Při stahování nového titulu s tématikou krosového závodění, MX vs. ATV Supercross Encore, jsem byl poměrně skeptický i přes to, že zveřejněné záběry na Youtube nevypadaly věru zle. Tento můj přístup byl ovlivněn především faktem, že v minulosti, když jsem na některý z titulů tohoto typu narazil, nebylo téměř nikdy o co stát. Jak se tedy povedl Supercross Encore od Rainbow Studios a Rainbow Games? To se dozvíte v následujících řádcích.
Předně by se slušelo říci, že recenze nebude nikterak lichotivá. Vždy se u recenzovaných her snažím najít alespoň nějaká pozitiva, která poté vypíchnu, ovšem tady jsem těžce narazil. Odhlédněme pro tuto chvíli od faktu, že se můj tříletý syn u motokrosu královsky baví a neustále mě nutí tuto "hru" zapínat.
Pro odpověď na tuto otázku nemusím chodit nikterak daleko. Ihned po zapnutí si totiž každý, komu se hra nějakým záhadným způsobem dostane do mechaniky či digitální knihovny. Ať již zvolíte jakýkoliv z režimů, první, co vás praští do očí je dosti nekvalitní vizuální zpracování. Statické obrázky ještě vcelku ujdou, ale jakmile se hra dá do pohybu, tak začne to pravé rodeo. U titulu MX vs. ATV Supercross Encore se totiž nelze bavit o pouhých propadech snímkování. Celá hra je totiž zasekaná a tak nějak jede při dosti nízké frekvenci. Toto je obzvláště patrné při režimu Free Ride, kdy si svůj stroj chcete pořádně osahat, a bohužel nemůžete. Herní slideshow navíc dost komplikuje přesnost (či spíše nepřesnost) ovládání, prodleva je natolik vysoká, že než váš jezdec udělá některý z manévrů, beznadějně se již válíte v prachu cesty. K provádění jednotlivých efektních otoček či salt pak zkrátka nemáte prakticky žádnou možnost.
Je mi to líto, ale nemohl jsem si odpustit ironický titulek tohoto odstavce. Fyzika je totiž něco, co MX vs. ATV nevidělo ani ze slušně rozjetého rychlíku. Při klasickém superkrosu si jezdci skáčou po hlavách, odrážejí se od nich a oba zvesela jedou dál. Jindy zase, převážně na vyšší obtížnosti, kdy se řítíte do finiše na prvním místě, přiletí frajer, lehce do vás žďuchne a vy plachtíte 150 metrů vzduchem. To vše za doprovodu naprosto zcestného "blur" efektu, kdy svého jezdce vidíte jak po deseti pivech. Tlačítko resetu jezdce zpět na trať zkrátka dostane zabrat (ještě, že je namapováno na obligátní křížek, takže je vcelku po ruce).
Pakliže jste dočetli recenzi až do tohoto bodu, možná tajně doufáte, že titul mohou zachránit herní módy. Inu, není jich zrovna málo, ale výše zmíněnými neduhy trpí valná většina z nich. Máte možnost rozjet si šampionát, kariéru, volnou jízdu, jednotlivý závod či kros na rovných tratích. Pravdou je, že snímkování zlobí všude, o to více v otevřených lokalitách mimo halu. Celkově se tak jedná o stejný zážitek, ať již jezdíte kdekoli. Ač máte možnost vybrat si pro každou jízdu z několika modelů a kubatur krosových motorek a čtyřkolek, na hratelnost toto rozhodnutí nemá bohužel příliš vliv. Celkovému dojmu ze samotných závodů nepomáhají ani bohaté možnosti úprav prakticky jakékoli části výbavy vašeho borce.
Hra více hráčů, na to jsem se těšil. O to příjemnější bylo moje zjištění, že se ve hře nachází kromě obligátního online i lokální multiplayer. Avšak opět špatná volba. V online hra laguje jak blázen, protivníci se zjevují a objevují v jednotlivých úsecích tratě, a to nemám úplně špatné připojení. Ve split screenu se zase hra seká z mně již nepochopitelných důvodů, takže jsme opět tam, kde jsme byli.
Zkrátka a dobře, pro vyblbnutí s potomkem, který stěží rozezná plynulost od sekaného pohybu OK, přetrpíte to, ale jako závodní hra je tento počin skutečně velká bída, který nemohu s klidným srdcem doporučit žádnému z fanoušků motosportu. Budu nicméně týmu Nordic Games držet i do budoucna palce v tom, ať příště vydají nějakou pořádnou pecku a ne polotovar ve stylu posledního Tonyho Hawka.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Nordic Games.
