Dnes se podíváme na bojovku, ve které se opět spojují dvě univerza, Marvel a Capcom. V těchto dnech tak vychází nejnovější přírůstek do série, a to s názvem Marvel vs. Capcom: Infinite, který se pokusí ukousnout svůj kus z početného publika fanoušků jak bojových her, tak i her s tématikou jejich oblíbených hrdinů. Jestli se letošní kousek povedl dle představ hráčů i Capcomu, tak to se již dočtete v následujících odstavcích.
Jako správná bojovka ze staré školy, ani Infinite nepůsobí na první pohled nijak příběhově. To mně osobně nevadí, ani přesto, že jedním z mnoha herních režimů, které si pro nás vývojáři z Capcomu připravili je nazván právě Story. U bojových her v mém případě herní „zápletka“ nikdy nehrála důležitou roli, tu mají přidělenu jiné aspekty, na které se v recenzi zaměřím. Nicméně, po spuštění Story módu na vás čeká série soubojů proti nově zformovanému uskupení padouchů Ultrona a Sigmy, kteří se rozhodli spojit své světy s vidinou zisku moci, klasika. Vaším úkolem je tak poté převzít vždy týmy dvou bojovníků a nakopat protivníkům zadky. Jednotlivé bitky jsou prokládány poměrně slušně zpracovanými cut scénami, které dávají hře spád a vkusně uvádějí další a další souboje. Bohužel ani jejich náplň však není nijak hluboká a jedná se tak spíše o jakousi formu vaty, kterou jsou pauzy mezi bitkami vycpány. Během hraní Story režimu si postupem času osaháte všechny postavy, což je rozhodně pozitivní krok, který ovšem s sebou nese i jisté nevýhody. Tou zásadní je, že při tempu, s jakým se postavy v soubojích střídají, se nikdy nedokážete s žádnou pořádně sžít a naučit se všechny pohyby, které nabízí. Ve většině případů si tak vystačíte se základními údery, které občas proložíte nějakým tím speciálním. Co se délky týče, tak tento režim v poklidném tempu dokončíte za nějaké dvě hodinky a pravděpodobně se k němu již nevrátíte. Rozhodně se tak nejedná o hlavní tahák hry, kvůli kterému byste měli hned vyrazit do obchodu pro nové MvC.
Jak jsem již zmínil, pro obeznámení se s jednotlivými bojovníky z řad Marvelu a Capcomu příběhový režim neposlouží příliš dobře a jelikož v této hře hrají všemožná komba a speciální útoky jednotlivých postav velmi významnou roli, budete se muset vrhnout buď do tréninku nebo klasických zápasů, ve kterých vypilujete údery svého oblíbence k dokonalosti. Souboje probíhají ve frenetickém tempu, což je u titulů tohoto typu tak nějak standardem, a pečlivě tak prověří vaše reakce a postřeh při navazování jednotlivých úderů. Stejně jako v případě předchozích dílů je k dispozici klasický systém ovládání. Pomocí 4 tlačítek ovládáte slabý a silný úder pěstí a slabý a silný kop. Při opakovaném tisknutí slabé pěsti je spuštěno automatické kombo, díky čemuž i běžní hráči dokáží uštědřit i bez znalosti všemožných prstokladů pořádnou nálož svému soupeři. Okořenit se autoři snaží klasické mlácení i prvkem Active Switch. Díky této funkci se jste schopni kdykoliv přepnout do druhé postavy z vašeho týmu, čímž lze docílit návaznosti komb zcela odlišných postav a zlikvidování protivníka během mrknutí oka. Kromě této vychytávky a klasických řetězených úderů má každá postava ještě tzv. Hyper kombo, kterým dokáže soupeři zatopit o poznání více. Objevování těchto specialitek mě, musím říci, poměrně dost bavilo.
Novinkou je použití marveláckých Infinity Stones, díky kterým získáte ty nejlepší schopnosti, díky kterým bude eliminace nepřátel opět o něco jednodušší. K dispozici je těchto kamenů celkem šest, přičemž každý z nich dokáže ovlivňovat zápasy odlišným způsobem. Kámen se dá použít dvěma způsoby a poskytují hráči medvědí službu co se výpomoci při útoku či bránění týče. Některé z nich se více hodí pro větší a pomalejší postavy, jelikož jim dokáží dočasně zvýšit rychlost. Jiné zase malým rychlíkům, například Megamanovi, propůjčí schopnost zkombinovat údery tak, jak by to v běžném režimu nebylo možné. Možností je zkrátka spousta a vše je tak o zkoušení, jaký herní styl bude tím pravým právě pro vás a vašeho oblíbence.
Graficky je u titulu Marvel vs. Capcom: Infinite vše téměř v pořádku až na pár modelů postav, které se celkem nepovedly. Oproti tomu však většina bojovníků vypadá stejně jako jejich představitelé v komiksech, což je rozhodně fajn. Celá hra pak ve finále působí tak, jako by si z filmového plátna hrdinové jen odskočili porvat se a zase se zpět vrátili tam, odkud pocházejí. Podíváme-li se na jednotlivé arény, jejich zpracování také není úplně marné a zapadá do daného univerza jako zadní část těla na hrnec. To zvuková stránka je na tom o něco hůře, a to především v oblasti hudebního doprovodu. Dobře známé ikonické melodie byly nahrazeny novými, mnohem méně kvalitními songy, které komiksovou atmosféru nijak extra nedokreslují. Oproti tomu se vyvedl dabing postav v předělových scénách a zvukové efekty, takže suma sumárum nejde o nic tragického.
Jestliže preferujete hraní po internetu, tak vězte, že nový Marvel vs. Capcom pro vás má pár možností. Svůj čas můžete strávit v režimech hodnocených i nehodnocených zápasů, ligy pro nováčky či si založit svoji vlastní místnost a dát si rychlý zápas s některým z podobně naladěných protivníků. Neláká-li vás online, můžete se vrhnout do lokálních her kromě již avizovaného příběhového režimu i v arkádovém, tréninkovém a Versus, případně i splnit nějakou tu misi, což neznamená nic jiného, než opět vysvětlit pár týpkům, že si s vámi nemají začínat. Samozřejmě, jednotlivé herní variace se od sebe liší pouze lehce, což je vzhledem k žánru titulu poměrně pochopitelné. Z vlastní zkušenosti pak rozhodně doporučuji pořádně natrénovat, než se vrhnete do online soubojů, abyste nezplakali nad výdělkem v podobě výprasku, kdy si ani neškrtnete a soupeř vás zdrtí jedním dobře mířeným kombem s využitím všech pomůcek, které hra nabízí.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že nová rubačka od Capcomu uspokojí na jednu stranu všechny, kterým nestačí běžné jednoduché bojovky, jelikož tento titul disponuje poměrně komplexními herními mechanikami a jeho zvládnutí tak již rozhodně vyžaduje trochu toho hráčského umu. Novinky v systému jsou však přístupné i širšímu hernímu publiku díky zjednodušením v podobě automatických komb a chytlavé hratelnosti, která dokáže zabavit. Nejedná se díky nim ani o pouhý recyklát a vychytávky v podobě kamenů a možnost okamžitého přepnutí postavy dělají z této hry lehce inovativní záležitost. Fanoušci obou světů se navíc budou moci setkat se svými oblíbenými hrdiny téměř „naživo“, tak by tento kousek také neměli minout.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
