Jsou tomu již čtyři roky, kdy jsme se mohli setkat s na první pohled nepříliš reálně vypadající simulací baseballu s názvem Super Mega Baseball. Vývojáři z týmu Metalhead Software si řekli, že nyní nastal ten správný čas pro vydání pokračování. Tomuto rozhodnutí se po pozitivně přijatém prvním dílu není nutno asi divit a my se tak nyní podíváme, zda měla série zůstat spát nebo se na nás řítí něco opravdu povedeného.

V první řadě je nutno zmínit, že i přes kreslený styl grafiky, která jako by z oka vypadla populárním Kinect hrám či těm z dílny Nintenda, se rozhodně nejedná o nějakou zábavičku pro naše nejmenší. Super Mega Baseball totiž ani v prvním díle nebyl nikterak jednoduchou hrou a v takto nastaveném tempu série pokračuje i nadále. Obrovskou výhodou oproti všem těm komplexním simulacím, která dřímá v tomto dílku, je totiž bezesporu fakt, že si tento, nepříliš populární, sport budou moci zahrát skutečně všichni, včetně naprostých laiků, kteří vůbec nemají potuchy, co je to vlastně ta „meta“. Navzdory tomu se v základních režimech nedočkáte žádných úprav, které by jakkoliv degradovaly pravidla a kvality tohoto sportu. Je to zkrátka baseball jako řemen, i když na to nevypadá.

Pravdou bezesporu je, že to tento kousek v konkurenci všemožných licencovaných MLB titulů nebude mít pravděpodobně zcela jednoduché prosadit se, nicméně díky příznivější cenovce a také lehce odlišnému přístupu by se mu mohlo dařit u širšího spektra hráčské obce. Jak jsem již uvedl v předchozím odstavci, jedná se o skutečně velmi přístupnou hru. Ta vás totiž již od začátku krok po kroku seznamuje s ovládáním, které sice zpočátku může působit lehce krkolomně, nicméně po pár směnách si již budete připadat jako staří harcovníci. Hra vás naučí základy hry na pálce, v roli nadhazovače i ostatních spoluhráčů v poli, takže se budete moci směle vrhnout do jednotlivých soutěžních klání nebo rovnou celých lig.

Hráči, kteří baseball alespoň okrajově znají, mi dají zajisté za pravdu, že se jedná o prima týmový sport, ve kterém má každá hráčská pozice svoji důležitou roli. Jednou z těch nejviditelnějších je bezesporu pálkař, na jehož kvalitách závisí většinou celý průběh a konečný výsledek zápasu. Odpaly jsou v Super Mega Baseball 2 velmi zábavné a vždy jsem se nemohl dočkat až skončí mnou nepříliš oblíbená defenzivní část a budu se moci vrhnout se svou pálkou za pekelného soustředění před soupeřova nadhazovače. V rámci odpalu máte možnost upravit pozici vaší pálky, což však nemusíte vždy dělat vzhledem k faktu, že většinou je soupeř fér a hází míček tam, kam má.

Samozřejmě, podaří-li se vám nastavit pálku přesněji, dokážete míček odpálit požadovaným směrem a pod správným úhlem tak, aby skončil ideálně homerunem, tedy, „za plotem“. Navíc lze ve správný okamžik pořádně napřáhnout, čímž dostane váš úder pořádnou razanci. Pravdou je, že dosáhnout ideální síly pro odpal chce trochu cviku, ale zase co by to bylo za hru, když by vám dala vše zadarmo. Každopádně až se vám povede první homerun při plných metách, počítejte s tím, že se ještě rádi uznale poplácáte po ramenou. Stejně jako na reálném hřišti máte možnost zůstat stát, když se vám zdá, že míček letí mimo základní metu. Vše však probíhá v docela zběsilém tempu, tak není úplně jednoduché po nadhozu vypozorovat, kam ta malá kulatá potvora zrovna letí. V případě, že vás nadhazovač trefí, tak vám samozřejmě náleží právo na zabrání mety bez odpalu.

