Kdo by neznal Mickey Mouse, Minnie, kačera Donalda nebo Goofyho. Hrdinové desítek seriálů, filmů, komiksů, her a kdo ví čeho ještě, kteří si za desítky let své existence získali srdce nejednoho malého raubíře nebo dospěláka. Ti všichni už se dříve nebo později do nějaké hry dostali. Nyní se však všichni vydávají na snad první společné dobrodružství, a to hned na ostrov plný iluzí.

Název téhle skákačky je trochu zavádějící, protože na iluze vlastně skoro nenarazíte, pokud nepočítáme ty příběhové (a že si tvůrci pěkných pár plot twistů připravili) a jedná se tak spíše o odkaz na hry Castle of Illusion a World of Illusion. Pokud jste milovníci Disneyho postaviček, tak se vám budou v rámci příběhu určitě líbit cut scény, které pracují s charaktery hlavních hrdinů. Mickey je rozený vůdce, Minnie zase nebojácná myška, která se za ním vrhne do každého nebezpečí, Donald je jako vždycky mrzout a Goofy je zkrátka Goofy. Logicky jsou všichni hratelnými postavami, ať už si vyberete jednoho z nich a hrajete solo nebo s přáteli. Já měl bohužel možnost vyzkoušet pouze solo hru, ale ta rozhodně neubírá na zábavě. Naopak vás donutí ze sebe vydat to nejlepší.

A šancí pro podání výkonů budete mít více než dost. V rámci příběhu naši hrdinové doputují pod falešnou záminkou pikniku na tajemný ostrov, kde jsou následně naverbování pro vskutku hrdinský úkol. Najít a potrestat zloděje tří magických knih, které zajišťují spokojený život obyvatelům ostrova. Tak přímočaré to ale nakonec nebude a Mickey s ostatními se dostanou do víru lží a iluzí ze kterého se jen těžko dostávají. Naštěstí na svém putování narazí i na dobrodějné NPC postavy, které jim s nelehkým úkolem rády pomohou.

Když jsem hru dostal na recenzi, hned jsem věděl, že jediný, kdo je hoden abych se chopil jeho vedení, je kačer Donald. Miloval jsem tohohle vzteklouna jako malý a čím jsem starší, tím větší pro něj mám pochopení. A i zde se mi odměnil notnou dávkou humoru, sobě vlastnímu. Jakkoliv se může zdát příběh ve finále překombinovaný, nedá se autorům upřít snaha o co nejkomičtější situace a gagy. Ať už se jedná přímo o příběhové pasáže nebo i kooperaci s vedlejšími postavami. O velkou porci z nich se navíc postará právě Donald se svým sarkasmem.

Pojďme se ale věnovat hře samotné. Kdybych nevěděl, že ji udělalo jiné studio, tak bych si myslel, že jde o ty samé tvůrce, kteří vyprodukovali Ori and the Blind Forest a její pokračování Ori and the Will of the Wisps. Ano, již dříve jsme tu měli zmíněné Castle of Illusion a World of Illusion, ale zpracováním mi Illusion Island zkrátka připomínal Oriho. Sice tu na výběr ze 4 hratelných postav oproti jedné, ale tím rozdíly vlastně končí. Když jsem například s Donaldem poprvé narazil na vzdušný vír, čekal jsem, že mě vynese do další části mapy.

Hra mi však poté ale suše oznámila, že nemám potřebný gear a lokace je mi tak dočasně nepřístupná. Na potřebnou vychytávku jsem si tedy musel v rámci postupu příběhem počkat. Jen pro doplnění, hrdinové jednou za čas dostanou dodatečnou výbavu od zvláštního růžového krokodýla, který miluje vynalézání. Každý hrdina dostane výbavu odpovídající jeho charakteru, například Goofyho vynálezy jsou založeny na jídlech nebo jídly přímo jsou (například vodní meloun slouží k potápění pod vodou). Chudák Donald pak dostane pro létání dvě pírka, se kterými ve větru zběsile mává, alespoň ta jeho grimasa stojí za to.

Procházení mapou je stejně jako v případě zmíněného Oriho založeno na nutnosti se do některých lokací vracet, v čemž ale mnohdy pomáhá scénář, jež vás popostrkává na ta správná místečka. I tak se ovšem najdou na mapě oblasti, kam si musíte speciálně zajít, pokud chcete získat některý ze sběratelských předmětů, které jsou různě poschovávané. Sbírat lze také modré bublinky za něž se později odemykají obrázky různých prostředí, za jejichž kompletní odemčení dostane hrdina jedno srdíčko života navíc. Ta můžete mít na začátku až tři, podle úrovně obtížnosti. Já si chtěl hru čistě užít, takže jsem hrál na easy se třemi srdíčky.

I tak jsem si ale v pozdějších fázích hry trochu máknul. Ne snad, že bych si vylámal zuby na nepřátelích, ti jsou spíše doplňkem prostředí než skutečnou hrozbou, ale právě samotné prostředí a bossové jsou tím, co dělá hru zajímavější. Celý svět je rozdělen do několika biotopů, jako je třeba knihovna nebo džungle a naši kreslení přátelé prochází lokace od nejtemnějších hlubin ostrova až po jeho nejvyšší vrcholy. Za sebe mohu říci, že mě nejvíce bavila pasáž s oblohou a mořem, ale věřím, že si každý najde to svoje.

Každému biotopu přísluší jeden z bossů (zlodějů knih), se kterými se dá oproti normálním potvorám bojovat. Jde vždy o velmi specifický souboj, který má vždy u stejné základní mechaniky – opakovaně skočit nebo se dotknout nějakého předmětu, ale vždycky se najde nějaká variace, která ho obzvláštní. Souboje s hlavními nemesis byly jsou jedním z vrcholů titulu. O to větší je škoda, že je ve hře bossů málo.I když na druhou stranu je Illusion Island vcelku krátký a dá se v klidu dohrát bez větších zádrhelů za jedno odpoledne a večer. Pokud jste vášniví sběrači pokladů a budete chtít vyluxovat z mapy všechny itemy na 100%, tak si budete moci přihodit ještě tak 3 hodinky navíc, suma sumárum celkem cca 11-12 hodin herního času.

I tak trochu mrzí absence soubojů s monstry jako tomu bylo i v případě srovnávaného prvního dílu Oriho nebo Castle of Illusion. V pokračování obou her však hrdinové již zbraně měli, tak uvidíme, jestli se i v tomto případě dočkáme nějakého ozbrojeného pokračování. Rozhodně o špatnou hru, jen jsem měl pocit, že ačkoliv jsem se dobře bavil, tak jsem už všechno viděl a žádné velké překvapení se z hlediska herních mechanik nekonalo. Při dohrání na jeden zátah se navíc při opakovaném vracení do stejných lokací dostavoval lehký pocit repetitivnosti, který by třeba další lokace nebo občasná změna herního tempa dokázala rychle rozehnat.

Celkově však není hře moc co vytknout (až na občasnou fádnost a drobné detaily) naopak ještě musím zmínit hudbu, která přidává titulu plusové body. Chvílemi jsem při jejím poslechu měl pocit, že určité melodie snad i znám z některého z Disneyho filmů, i když ruku do ohně bych za to nedal. I tak ale můžu s čistým svědomím a potěšenými sluchovody říci, že se mi moc líbila. A to mohu říci i o Disney Illusion Island jako celku.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.