Člověk by skoro řekl, že to bylo někdy včera, co jsem poprvé spustil Battlefield 1942 z vypálených CDček s liháčovým tetováním ve znamení sériového klíče, ale světe div se, už je tomu všehovšudy 23 let. Feeling old yet? Tenhle multiplayerový skvost jsem miloval a dodnes vzpomínám na desítky hodin strávených běžících vstříc kulometným hnízdům na pláži Omaha či na letecké bitvy na Iwo Jimou. A to i přesto, že díky pirátění jsem si sice nemohl užít onlinu a musel jsem hrát s boty. Ale to mi jako klukovi nevadilo. Důležitější bylo, že jsem v divokých bitvách mohl střílet po náckách ze Spitfiru nebo se naopak vysmívat americkým vojákům z řidičského sedadla Panzeru, když se karty obrátily. Navíc internet jsme stejně v té době měli puštěný tak půl hodiny týdně za odměnu a dle rodičů stál majlant, takže i kdybych měl originálku, stejně by mi to k lepšímu zážitku nepomohlo.
Posuneme se o 23 let dopředu, tedy do časů, kdy přístup k internetu má naprosto každý a pirátství jest zpravidla doménou skálopevných warezáků nežli mainstreamu. Ale Battlefield je tu stále s námi a jeho šestý díl je jasným blockbusterem letošního podzimu a možná jde o poslední veleúspěch ze stáje EA, než se firma nadobro přesune do zlatem a šperky ověšených rukou šejků z arabských emirátů.
Co se základních principů týče, Battlefield 6 je v zásadě úplně stejný jako jeho starší bratříčci ve zbrani. Jde o multiplayerovou střílečku z první osoby a hlavním tahákem jsou tu velkolepé bitvy plné pěšáků, vojenské techniky, rozžhaveného olova a výbuchů s cílem vyvolat v hráči pocity naprostého chaosu a destrukce. Ideálně v co největším měřítku a s co nejvíce protivníky. Přesto si někteří fanoušci vyžádali singlepayerovou kampaň, kterou EA dodalo, ale jde spíše o doplněk než o hlavní focus vývojářů.
Příběhová linie se po vzoru produkce Netflixu točí kolem genderově i rasově vyrovnaného týmu speciálních jednotek, jež se snaží odhalit, co se to sakra se světem kolem děje a rozplést nitky konspirace, která přivedla svět na okraj třetí světové. Je to stejně cheesy jak YouTube videa “we have to talk about…” v názvu a hratelnostně ani scénářem se story nedokáže vyrovnat hlavnímu konkurentovi v podobě Call of Duty. Čili pokud byste chtěli kupovat BF6 jen kvůli singlu, doporučuju nechat kreditku ležet ladem, pošetřit na něco jiného nebo jít ven a najít si kamarády se kterými si ten Battlefield můžete pustit.
Musím ale uznat, že některé scény v singleplayeru působí skutečně impozantně, například výskok z letadla přímo do bitevní vřavy na Gibraltaru nebo vylodění na obojživelném obrněnci, kdy jste členem jedné z desítek posádek proudících kupředu a po dopadech dělostřeleckých granátů kolem vás víří proudy vody víc než než skandály kolem Filipa Turka. Tady se ukazuje, že Frostbite engine ještě nepatří do starého železa a v určitých okamžicích doslova oči přecházejí. I opičky na tom Gibraltaru najdete! A taky je potřeba dát kudos i za to, jak výborně je vše odladěné.
Na svém dva roky starém PCčku s RTX 4070 můžu plynule jet na ultra detaily a užít si virtuální válčení v plné kráse, bez sekání a v pohodě si vše rozjedu na víc než 100 FPS. Tedy alespoň v případě využití DLSS, což je technologie, která dopočítává hrany, případně i celé snímky za pomocí AI, jestliže máte správný hardware. Při přepnutí na standardní antialiasing jsem osobně nepoznal velké rozdíly v kvalitě obrazu, ale co se FPS týče, drop byl více než zřetelný. Důležité ale je, že BF6 běží mimořádně plynule i pro majitele starších strojů, alespoň tedy dle komentářů na redditu. Sám sbírku různě starých PCček, na kterých bych to mohl vyzkoušet, bohudíky nevlastním.
Co se multiplayeru týče, ten je tady králem. K dispozici jsou snad všechny herní módy z dílů minulých, takže se těšte na klasický conquest, breakthrough nebo třeba squad deathmatch a nejnovějším přírůstkem jest escalation, který je momentálně můj nejoblíbenější. A dle internetů v tom nejsem sám. Odehrává se na stejně velké mapě jako conquest, ale počet oblastí o které se bojuje se postupně snižuje, takže v případě, že váš tým se nedokáže dobře koordinovat na velkém území, můžete to ještě s postupem času zachránit až se bude hrát třeba jen o 4 záchytné body. Skvělé řešení, neboť častým problémem celé série je, že si každý dělá co chce a o nějaké společné strategii si můžete tak maximálně nechat zdát.
Většina herních variant vás vrhne to bitev o 64 hráčích, kde se kolikrát ani nebudete stačit divit, co se to všechno kolem vás děje. Základním stavebním kamenem Battlefieldu je tradičně obsazování a udržování území na rozlehlé mapě. Zpravidla o to území probíhají urputné boje do kterých se zapojují jak pěšáci, tak tanky a letecká podpora. Jsou tu k mání i módy, kde je technika vypnutá a musíte se spolehnout jen na pěchotu, což je sice osvěžující, ale není nad zažít, jak vás z prekérní situace, kdy vás v koutě drží nepřátelské tanky a vy se jen modlíte, ať to nějak přežijete, dostane hrdinný spolubojovník se stíhačkou.
