Víte proč Gargamel loví šmouly? Je mi 33 a tak jsem si to musel vyhledat. Překvapivě jsem našel několik odpovědí. Buď chce jejich snězením získat šmoulí esenci, ať už je to cokoliv, anebo ze šesti šmoulů může udělat zlato. Nevím kolik zlata a proč zrovna šest má být adekvátní počet a jestli je to vůbec pravda, ale když je to napsáno na webech, nebudu to rozporovat, zas takový znalec nejsem, nejspíš narozdíl od některých z výs. Faktem totiž zůstává, že šmoulové jsou tu s námi už přes šedesát let a zná je tak několik generací.
A za tu dobu jsme je mohli vidět všude opravdu, naše monitory a herních přebaly nevyjímaje. První gamesa se modrými pidižvíky v hlavní roli vyšla už v roce 1982. Od té doby se to jen šmoulelo dál a dál. Dnes se mrkneme pod čepec závodní záležitosti Smurfs Kart, což je druhý titul svého druhu. První závodní divočina s názvem Smurf Racing vyšla léta páně 2001 a ackoliv jsem ji nehrál, názory jsou rozporuplné. Zřejmě záleží na tom, kolik komu bylo, když ji hrál a pak ji buď miluje nebo nesnáší.
Proč si modraví panáčci vlastně sedají za volant a závodí, to netuším a řeknu vám jedno, Smurf Kart vám to taky nepoví. Tahle hra je totiž ukázkou toho nejhrubšího minimalismu. Příběh nebo jakékoliv lore tu budete hledat marněji politika se smyslem pro upřímnost v kandidátce ANO. Berte to jako fakt, šmoulové jsou ode dneška i řidiči motokár a pro výhru udělají cokoliv. Klidně třeba sestřelí Taťku Šmoulu řízenou včelou do zadku.
Na výběr máme ze dvanáctera postav, mezi které patří staří známí jako Silák, Kutil, Nešika, Šmoulinka, avšak sestava se rozrůstá i o závodníky, o kterých jsem nikdy neslyšel jako je Astro Šmoula nebo Bouře a Květuše. Za mých mladých let, byla jediná ženská v celé šmoulí vesnici chudinka Šmoulinka, ale časy se mění a jak jsem se opět dozvěděl po chvilce googlení, další ženské postavy se objevily ve nepříliš povedeném filmu Šmoulové: Zapomenutá vesnice z roku 2017. Takže jsou logicky i tady.
Všechny postavičky mají vlastní vozítko a jednu speciální schopnost jako je proměna v raketu, superluk či házení výbušných dárků na okolní šmouly. Najednou mi Gargamel přijde (v porovnání s agresivními modráky) jako úplný lidumil. S tuctem šmoulů můžete vyrazit na tucet závodních drah. Tu si to šinete po šmoulí vesničce, tu po poli a chvíli nato brázdíte cesty kolem Gargamelova hradu. Prostředí vypadají slušně a mají svůj specifický charakter, ale žádnou velkou parádu nečekejte. Ono na Switchi to nikdy není o grafice, vývojáři Smurfs Kart to tak zřejmě brali a o vizuální veledílo se ani nepokoušeli.
Problémem je, že tohle je všechno, co Smurf Kart nabízí. Dvanáct šmoulů, dvanáct tratí (plus je můžete hrát v zrcadlovém režimu, ale to uznávat nebudu) a dvě různé rychlosti vozidel. V singleplayeru máte závody na čas, gran-prix (4 závody za sebou) a volnou jízdu, kde si člověk může navolit několik pravidel, ale výběr je omezený jak v ruská nabídka fast foodů. Multiplayer pak nabízí to samé kromě časového závodění.
Soupeřit můžete až ve čtyřech lidech, nutno podotknout, že pouze lokálně. Což je sice preferovaná varianta, ve které podobné tituly dávají největší (možná i jediný) smysl, avšak online mulťák by rozhodně nebyl na škodu. Přeci je jen rok 2022 a děcka jsou online pořád ať už paří cokoliv, takže toto rozhodnutí, že si nemůžou zahrát po netu s kámošema z družiny, působí hloupě.
Samotné závodění není špatné, autíčka se ovládají příjemně, ačkoliv na můj vkus až moc snadno drží stopu, tratě nabízí několik cestiček a zrkatek a powerupů je přehršel. Jeden by řekl, že možná až moc. Krabice s předměty jsou snad v každé zatáčce, což má za následek slušnou motokárovou carnage. Může to zdát zábavné, ale lehce to znevažuje dobré jezdce, protože závody se zvrhávají ve šmoulí armageddon a vyhraje ten, co dostane nejméně zásahů, což zavání rodinnými roztržkami a hádkami nad tím, kdo měl největší kliku.
Mechaniky jsou inspirovány (čti nestydatě vykradeny - asi existuje i šmoula Zloděj) legendární sérií Mario Kart, takže můžete skákat, driftovat, jezdit po stěnácha tak vůbec. Nějaký čas tak potrvá, než svůj um vypilujete, pakliže to nemáte naskillováno z MK. Avšak narozdíl od své předlohy brzy ztratíte motivaci, proč hrát dál. Zatímco v závodní hře s přitloustlým instalaterém na obálce postupně odemykáte nové postavičky a komponenty pro vozítka, tady nic takového nečekejte. Sice můžete na tratích najíždět na šmorůvky, tedy ekvivalent zlaťáků, ale můžete si za ně pořídit jen samolepky. K čemu jsou? Můžete se na ně dívat. Wow.
Mám nehezký pocit, že další obsah přijde v rámci placených DLC, ale je otázkou, jestli i to bude stačit a komu. Smurfs Kart je sice záležitost primárně mířená na děti, ale to i její konkurent Mario Kart 8, který za stejnou, či nižší cenu nabízí mnohem více možností a zábavy. Kdyby titul stál 500, dalo by se to zkousnout a říct, že je o lacinější náhražku signature Nintendí série, ale bohužel je tomu naopak a za víc peněz máte méně muziky. Mimochodem hudební smyčka hrající v hlavním menu začne být otravná už asi po pěti minutách.
Smurfs Kart tak můžu doporučit jen v případě, že nesnášíte Maria nebo už jste se jeho závodů nejezdili tolik, že hledáte nějakou podobnou alternativu. Ta sice nedosahuje jeho kvalit, ale na chvíli zabavit dokáže.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Microids
