Začíná nové tisíciletí a Země je zmítána epidemiemi a terorismem. Lidé pomalu podléhají novému viru zvanému Šedá smrt a protilátky - Ambrózie je zoufale málo.

A vy, agent J. C. Denton jste zrovna dokončil výcvik a stal se součástí U.N.A.T.C.O. - protiteroristické organizace spojených národů. Staří, mechanicky vylepšení agenti pomalu vycházejí z módy a vy jste hned po svém bratru Paulovi druhým prototypem nového agenta, využívajícího nanotechnologií.

Ještě se nestačíte rozkoukat a už jste vrhnuti do první mise - teroristé obsadili Sochu Svobody a unesli náklad Ambrózie určený k distribuci do nemocnic. Vrháte se do akce nejprve v New Yorku na Ostrově Svobody a posléze v různých částech světa, namátkou třeba v Paříži a Hong Kongu. Rychle zjišťujete, že nic není černobílé, a že není všechno zlato, co se třpití. Příběh prochází jedním zvratem za druhým a pojmy dobrý i zlý několikrát změní na významu.

Svět je celistvý, není tu nic jako brífing, splnění úkolů, konec mise, další brífing. Vše je plynulé, mise neskončí po splnění úkolu, ale sami si dojdete pro další úkol a záleží jen na vás, s kolika lidmi pokecáte a kolika z nich pomůžete.

Jako agent se stáváte silnějším dvěma způsoby. Zaprvé pomocí zkušeností a za druhé pomocí nanoaugmentací. Zkušenosti získáváte za každý splněný úkol a nebo jen tak za průzkum a můžete je vložit do asi desítky vlastností, jako například hackerství, práce s paklíčem, pistole, pušky, výbušniny atd. Záleží tedy pouze na vás, jakým směrem se budete vyvíjet a do čeho budete investovat. Můžete se tedy stát obratným hackerem, kterému neodolá žádný počítač, ale se zbraní na tom nebude zrovna slavně, tichým zlodějem, jemuž neodolá žádný zámek a nebo obrněným tankem, který kolem sebe rozhazuje granáty a rakety a žádný nepřítel ho jen tak neohrozí. A nebo si vylepšíte tu to, tu zas ono, a stane se z vás všeuměl, který si s trochou námahy poradí se vším, ale s ničím pořádně. Nanoaugmentace vám po nalezení zabuduje zdravotnický robot. Každá augmentace je určena pro určitou část těla (nohy, hlava, plíce...) a můžete si vždy vybrat pouze jednu ze dvou možností (např. rychlý nebo tichý pohyb, umělé srdce zlepšující ostatní augmentace a nebo recyklaci energie atd.). Některé augmentace máte od začátku a stále aktivní - identifikaci přítel/nepřítel, infolink pro komunikaci se základnou, ostatní si musíte postupně opatřit a můžete je až třikrát vylepšit, přičemž pro použití je musíte zapnout a spotřebovávají vám bioenergii, kterou si zase můžete doplnit biočlánky nebo u opravárenského robota.

Realisticky je také řešen systém poranění. Tělo je rozděleno na několik částí - nohy, ruce, trup a hlava. Je tedy podstatný rozdíl, jestli vás nepřítel zraní do nohy (nemůžete běžet a nebo se sotva hýbete), do rukou (moc věcí neuzvednete a míření také není, co bývalo) nebo do hlavy (přestáváte vnímat a při horším poranění umíráte).