Tedy pokud nepilotuju já, protože třeba s helikoptérou jsem momentálně mnohem nebezpečnější sám sobě než protivníkovi a když se do ní rozhodnu nasednout, musím se k tomu odhodlávat víc než když mi bylo 18 a chtěl jsem oslovit holku na baru. Naštěstí rozhořčení mých spolubojovníků nad sešrotovaným strojem je méně bezprostřední než dostat košem od neznámé dívky v reálném životě. Bitvy jsou krásně nepřehledné a ačkoliv člověka často může často frustrovat, že ho v osmdesáti procentech případů zabije nepřítel, zezadu, z boku nebo z tanku, který se z ničeho nic objevil za obzorem, výborně to ilustruje zmatečnost nevrituální války.
Díky tomu, že se velká část budov, stromů a dalších věcí dá zničit explozemi a střelami z děl, se konečná podoba herní mapy značně liší od té finální po 25 minutách intenzivního konfliktu. Jasně, všechno na maděru rozstřílet nemůžete, některé budovy obsahují zásadní stanoviště, bez kterých by body nešly dobýt, ale i tak si pyromani a příznivci výbuchů přijdou na své a bortící se zdi budou vaším každodenním chlebem. On je to super pocit udělat si vlastní průchod a napadnout nic netušící nepřátele ze směru, kde před pěti vteřinami ještě byla celistvá stěna.
Stačí jen nasednout do správného vozítka nebo si vzít dobrou pěšáckou třídu. Ty jsou k dispozici 4 - assault, engineer, recon a support. V překladu - týpek co běhá všude první a střílí a umírá, opravář a ničitel vojenské techniky, průzkumník, kterého nejčastěji sejmete zezadu, když někde sonduje, co se děje na bojišti a nakonec doktor a rozdavač nábojů. Mezi třídami můžete libovolně měnit po každé smrti, osobně nejčastěji reagují na aktuální složení celého týmu. S tím, že supportů je většinou sice víc nadržených Němců postávajících před Hot Peppers, ale spíš byste se dostali k léčbě od jedné z tanečnic v kostýmu sestřičky, než od někoho z nich.
Každá třída má své specifické vybavení (senzor pohybu, dron, raketomet atd.) a specializuje se na určitý typ zbraní, ale velké množství módů vám dovoluje si vše lehce přizpůsobit. A já tak často hrál za rozvědčíka s útočnou puškou v ruce místo standardní sniperky, protože mě nebaví většinu času kempit a doufat, že někoho sejmu na jeden zásah. Trochu škoda, že stejného názoru nejsou i ostatní hráči, takže s kempováním a spawn killingem se setkáte častěji než by se mi líbilo. Když umřete popáté během minuty, protože vás někdo zastřelil zezadu ještě než jste se stačili rozkoukat, máte chuť prohodit klávesnici oknem.
Uvidíme, jestli s tím EA bude něco dělat, respektive alespoň s tím spawningem. Dávat lidem bany za camping výměnou za poukázku do dekáče asi nikdo nebude. Už teď byl první velký update, který opravil pár glitchů, například katapultující žebříky, a vybalancoval progress získávání nového vybavení. Ten byl na začátku nastaven na rychlost, ze které by byli Zelení nesví a Motoristé by páchali rituální sebevraždy. Do budoucna máme čekat nové mapy a módy, takže s trochou štěstí vás Battlefield neomezí ani v dalších měsících a možná i letech.
A kdyby vás získávání nového vybavení, skinů a hraní oficiálních map nebavilo, pořád tu existují komunitní módy, tedy Portals. Ty zručnějším fanouškům umožňují s pomocí assetů dělat doslova psí kusy. Ať už jde o bitvy na Brooklynském mostě nebo závody stíhaček, už teď je toho k mání hodně a můžeme čekat, že to nejlepší bude ještě přicházet s postupem času, až se s dostupnými nástroji lidé naučí pracovat. Sám jsem to ještě nezkoušel a nevím jestli budu, ale v zásadě mají mode makeři hodně prostoru pro vlastní skriptování a úpravy, takže kdo ví, třeba někdo ve volném čase udělá novou Dotu.
Ale i kdyby se to nepodařilo, ničemu to neuškodí, protože Battlefield 6 je nadupaným zážitkem sám o sobě. Dlouho se mi nestalo, že jsem nějaký titul nechtěl přestat hrát a neustále si říkal jen ještě jednu mapu a nakonec šel spát o tři hodiny později, než bylo v plánu. Celý tým stojící za BF6 se poučil z předchozích úspěchů i nezdarů. Například jsem rád za snížení maximálního počtu současně připojených bojovníků ze 128 na 64 válečníků, protože v případě BF 2042 to byla nekontrolovatelná mela. Zároveň to vypadá, že poslouchají živou komunitu a snaží se reagovat na připomínky, což je u tohoto giganta skoro neslýchané.
Šestý Battlefield se totiž hraje jedna radost, výborně zní, nádherně vypadá a hlavně vše odsýpá. V době, kdy píšu tento článek víme, že se prodalo víc než 7 milionů kopií a na Steamu bylo v jednu dobu víc než 700k aktivních pařanů, dá se tedy usoudit, že výborný pocit z BF6 nemám jen já. A to je jedině dobře, protože tahle legendární série se zasloužila, aby se dostala zpět na výsluní a nám nezbývá než doufat, že pravděpodobní noví majitelé ji nepošlou zase k šípku.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti NVIDIA
