V dnešní recenzi se podíváme na zajímavě vypadající titul s názvem The Church in the Darkness od menšího vývojářského týmu Paranoid Productions. Jak již název napovídá, tentokráte se vydáme do náboženské sféry, konkrétně mezi příznivce fanatického kultu, tak se nyní pojďme již podívat na to, jak se hra vlastně hraje a jestli se autorům podařilo vytřískat z poměrně zajímavého námětu maximum. To se již dočtete na následujících řádcích.

Jak již lze z okolních obrázků vidět, co se žánru týče, máme před sebou klasického zástupce her, snímaných z izometrického pohledu. Vžijete se do role bývalého policisty Vica, který se ve snaze nalézt svého ztraceného synovce Alexe, vydává až do daleké jižní Ameriky. To samo o sobě již může znít lehce tragicky, nicméně vše je o to horší, že se mladík do těchto končin vydává s poměrně jasným cílem, a to přidat se k náboženskému kultu, který svým přívržencům slibuje oproštění se od celosvětové americké nadvlády. Ihned po startu hry se tak dostáváte do osady Freedom Town a začínáte zjišťovat, že vaše hledání rozhodně nebude procházkou růžovým sadem. Prakticky ihned jste totiž konfrontováni s přítomností mnoha strážících vojáků, kterým se posléze buď postavíte na férovku nebo zvolíte pomalejší postup, případně je zcela obejdete.

Před samotným putováním si můžete pro svého hrdinu zvolit nějaké to vybavení, abyste minimálně ze začátku nebyli zcela bezbranní. Počáteční inventář je však nepříliš objemný, takže musíte pečlivě volit, jestli si s sebou „nabalíte“ raději lékárničky a budete spoléhat na to, že se postupem času propracujete k nějaké zbrani nebo zcela naopak. Samozřejmě, předmětů je v herním světě k nalezení spousta a je tak čistě na vás, jestli trochu zariskujete nebo zvolíte opatrnější start. S tím ovšem souvisí fakt, že autoři do hry implementovali jisté procedurálně generované prvky, takže se při opakovaném hraní nezřídka můžete nadát toho, že na místě, kam si zcela neomylně kráčíte pro zbraň, bude ukryto něco zcela jiného. Stejné variability se poté dočkáte i u samotných nepřátel. Pakliže s vámi například určité postavy nebudou ochotné vůbec jakkoliv komunikovat, při opakovaném hraní od nich lze získat i nějaké ty potřebné údaje.

Kromě samotného vybavení hraje velkou roli kupříkladu i oblečení, které lze nalézat v bednách či skříních. Díky odpovídajícímu outfitu se samozřejmě stáváte méně podezřelým a infiltrace osady se stává opět o něco snazší. Hra jako taková rozhodně vybízí k hráče ke kradmému postupu, u kterého v podstatě stačí vyhýbat se úsekům, monitorovaným hlídkami. Váš hrdina disponuje i speciálním „viděním“, které jasně ukazuje směr a vzdálenost dohledu nepřátel, takže s trochou šikovnosti a správným načasováním dokážete kultisty obcházet jako by se nechumelilo. Ano, narazíte na místa s větší koncentrací nepřátel, než by bylo milé, nicméně v těchto situacích není nic vhodnějšího, než některého ze strážných nenápadně zlikvidovat a poté jeho tělo odtáhnout kupříkladu do již zmiňované bedny. Pakliže byste přeci jenom raději volili pouze útočný styl hraní, tak s vysokou pravděpodobností co nevidět skončíte minimálně ve vězení, ne-li mrtví. Jakmile totiž kohokoliv byť jen drobně vyplašíte, okamžitě na sebe natáhne kolegy z okolí a i díky poměrně nepřesnému ovládání střelby pak není vůbec jednoduché se z této šlamastyky dostat. Tyto dva způsoby „konce“ jsou závislé na situaci, v jaké jste dostiženi. Jestliže totiž během hraní nerozpoutáte nějaký extra chaos, jdete do klece, a po vysvobození lze pokračovat ve hře dále. V opačném případě však na vás čeká smrt a nezbývá než hru rozjet znovu.

Kromě všemožného vybavení nacházíte i všelijaké úryvky textů a dokumenty, které se snaží budovat kolem samotného hraní i nějakou tu příběhovou omáčku, nicméně se nedá říci, že by příběh jako takový, respektive pozadí kultu, bylo nějak extra zajímavé. Trochu podezřívám autory, že tyto prvky zahrnulo do hry pouze z toho důvodu, aby bylo co sbírat, jelikož ani po dohrání si patrně neřeknete, že příběhová linka byla právě tím tahounem, jakým by u adventur měla být. Tomu nenahrává ani skutečnost, týkající se délky hry. Není totiž problém prokousat se až na konec zhruba po půl hodině a otázkou tak zůstává, kolik opakovaných hraní budete ochotni titulu věnovat. Ano, náhodné prvky dokáží hratelnost trochu pozměnit, nicméně stále se vše odehrává na jedné mrňavé mapě s tím, že občas je osada jinak rozvržena, popřípadě, jak jsem již zmiňoval, narazíte na různé rozmístění nepřátel a předmětů.

Samotná zápletka by ovšem nebyla až tak špatná, nicméně jsem toho názoru, že z tématu šlo vytřískat mnohem více. Takto tedy máme před sebou průměrný titul, který více než široké masy lidí zaujme spíše hráče, kterým je podobná tématika blízká či jsou fanoušky stealth žánru, který tu sice zjednodušeně, ale přeci jenom funguje. Audiovizuálně se sice nejedná o žádné extra hody, nicméně pro potřeby dané hry se dá mluvit o dostatečném standardu, a to včetně dabingu hlavních postav. Nejde tedy tak o naprostý průšvih, spíše jen o promarněný potenciál. Vezmeme-li ovšem v potaz, že na hře dělalo skutečně malé studio, mohli bychom se v budoucnu možná dočkat i nějakého většího počinu.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Paranoid Productions