Dlouhosáhle představovat Batamana je zbytečnější než říkat, že ty dnešní zimy už nejsou, co to bývalo za našich mladých let, a podobné je to i s tvorbou studia Telltale. Každý, kdo trochu hraje nebo o hrách čte, ví, o to tu zhruba půjde. Batman je jedním z nejoblíbenějších superhrdinů vůbec, přestože nemá žádnou superschopnost a dost často je tou svou neutuchající zásadovostí spíš otravný, než zajímavý, ale to záleží především na divákovi/čtenáři a scénáristovi, který konkrétní Batmanovský příběh píše. Já osobně mám s Baťákem nejradši scénku, kdy mu Tommy Monaghan poblije batkozačky .
Naštěstí právě hry od Telltale nechají příběh psát a rozvíjet hráče a tak je možná dobře, že takhle hra vznikla, protože si můžete (pokud chcete) zahrát za Batmana bez trapných keců o spravedlnosti. Na rozdíl od kolegy Dana, který psal článek s dojmy z první epizody, v této recenzi budu psát o kompletní první sezóně, protože pátá epizoda už vyšla a první season je tak u konce. O tom, že bude jistojistě i další sezóna není moc pochyb, ale to už je jiná pohádka.
Musím říci, že nejsem fanda Telltale her jelikož se mi skoro příčí jim vůbec říkat hry. Na druhou stranu potom, co jsem s bolestným sebezapřením dohrál Dear Esther, jsem se před hraním tohoto titulu necítil, jako když mám jít na popravu, ale jen jako před návštěvou zubařky. Vývojářům však nelze upřít úspěch, který jejich hry sklízí, a taky schopnost sepsat opravdu skvělý i silný příběh, což se naštěstí stalo i v případě Batmanské série.
Jak bývá zvykem, začínáme pěkně v bodě nula, kdy Bruce Wayne aka Batman není smířený se smrtí rodičů, nemá žádné supernepřátele ani se nehoní za kočičí dominou Catwoman, to všechno je ještě hudba budoucnosti. Postě standartní Batmanovský patos, kterým se musíte probrodit pokaždé, když se někdo příběh netopíráka rozhodne odvyprávět pěkně z gruntu. Scénáristé se však v tomto případě umně vyhýbají zaběhnutým klišé a snaží se klasické motivy pozměnit, naleštit a dát jim trochu osobitosti a svého pohledu na věc.
Potěší už jenom fakt, že hlavním padouchem numero uno zde není tak trochu vyčpělý a donekonečna omílaný neřád Joker, jehož poslední filmová eskapáda v Sucide Squad si zaslouží zapomenout, ale často opomíjený Penguin a Lady Arkham, což je postava, která se vůbec nikde jinde v Batmanovském universu nevyskytuje a je tedy originálním výtvorem.
Na začátku našeho story se Bruce Wayne i Batman snaží dělat pro milovaný Gotham co je v jejich silách, nicméně brzy se všechny plány začnou hroutit s rychlostí New Yorkských dvojčat po použití termitu. Na povrch začnou prosakovat diskriminující informace o Waynovic famílii a nepoctivě nabytém rodinném jmění i spojení s lokální mafií. Batman má zase problémy se sektou magorů zvanou Children of Arkham terorizující město a také s tím, že kvůli nepříliš jemnému zacházení s místní zločineckou cháskou ho veřejnost vidí jako sadistického šílence. A to je jenom začátek všech trablů, člověk se až diví, že se z toho Bruce radši nejde oběsit.
Víc z příběhu prozrazovat nechci, neboť o ten jde ve hře nejvíce a bez překvapení by vás hra příliš nebavila. Telltale se povedlo navodit tu správně temnou, bezútěšnou atmosféru a o dramatické scény opravdu není nouze. Smůla se lepí Brucovi na paty víc, než holky na jeho prachy a často za něj budete muset dělat věru obtížné volby. Ty (jak je u Telltale Series normální) mají zásadní vliv na další vývoj příběhu, takže se těšte na svou denní dávku dilemat.
Akční scénky jsou zpracovány sekvenčními cutscénami, kdy musíte ve správný okamžik stisknout příslušné tlačítko nebo kombinaci tlačítek, případně někam namířit myší a hrdina pak někoho praští, nebo po něm hodí stůl, nebo políbí Catwoman. Na rozdíl od bojovek jako God of War je okénko pro stisknutí správné klávesy obrovské a pokud si před hraním nedáte šest piv a gram LSD, budete v pohodě stíhat. Rozhodně je mnohem složitější se včas rozhodnout při rozhovorech než při bitkách.
Čas od času si hráč může zahrát i na detektiva a snažit se na místě činu rozklíčovat, co se tu vlastně přihodilo. V praxi to znamená, že si prohlédnete okolí, prozkoumáte jednotlivé hotspoty (tedy místa, která umožňují nějakou akci) a pak se snažíte jednotlivá místa pospojovat a vytvořit si tak pavučinu souvislostí. Není to nic extra objevného a nepotrápíte na tom ani půlku mozkové buňky, ale jako minihra to funguje dobře a každou aktivitu v případě Telltale hry vítám s otevřenou náručí.
Protože těch ve hře moc není. To jak moc vám to bude vadit, záleží na tom, jak moc máte rádi hry Telltale hry případně jak moc se umíte ponořit do tohoto příběhu. Autoři si pro nás sice připravili věc zvanou „crowd play“ nicméně jedná se o pseudomultiplayer, kdy hráč už ani nerozhoduje, ale dělají to za něj ostatní účastníci tohoto netopýřího zájezdu. Popravdě jsem se na to jen podíval na YouTube a ani jsem to nezkoušel, to by mě asi unudilo k smrti.
Hra se mi celkově těžko hodnotí, stejně jako se těžko hodnotí všechny Telltale hry. Na jednu stranu herní principy jsou stále víceméně stejné jako u jejich předchozích dítek a hra vpravdě nenabízí příliš mnoho obsahu ani herního času – sfouknete jí celou v pohodě za víkend. Na druhou stranu nabízí parádní Batmanosvký příběh, který dokáže hráče vtáhnout silou černé díry, skvělý dabing Troye Bakera (Bioshock, The Last of Us...) a nestojí zas tak moc peněz (zvlášť když jí koupíte v nějaké slevě). Čas od času se objeví nějaký ten technický glitch, takže vám budou postavy na obrazovce v srdceryvné scéně tancovat kozáčka nebo budou z čista jasna mizet stíny z celého okolí, naštěstí to ale není tak častý jev, aby to člověka rozčilovalo. Výsledné hodnocení je tedy spíš na hráči a jde jen o to jak moc vám vadí/nevadí Telltale styl a jak moc máte rádi Batmana. Pokud alespoň na jednu otázku odpovíte kladně, doporučuji hru vyzkoušet, já se nakonec bavil překvapivě hodně.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Telltale Games