Do boje se samozřejmě nevrháte s holýma rukama. Je zde několik reálných zbraní a také nějaký ten prototyp. Zbraně jsou rozděleny do několika tříd: ruční (nože, páčidlo, meče, obušek...), pistole (pistole, minikuše), pušky (brokovnice, snajperka...), těžké zbraně, výbušniny... Není zde systém nesení zbraní jako v běžných střílečkách, vše, co s sebou nesete musíte mít v inventáři. Pokud tedy dáváte např. přednost těžkým zbraním jako plamenomet nebo raketomet, moc dalšího vybavení už neunesete. Rozdělení zbraní do tříd také není samoúčelné. Používání každé třídy si můsíte (můžete) vylepšit, pomocí bodů získaných za zkušenost. Každou vlastnost máte zpočátku na základní znalosti a je na vás, kolik zkušenosti do ní investujete. Z toho vyplývá další věc. V první misi jsem si třeba vzal pistolku a po vzoru každé obyčejné střílečky jsem v běhu vystřelil na nepřítele. Spotřeboval jsem oba zásobníky a nepřítel nejevil známky poranění. Je to jednoduché. Tímto stylem se prostě netrefíte. Na nepřítele totiž musíte nejdříve zamířit a to zabere určitý čas. Jakmile počkáte, až se zaměřovací kříž úplně zmenší, tak stačí jedna rána do hlavy a můžete mrtvolku vesele obrat o vše co nesla. Vylepšení znalosti pistole pak zajistí rychlejší zaměřování, nabíjení, větší dostřel a poškození atd. Plně vylepšená vlastnost umožní používat pistole bez ztráty přesnosti třeba i v běhu. Zbraně také můžete vylepšovat individuálně pomocí zásobníků vylepšení, takto je možno instalovat optiku, laser, zvýšit dostřel, účinnost, zvětšit zásobník, zabudovat tlumič apod.

Deus Ex nejlépe chrakterizují tři slova: detaily, detaily a zase detaily :-) Vše co se vám dostane do cesty je interaktivní, pokud jste dostatečně silní, můžete přemístit jakýkoliv předmět, který najdete, mluvit se všemi lidmi, cokoliv použít (např. přečíst si knihu, pustit si sprchu, spláchnout na WC), ale také se zabavit třeba takovými věcmi, jako je hraní kulečníku, házení míče na basketbalový koš apod.

Cestujete většinou pěšky, ale na větší vzdálenosti používáte motorový člun, metro nebo helikoptéru. S pohybem po vlastních pak souvisí také to, že nemáte všude dveře otevřeny dokořán. Některé mohou být zamčeny na zámek, jiné elektronicky. Dveře pak můžete otevřít paklíči na jedno použití, multitooly = ekvivalenty paklíčů pro elektronické zámky, hrubou silou, pomocí počítače... Bude vám to samozřejmě trvat podle úrovně vaší schopnosti páčit zámky či zkratovat elektronická zařízení a na této úrovni také bude záležet, kolik budete potřebovat paklíčů. Většinou vedou k cíli nejméně dvě nebo tři cesty - jinudy se asi bude plížit hacker a jinudy pak bude procházet akčněji zaměřená postava. (Já se většinou plížím ve stínu a hezky ze zálohy :-) odpravuji jednoho protivníka za druhým.)

Inteligence nepřátel je vcelku slušná, první, co je věšinou napadne, jakmile něco zaslechnou nebo spatří pohyb, je běžet vyvolat poplach. Při zapnutém poplachu si pak všichni dávají velký pozor a také se aktivují automatické obranné prostředky jako kulometné věže apod.

Ve hře je výborná hudba a ozvučení - někdy třeba zapnu hru a pouze poslouchám hudbu v hlavním menu. Deus Ex je i dnes jednou z mála her, kerá má tři konce a i vzhledem k vynikajícímu příběhu doporučuji hrát hru v češtině - zde proto prostě musím vyzdvihnout skvělý překlad od bratří Dentonů (k dispozici třeba na www.cestiny.cz).

Ač se v poslední době zvedlo kolem Deus Ex v herních časopisech hodně ruchu zvláště v souvislosti s vydáním druhého dílu, když se někoho zeptáte, většinou Deus Ex nezná. Je to škoda, protože je to opravdu vydařený kousek. A ač si rozumově dokážu zdůvodnit, že nic není stoprocentní, u hry, která vyšla v roce 2000 (to jsou 4 roky - v počítačovém světě půlka věčnosti!) a dosud si pro mne nenašla konkurenta a zůstává mou nejoblíbenější hrou, si prostě nedokážu odpustit následující hodnocení: