První The Sinking City bylo zvláštní mix detektivky, lovecraftovského šílenství a trochu kostrbaté akce. A právě ta poslední část byla něco, co hráči kritizovali asi nejčastěji. Frogwares si z toho ale podle všeho vzal dost nečekané ponaučení — pokračování totiž nebude mířit víc k vyšetřování, ale naopak k plnohodnotnému survival hororu. A čím víc ze hry vidíme, tím víc působí jako kombinace Resident Evilu a lovecraftovské noční můry.
Nové gameplay záběry ukazují mnohem větší důraz na boj, správu zdrojů a celkové přežívání. Arkham je tentokrát ještě temnější, zaplavenější a hlavně mnohem agresivnější. Nechybí stísněné chodby, minimum nábojů nebo groteskní monstra, která vypadají přesně tak nepříjemně, jak by člověk od lovecraftovského hororu čekal. Frogwares navíc otevřeně říká, že investigace už nebude hlavní náplní hry, ale spíš volitelnou vrstvou pro hráče, kteří se chtějí víc ponořit do světa a lore.
Příběh tentokrát sleduje Calvina Raffertyho, okultního dobrodruha, který se snaží zachránit svou partnerku uvězněnou v podivném spánku po nepovedeném rituálu. Celé dobrodružství se odehrává v zaplaveném Arkhamu dvacátých let, kde ulicemi bloudí deformovaná monstra a mrtvá těla ovládají bytosti známé jako Slither. A ano, pořád to zní přesně jako něco, co by H. P. Lovecraft napsal po opravdu špatném večeru.
Zajímavé ale jsou i reakce hráčů. Část komunity je nadšená, protože první díl měl podle mnoha lidí skvělou atmosféru, ale slabší gameplay. Jiní se ale bojí, že Frogwares opouští právě to, co bylo na původní hře nejlepší — detektivní linku a pomalé budování napětí.
A upřímně, obě strany mají trochu pravdu. První The Sinking City mělo svoje problémy — souboje byly neohrabané a otevřený svět místy působil prázdně. Jenže právě ta detektivní atmosféra a pocit pomalého propadání do šílenství dělaly hru zajímavou. Teď to vypadá, že dvojka chce být mnohem přístupnější a akčnější. Otázka jen je, jestli tím neztratí část vlastní identity.
The Sinking City 2 dorazí v létě 2026 na PC, PlayStation 5 a Xbox Series X/S. A zatím to vypadá jako jeden z těch projektů, které můžou buď příjemně překvapit… nebo dopadnout jako další případ „větší a hlasitější, ale méně zajímavé“.
