Jedno z nejvýraznějších jmen historie počítačových her se loučí s vývojem. Warren Spector, tvůrce legendárního Deus Ex a jeden z lidí, kteří pomohli definovat žánr immersive sim, oznámil odchod do důchodu. Po téměř 44 letech v herním průmyslu podle svých slov cítí, že nastal čas přenechat prostor nové generaci vývojářů.
Spector své rozhodnutí oznámil na LinkedInu a hned na začátku přiznal jednu poněkud důležitou věc. Už se do důchodu jednou chystal a následně svůj názor změnil. Tentokrát si ale myslí, že to bude skutečně definitivní. Během své kariéry se podílel na přibližně 17 kompletních hrách a zhruba devíti rozšířeních. Pracoval přitom s týmy od pouhých dvanácti lidí až po stovky vývojářů.
Jeho jméno je samozřejmě nejvíce spojováno s Deus Ex. Hra z roku 2000 spojila střílečku z pohledu první osoby, RPG prvky, stealth a především nebývalou míru svobody. Hráčům nenabízela jediný správný způsob, jak problémy řešit. Mohli se plížit, střílet, hackovat, využívat schopnosti své postavy nebo hledat úplně jinou cestu. Právě tento přístup se stal jedním ze základů moderního immersive simu.
Spectorova kariéra ovšem začala mnohem dříve. Ještě před videohrami se věnoval stolním RPG a deskovým hrám. Do videoherního průmyslu vstoupil v roce 1989 ve společnosti Origin Systems, kde pracoval mimo jiné na sériích Ultima a Wing Commander. Později se podílel také na Ultima Underworld, System Shock a Thief, tedy hrách, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj interaktivních světů a svobody hráče.
Po působení v Originu a Looking Glass se Spector přesunul do Ion Storm, kde v roce 2000 vznikl právě Deus Ex. Později pracoval také na Deus Ex: Invisible War a Thief: Deadly Shadows. V roce 2005 založil Junction Point Studios a pod jeho vedením následně vznikl také Epic Mickey.
V posledních letech byl Spector spojen především se studiem OtherSide Entertainment, které spoluzaložil. Jeho posledním vydaným projektem se stalo stealth dobrodružství Thick as Thieves, které vyšlo letos v květnu. Jen několik týdnů po vydání ale studio oznámilo zrušení dalšího projektu s pracovním názvem Argos a propustilo 17 zaměstnanců. OtherSide tehdy uvedlo, že současná situace na trhu s videohrami udělala pokračování projektu ekonomicky neproveditelné.
Právě současný stav herního průmyslu je jedním z důvodů, které Spector při odchodu zmiňuje. Přiznává, že herní byznys se změnil a už pro něj není tak zábavný jako dříve. K tomu přidává věk, zdravotní a osobní důvody. Spectorovi bude letos 71 let.
Paradoxní je, že ani při odchodu do důchodu nemá o nápady nouzi. Sám přiznal, že má stále tři hry, které by chtěl vytvořit. Jedna je podle něj obrovská, druhá velmi malá a u třetí si dokonce není jistý, jak by ji vůbec dokázal vytvořit. Člověk by tedy čekal, že po 44 letech už bude mít konečně klid. Jenže v hlavě mu evidentně pořád běží další herní design. Některé mozky zkrátka neumějí přestat pracovat.
Do budoucna se chce věnovat především psaní, čtení, přednášení a případně konzultacím. Nechává si přitom otevřená zadní vrátka. Na otázku, zda se někdy může k vývoji vrátit, totiž stále platí jeho vlastní „nikdy neříkej nikdy“.
Ještě zajímavější je ale jeho vzkaz mladší generaci vývojářů. Spector jim v podstatě přeje, aby vytvořili hry tak dobré a inovativní, že na lidi jeho generace jednou úplně zapomeneme. To je na veterána, který právě opouští scénu, poměrně sympatická forma rozloučení. Neříká „za nás byly hry lepší“, ale naopak doufá, že ti, kteří přijdou po něm, dokážou médium posunout ještě dál.
A možná právě v tom spočívá největší odkaz Warrena Spectora. Deus Ex dnes není jen slavná stará hra. Je to jeden z titulů, které ukázaly, že videohra nemusí hráče pouze vést předem připravenou cestou. Může mu dát nástroje, svět a pravidla a nechat ho, aby si řešení našel sám.
Po 44 letech tak Warren Spector skutečně může odložit klávesnici. Zůstávají po něm Deus Ex, System Shock, Thief, Ultima Underworld, Epic Mickey a celá řada designových principů, které dnes považujeme za samozřejmost. A pokud se přece jen někdy vrátí, nebude to poprvé, kdy člověk, který oznámil důchod, zjistí, že bez videoher vlastně neumí úplně sedět v klidu.
