotný Hansen. Atmosférou si nová oblast nezadá s již známými zónami města, i když již na první pohled lze zaznamenat pár rozdílů, především co do míry průmyslu, který zde bují prakticky na každém kroku, s čímž souvisí i špinavé uličky a nebezpečně vyhlížející prostranství, kam by se zdravě smýšlející člověk asi v noci vydával velice nerad.
Co se týče délky samotného příběhu, tak vězte, že k závěrečným titulkům se zvládnete prokousat za nějakých patnáct hodin, což vzhledem k ceně rozšíření není vůbec špatné. Samozřejmě, další porci času zabere případné vyzobávání a kompletace trofejí, takže v tomto ohledu za mě rozhodně spokojenost. Je fajn vidět, že se autoři z CD Projekt Red nenechali zlomit a neustále svoji hru vylepšovali tak, aby se za svůj stav již nikdy nemusela stydět. Nicméně, jak jsem již uvedl výše, samotné vydání Phantom Liberty doprovodil také update 2.0, který by byla škoda v recenzi nezmínit. Ten totiž mění řadu zaběhnutých funkcí a vlastností původní hry, přičemž mezi ty nejmarkantnější patří pozměněný strom schopností, upravené způsoby využití modifikací či úpravy v chování policie. Celkově ze všech úprav nabývám pocitu, že se hra nyní mnohem více blíží k původně plánovanému upřednostnění RPG prvků a celkově si tak můžete nyní postavu lépe upravit dle svých požadavků a specifik vašeho způsobu hraní.
I z těchto důvodů bych se nebál doporučit Cyberpunk 2077 rozehrát klidně i po letech znovu, jelikož, porovnám-li stav při vydání a nyní, jedná se prakticky o odlišné herní zážitky. Hra nyní působí komplexně, plynule, živě a celkově mnohem lépe než na konci roku 2020, což rozhodně vítám. Změn, které se do nové verze promítly, je dostatek, přičemž nemohu nevypíchnout ani boje s auty, při kterých se zcela jistě nudit nebudete, jelikož přidávají další vítaný prvek, který dokáže sám o sobě slušně zabavit. Zkrátka, jak jsem již zmínil na začátku článku. Tento titul nikdy nebyl v lepším stavu než dnes, což je na jednu stranu škoda, nicméně stále zastávám názor, že je mít něco lepšího později nežli nikdy. Vývojáři tak na svůj aktualizovaný počin a nové DLC mohou být jaksepatří hrdí a mně tak nezbývá než popřát vám spoustu prima zážitků na této cyberpunkové cestě. Rozhodně to stojí za to.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti CD Projekt RED
