Když mi v e-mailu přistál kód na zrecenzování titulu TerraTech, s klidným srdcem jsem musel přiznat, že vůbec nevím, oč se jedná. Okamžitě jsem se tak jal vyhledat si o tomto kousku nějaké informace a zjistil jsem, že budu mít čest s ryzí sandboxovou záležitostí, které mám osobně velmi rád, takže jsem se začal těšit. Hru mají na svědomí vývojáři z Payload Studio a jak se povedla a jak se hraje, to se již dočtete na následujících řádcích.

První, co mě po spuštění hlavního herního režimu kampaně napadlo, byla skutečnost, že tu mám co do činění s jakousi variací na populární Minecraft, případně ještě křížený s Legem, což samo o sobě zní poměrně zajímavě. A vězte, že TerraTech rozhodně zajímavým počinem je. Nic zde není přímočaře nalajnováno a je tak čistě na vás jak a hlavně s čím budete hrát. Pravděpodobně nejpozoruhodnější a nejzábavnější částí celé hry je totiž stavba vašeho vozítka. Ano, nic není předem dáno a je jen na vás, jak bude váš vehikl vypadat, čím bude vybaven a jaké bude jeho primární určení. Veškerá konstrukce probíhá pomocí bloků, které „lepíte“ k sobě a instalujete na vašeho miláčka, co se vám jen zlíbí. A že máte rozhodně z čeho vybírat. Můžete si tak sestavit například čistě bojové obrněné vozidlo, pacifisté zase ocení možnost tvorby „mírumilovných“ bagrů a těžebních vozítek. Je zkrátka na vás, čemu se ve hře hodláte naplno věnovat a podle toho si uzpůsobit vaše přibližovadlo.

To hlavní, okolo čeho se hra tedy točí, jsme probrali. Nyní se pojďme vrhnout na to, co lze s vozítky vlastně dělat. Pakliže skočíte po hlavě do režimu kampaně, počítejte s tím, že vás rozhodně nečeká žádné bezcílné ježdění. Ve hře figurují celkem čtyři frakce, z nichž je každá specializovaná na jinou činnost. Jedna z nich se zaměřuje převážně na questy, ve kterých si řádně zacraftíte, jiná zase preferuje boje s nepřáteli, další zase upřednostní sběračské úkoly nebo například závodění. Plněním úkolů pro dané frakce si postupně odemykáte nové a nové náhradní díly a součásti, kterými poté můžete přetvořit vaše vozítku na zcela něco jiného. Plnění úkolů je, dá se říci, relativně zábavné a minimálně několik prvních hodin nebudete mít nijak extrémní pocit, že se něco stále opakuje. A kdyby přece, není nic snazšího než si nabrat questy jiné frakce a zkusit vylepšit úroveň v jiné oblasti. Během jejich plnění samozřejmě nebudete ve světě sami, nýbrž vás čas od času počastuje návštěva nějakého toho protivníka, na což jsem během svých těžařských misí párkrát dojel, takže určitě doporučuji na vaši káru kromě výkonných vrtáků a zařízení určených ke sběru surovin nainstalovat alespoň pár palných zbraní, díky kterým se ubráníte během mnohdy nevyhnutelných střetů.

Kromě kampaně nabízí TerraTech také něco pro hráče, kteří si nepřejí být nikým a ničím vedeni ani rušeni. Tímto režimem je Creative, který vám umožní vybudovat si téměř cokoliv, na co stačí vaše fantazie. Ihned zpočátku totiž dostanete k dispozici všechny součástky, takže jediné, na co si budete muset dát pozor je počet bloků, které je možno najednou použít. Jinak nejste tedy omezeni ničím a můžete nerušeně tvořit. Další možností, jak utopit v TerraTech nějakou tu hodinku je režim Gauntlet, který umožní hráči plnit rozličné závodní „mise“ a zapsat se zlatým písmem do online žebříčků. Můžete se tak nepřímo utkat kupříkladu v závodech, ve kterých je nutno vyhýbat se střelám či se klasicky snažit zajet co nejrychlejší kolo.