Hra v pozici nadhazovače má také svá specifika. Vaším úkolem je trefit se míčkem do vytyčeného čtverce, přičemž lze volit mezi pomalým, ale jistějším hodem a pořádnou ránou, kterou je ovšem složitější vtěsnat do daného prostoru, navíc i se zaměřením na malou tečku určující přesnost daného hodu. Také lze určit směr, kterým míček poletí a pokusit se tak zmást pálkaře. Ovládání v této fázi také nečiní žádné problémy a jej jen na vás, jestli pojedete na jistotu nebo se odhodláte alespoň trochu zariskovat. Po odpalu se ke slovu dostávají hráči v poli, u kterých páčkou klasicky ovládáte pohyb a jednotlivými tlačítky poté hody na zablokování jednotlivých met. Ze začátku se vám budou možná jednotlivé čudlíky plést, ale opět se jedná o chvilkový efekt. To větší spíše bude mít vámi zvolená strategie, na kterého hráče se zaměřit a „vyautovat“.

Váš tým budete samozřejmě muset také sledovat, co se statistik jednotlivých hráčů týče a jelikož jedním z faktorů, který má při hře podstatný vliv, je únava, tak i vhodně volit střídání na jednotlivých pozicích, jelikož takový unavený nadhazovač toho moc nepředvede a pálkař jakbysmet. Ač se hra nedrží žádných licencí a všechny týmy a divize jsou smyšlené, existuje také možnost upravit si některý z nich zcela ku obrazu svému včetně jmen hráčů loga, názvu a tak dále. Také lze editovat vlastnosti jednotlivých hráčů, nicméně vězte, že s takto poladěnými týmy si klasickou sezónu nerozjedete. Budete tak muset sáhnout po možnosti vlastní ligy, kterou si lze kompletně nastavit podle svých požadavků. Dalšími režimy jsou samozřejmě multiplayer, který zde nemůže chybět a hru pro více hráčů lze hrát v několika režimech jak online, tak i offline. Nutno říci, že jako vždy, ve více lidech je to ještě mnohem lepší zábava, to mi věřte.

Poslední zajímavou funkcí hry, kterou bych rád vyzdvihl a která byla přítomna i v prvním díle, je systém ega, které slouží k plynulému nastavení samotné obtížnosti hry. Jste-li řádný "egoista", věřte, že soupeřící tým se s vámi rozhodně mazat nebude. Ego má vliv na vaše skóre, které se po skončení zápasu zapíše do statistických tabulek a můžete se tak porovnávat se svými přáteli či zbytkem světa. V opačném případě, když si tolik nevěříte a zvolíte nižší ego, rozuměj obtížnost, body se nebudou nikterak extra násobit a v tabulkách na místa nejvyšší raději rovnou zapomeňte. Zajímavostí je, že egem lze během zápasu kdykoliv plynule hýbat, což má za následek poměrně nefér situace, kdy ve chvílích zmaru stačí snížit obtížnost a rázem začnete vítězit alespoň na hřišti, když už ne ve skóre. Na druhou stranu, aspiranti na platinovou trofej se budou muset hecnout a něco odehrát i s egem nejvyšším.

Technicky je na tom hra Super Mega Baseball 2 velice dobře, i když pár drobných mušek by se určitě našlo. Grafiku a zvuky, ty nechme, jelikož pro potřebu hry jsou naprosto dostačující i přesto, že zde nenarazíte na žádné 4K a HDR. Vše plynule běží, a o to tu jde především. O něco hůře na tom však je AI, která, ač vám v mnoha situacích skutečně pomůže, občas seká nepochopitelné minely. Ano, v reálu se to může stát také, nicméně když hráč uskočí před míčkem namísto jeho zachycení, tak to už dokáže pořádně naštvat. Občas také nastaly situace, že chytač řízený umělou inteligencí nevyužil jasnou příležitost pro vyautování a raději zůstal stát přilepený k zemi. Nejedná se však o nic, co by vám mělo hru permanentně kazit, jsou to zkrátka chvilkové zkraty, k jejichž nápravě máte posléze dostatek příležitostí. Tento titul mě zkrátka velmi mile překvapil a rád se k němu budu vracet i v budoucnu.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Metalhead Software.