Japonsko je zemí mnoha krásných míst a s bohatou historií. O tu jsme se opřeli už při naší recenzi na nejnovější edici epického Ghost of Tsushima. Kromě toho je také známo svou láskou k monstrům (Díky za Godzillu chlapci a děvčata), a velmi specifickým televizním pořadům a hrám. Japonské verze RPG her dokonce založili vlastní žánr, který se nazývá JRPG, pod čímž si můžete představit, defacto cokoliv, co se alespoň trochu vymyká zaškatulkovaným klišé navíc se svérázně oblékanými hrdiny. Výborným příkladem je například poslední Final Fantasy XV. Japonsko ovšem umí i výborné hororové hry jejichž králem je série Resident Evil od společnosti Capcom. A právě do její stáje se dnes podíváme.
V dnešní době je rozmanitost herních stylů a her opravdu široká a každý hráč si přijde na své. To se týká i simulátorů. Máme tu simulátory budování měst, chirurgů, řidičů autobusů, náklaďáků, farmářů, koz nebo i krajíce chleba. Výběr je opravdu veliký, ale pokud byste chtěli u simulátoru přemýšlet trochu více, žádný z výše uvedených vás asi úplně neuspokojí. A co třeba taková právničina? Přesně na tu si vzpomněli u Capcomu, a jak řekli, tak udělali. A už poměrně dávno. Jejich nejnovější počin The Great Ace Attorney Chronicles je totiž jen dalším dílem v dnes už zajeté sérii nejen herních titulů, ale i televizního seriálu nebo filmu. První hra série vyšla přitom už v roce 2001 pod názvem Phoenix Wright: Ace Attorney a postupem času na ni navazovaly další tituly ať už přímo v hlavní sérii nebo některém ze spinoffů se zaměřením na všechny velké platformy. Ne vždy se však hry dostaly z Japonska až do západních zemí, a to hlavně kvůli lokalizaci. To se však netýká posledního dílu této série.
The Great Ace Attorney Chronicles není ovšem obyčejný simulátor právníka. Je to řekněme dost specifická kombinace několika herních stylů, a zároveň to je a není hra. Záleží opravdu na přístupu a vkusu každého hráče, resp. v tomto případě právníka. První zvláštností tohoto kusu je, že má děj. Ano, Capcom se provinil tím, že simulátoru dal děj a nejedná se tak pouze o náhodná soudní přelíčení nebo nic neříkající navazující soudní jednání. Hlavní roli v něm má Ryunosuke Naruhodo, kadet na imperiální akademii, kde studuje jak jinak než práva se svým kamarádem Kazumou Asogim. Osud tomu však chtěl, že se Ryunosuke připlete do vraždy hostujícího učitele Dr. Johna H. Wilsona a je obviněn z jeho vraždy. A zde se teoreticky hráči dostávají konečně ke své roli.
Jak už název titulu napovídá, hlavním úkolem hráče je stát se velkým esem mezi právníky, a to jak jinak než vyhranými soudními spory a nejen jimi. Ale hezky popořadě. Dobrodružství začínajícího právníka je rozděleno celkem na 5 částí, resp. příběhů, které spojuje právě osoba Ryunosukeho. První část zároveň slouží jako jakýsi úvod do děje i samotných mechanismů celé gamesy nebo spíše hlavní soudního přelíčení. A rozjede se pěkně zostra, protože aby mohlo být nějaké dobrodružství musí se nejprve obhájit mladíkova nevinna a teprve potom se může na nějaké cestování. Nutno podotknout, že simulátor je opravdu velmi specifický, někdy bych řekl svérázný a někdy až bizarní. Hra je od začátku do konce kreslená, přičemž se v ní snoubí několik stylů, ale korunou všemu jsou samotné postavy.