Poslední možností v menu, kterou lze zvolit co se režimů týče, je hra více hráčů. Zde se připravte na to, že se objevíte na bitevním poli ve zcela základní podobě a bude tak na vás, jak rychle se stihnete vyzbrojit a vydat do tuhých bojů. Poté již vše funguje jako klasické souboje, takže uspějí jen ti nejsilnější. Je možná škoda, že se autorům, alespoň prozatím, nepodařilo zakomponovat více herních variací v rámci multiplayeru, ale co není, může být. Ostatně sami autoři upozorňují na to, že bychom se v brzké budoucnosti měli dočkat i kooperativní hry, což zní slibně.

Prozatím by se vše mohlo tvářit téměř dokonale, tak je na čase trochu zchladit mé počáteční nadšení. Ač hra vypadá relativně hezky ač je vykreslena poměrně jednoduchou, avšak plně dostačující grafikou, prvkem, na který si budete muset pořádně zvyknout je samotné ovládání. Zatímco při stavění či v menu je vše v podstatě v pořádku, tak jakmile dojde na samotný pohyb vehiklu, mohou nastat potíže. Pro mě velkým problémem byla už jen nemožnost přemapovat si pohyb pomocí zadních triggerů a tak jsem s vozítky jezdil poctivě pomocí levé páčky. Nevím, zvyknout se na to dá, každopádně alespoň pro mě, tlačítka jsou tlačítka. Kromě ovládání jako takového jsem občas také, většinou po smrti, narazil na „defaultní“, předgenerované vozítko, se kterým nešlo vůbec jezdit, takže zde rozhodně platí, že co si sám neuděláš, na to se nelze příliš spoléhat. S čím budete pravděpodobně asi také dosti zápasit, je použitá fyzika ve hře. Ano, vše působí fajn, je nutno uvědomit si, že z kopce se jezdí jinak než do něj, všemožné hrboly dokáží vaše kola také potrápit a nejednou se vám stane, že zkrátka zůstanete někde viset. Naštěstí na tuto patálii tvůrci mysleli a přidali tak funkci levitace, díky které chytnete své vozidlo a přenesete jej na rovnější povrch. Pohyb tímto způsobem je však značně pomalý, takže jsem jej využíval pouze v případech, kdy už to nešlo jinak.

Na svých toulkách narazíte na rozličná herní prostředí, která se jednak liší povrchem, po kterém se budete pohybovat a také terénními nerovnostmi, takže navíc budete také zvažovat i maličkosti, jako například jaká kola použít či jestli svůj stroj nějak neodlehčit, abyste se vůbec hnuli z místa. Navíc je také nutno uvědomit si, že ne v každé lokalitě naleznete stejné suroviny v dostatečném množství, takže si mnohdy zacestujete ne zrovna málo. Každá lokalita má zkrátka něco do sebe a je radost objevovat jejich specifika.

Je pravdou, že ač jsem od TerraTech zpočátku neočekával vůbec nic, pořádně mě chytila a neustále se do ní vracím i z tak malicherných důvodů, jakými je rozstřelení nějakého toho nepřítele jen z toho důvodu, že jsem enormně zvědav na to, co za díly z něj vypadne a které poté budu moci namontovat na svůj vehikl. Případně se jen tak vrhnout do těžby a vydělání nezbytných peněz také potěší. Těch se rozhodně vyplatí mít pár tisíc v rezervě byť jen pro případ, že nějaký souboj neklapne. Poté totiž máte možnost vyplatit se a nechat si přistavit vaše předchozí vozítko. Nemáte-li peníze, máte smůlu a musíte vzít za vděk náhodným generickým strojem, který mnohdy nestojí za moc. Ve hře je zkrátka pořád co dělat a věřím, že každý si najde ten svůj ideální způsob hraní. Nebýt pár problémů jak s ovládáním tak fyzikou, byl by výsledek zajisté ještě lepší, ale i tak se jedná o parádní záležitost, která zabaví malé i velké. Však kdo by si nechtěl postavit vozítko a prohánět se s ním kam se mu jen zachce?

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Premier