Příkladem, nechť je Kazuma Asogi, přítel hlavního hrdiny a hvězda akademie. No tak tahle hvězda sice má tvář fotbalového kapitána střední školy v USA, ale okolo hlavy má pásku, kterou si půjčil od Ramba a u pasu katanu, kterou asi zdědil po japonském dědečkovi. Korunu tomu všemu nasazuje fakt, že konce pásky neustále vlají ve větru, a to i uvnitř budovy. Vedle něj vypadá hlavní hrdina jako upjatý šprt. Na druhou stranu je extrémem například i žalobce Taketsuchi Auchi, který jako by vypadl z některého ze starých samurajských filmů, akorát místo katany mává vějířem, se kterým se buď ovívá nebo s ním na znamení vážnosti svých slov triumfálně klepe o řečnický pult. Z dam je určitě nezapomenutelná anglická studentka, na jejímž klobouku sedí živá labuť, která v průběhu procesu v jednu chvíli začne snášet kuřata. Neskutečná podívaná.
Ostatně to jsou všechna soudní přelíčení. Ze začátku jsem si nebyl úplně jistý, jestli si tvůrci téhle hry usmysleli, že udělají parodii čehokoliv a vzali si na paškál právníky nebo to myslí vážně. Později jsem zjistil, že to je vážné. Reakce většiny účastněných jsou přitom dost často velmi přehnané a nejen jejich. Každý určitě někdy viděl nějaký ten právnický film nebo seriál jako třeba Pár správných chlapů nebo JAG. No tak místo nich dostanete v tomhle kousku spíš soudkyni Barbaru, soudce Alexandra nebo kohokoliv z těch imitací co běží v televizi. Obhajoba například mlátí pěstí do stolu a ukazuje na žalobu nebo jen zděšeně svěsí ramena a vytřeští oči v úžasu a naopak žaloba poučuje obhájce, jak se mají chovat za arogantního mávání svým vějířem. Jediný, kdo se tak snaží zachovat dekorum je tedy soudce a ruku na srdce, tomu to také moc nejde.
Přejděme ale k herním mechanismům. Základem hry jsou monology, tuny a tuny monologů. Kde je zločin musím být svědci, kde jsou svědci tam musí být důkazy a kde jsou důkazy tam musí být i viník. Jednoduchá logika, kterou je ovšem potřeba prokázat, a to bez řádného odůvodnění nejde. Nalijte si tedy v klidu saké nebo váš oblíbený japonský čaj a v klidu se posaďte, protože tohle bude na dlouho. To je ostatně jedna z výtek, které bych k samotnému titulu měl. Hra opravdu není pro každého už jen z toho důvodu, že se hráči mohou topit v oceánu textu, který často musí procházet znovu, znovu a znovu navíc často s termíny typickými pro právo a u nás samozřejmě bez české lokalizace. Na druhou stranu musím uznat, že ačkoliv sám nejsem excelentní angličtinář, v ději jsem se vcelku jednoduše orientoval a u soudních přelíčení jsem se díky výukového úvodní kapitole orientoval vcelku dobře. I tak jsem u hry, ale často nadával, když jsem některé texty četl třeba pětkrát.
Důvod je jednoduchý. Poté co je zahájen proces přijdou klasicky svědci a ti předloží svá svědectví, poté si je lehce ogriluje žaloba, a nakonec je dostanete na odstřel vy. Aby bylo možné ale ze svědků dostat pravdivé odpovědi, musíte je nachytat na rozporech nebo nejasnostech ve výpovědích jako v reálném životě. A tak si můžete nebo někdy spíše musíte poslechnout výpovědi znovu a znovu a hledat sebemenší odchylku s předloženými fakty ve formě důkazů. Ty mají někdy dosti interaktivní povahu, takže kromě toho, že je můžete v menu otáčet, můžete nacházet třeba další stopy pro další otázky nebo vyvrácení již řečeného, jako například znaménko na ruce. Jakmile takový rozpor najdete stačí při výpovědi zařvat námitka a utáhnout více smyčku kolem prolhaného svědka. Interakce s důkazy by přitom mohla být skvělým místem pro uplatnění funkcí ovladače, který během hry však pouze občas vibruje.
Postupným hraním se tak posouvá nejen samotný soudní proces, ale i celý děj, se kterým je občas pěkně zatřepáno nenadálým zásahem zvenčí nebo jiným zvratem, který má za následek předložení nového důkazu, který na případ vrhá zcela nové světlo. Svědek tak musí svou výpověď upravit a tak dále a tak dále až se dobereme teoretickému viníkovi. Toho je potom potřeba na základě stejných postupů potřeba náležitě ugrilovat na jasných faktech, a nakonec ho sfouknout jak svíčku a hurá další vítězství, díky za potlesk. Boj to může být často velice zdlouhavý, např. první příběh má přes 3 hodiny herního času, a to jen v případě, že na vše přijdete na první dobrou. A zde se dostáváme k další zvláštnosti hry. Pokud by vás totiž všechno to čtení nebavilo nebo jste byli otrávení z neustálého odklikávání textu, prostě si nastavíte kompletní automat nebo jen automat na potvrzování textu a dobrodružství si tak zpříjemníte komfortem bez klikání nebo si z něj uděláte doslova několika hodinový film a jen se natáhnete a budete u něj spořádávat svoje čerstvě připravené sushi. Sice se tak připravíte o celé hraní, ale proti gustu. Pokud by se vám však nějaký moment hry opravdu líbil můžete si přes výběr kapitol zvolit konkrétní kapitolu konkrétní části hry a hrát jen tu. To že jste se k ní v rámci příběhu ještě neprokousali nikomu nevadí.
Pravdou zůstává, že takové odklikávání textu je opravdu úmorné. O to víc je otravnější, že objevující se text vydává zvuky psaní na stroji jako při zápisu v soudní síni. Ve mně to nicméně evokovalo podobný systém např. v Resident Evil 3: Nemesis. Sice při tom všem hraje hudba, která je dost podobná například Final Fantasy, ale ani ta ťukající klávesy prostě nepřehluší. Vrcholem rušení jsou pak časté zvuky jako by někdo dostal facku, při čemž se zachvěje obraz nebo výkřiky u soudního sporu jako např. Yes, Take this, Objection atd. Tohle neustálé vydávání zvuků, které má hra ve velké oblibě mi vadilo asi nejvíce a tím nemyslím ani tak ty výkřiky. Přišlo mi jako bych opravdu měl zapnutý nějaký speciální boj ve Final Fantasy a zvuky a některé efekty se přitom přenesly také do soudní síně což mi přišlo chvílemi opravdu nemístné.
Pokud se přes to vše ale přenesete, dostanete opravdu zajímavý příběh, který se navíc časem zkomplikuje a přinese další rozměr hry, kterým je pátrání. Občas je totiž nutné projít různé lokace a pátrat po indiciích co se na místě přihodilo, přičemž budete na základě zjištěného později vyslýchat např. členy posádky parníku atd. Jako bonus nesmím zapomenout na Herlocka Sholmese. Že to jméno zní povědomě? A co takový Sherlock Holmes? Ano, jelikož se vývojáři nedokázali před lety dohodnout na získání licence na postavu geniálního detektiva s dědici sira Doyla, rozhodli se přehodit pár písmenek a tím změny defacto skončily a voala je tu nová postava. Co tvůrce vedlo k tomu nasazovat do svojí série legendárního detektiva se ani neodvažuji hádat.
Jak jsem řekl, tento simulátor právníka je opravdu velmi specifická hra a určitě není pro každého. A ačkoliv jsem k ní přistupoval s velkým odstupem a obavami a asi se může z vyšších řádku zdát, že mě odradila, tak opak je pravdou. Jsem vinen, ale ta hra mě bavila. Po prvotním šoku z toho co vidím, jsem se naučil vytěsnit otravné zvuky a užíval si soudní přelíčení i hledání důkazů okořeněné zvraty. Reakce a pózy všech účastněných jsou přitom tak přehnané až jsou vtipné a já se těšil jaký nový výraz předvede soudce, obhajoba, porota nebo kdokoliv ze svědků. Pravda, občas dostaly šedé buňky mozkové pořádně zabrat, ale to až na pár slabších chvilek hru nezkazilo. Hudba celé dění přitom příjemně proložila a seděla k jednotlivým momentům jak vepřové ke knedlíku a zelí. Snad jen škoda, že postavy alespoň nehýbají rty, ale ostatní mimiku přitom zvládají.
Na závěr už snad není co říct. Buď máte zájem o právničinu ať už profesionálně nebo jen tak z legrace a nebo o poťouchlé japonské hry a pak je hra určena přímo pro vás nebo o ně naopak nemáte zájem vůbec a pak se téhle hře raději vyhněte velikým obloukem.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
