Máte rádi Asterixe a jeho věrného druha Obelixe? Tak to jste na správné adrese, jelikož dnes se podíváme na zatím poslední titul z tohoto komiksového univerza, které jsme jako mladí hltali plnými doušky. Řeč bude o hře Asterix & Obelix XXXL: The Ram From Hibernia, kterou jsem měl tu čest si zahrát a nyní se tak mohu s vámi podělit o své dojmy.

Co se týče příběhového pozadí, tak vězte, že tentokráte se nevydáváte v roli svých oblíbených hrdinů za obligátní záchranou celého světa, nýbrž však za nalezením vzácného berana. K němu vede cesta, jak jinak, než přes hordy agresivních Římanů, toliko populárních nepřátel, kteří nechybí v žádném ať už komiksovém či filmovém zpracování (však kdo by si nepamatoval na legendární údery, kdy Římané nedobrovolně opouští své sandály, no ne? Inu, a ani v tomto videoherním pokračování tomu tedy není jinak.

Po vzoru předchozího neremasterovaného pokračování na nás opět čeká izometrické dobrodružství, které, jak již asi logicky správně předpokládáte, lze odehrát kompletně v kooperačním režimu se svým gaučovým parťákem, avšak to není nutností. V případě, že se rozhodnete hrát sami, je možné během hraní libovolně přepínat mezi oběma hrdiny a společnými silami zdolávat překážky, které před vás autoři kladou. Komu by ani tyto dvě možnosti nestačily, lze si zahrát dokonce až ve čtyřech, přičemž dva další hráči ovládají "naklonované" hrdiny, mno... Proč ne?

Jak již asi tušíte, pakliže jste předchozí hry měli možnost vyzkoušet, kromě rubání všudypřítomných Římanů je nutno také na vaší pouti občas potrápit i mozkové závity pro vypořádání se s několika druhy hádanek, které však nejsou nikterak složité a po absolvování několika z nich již nemají moc co nového nabídnout. Většinou tak budete tahat za všemožné páky, vymýšlet správné kombinace schopností vašich hrdinů, kdy se budete rozhodovat co rozmlátit jako první nebo kterou plošinku v daný moment využít. Pravdou je, že několik prvních desítek minut mě skutečně bavilo experimentovat a objevovat mechaniky hry, nicméně velmi brzy se dostavil takový ten pocit, že jste již viděli asi vše co titul dokáže nabídnout a jednotlivé situace se začaly až nepříjemně často opakovat. Druhou polovinu hry, která vám celkem zabere zhruba šest hodin na první průchod, tak již hrajete zcela mechanicky a klacky pod vašima nohama naleznete prakticky jen výjimečně. To je za mě určitě škoda, v této oblasti mohli autoři vytěžit mnohem více. Jasně, jednotlivé úrovně si posléze můžete zopakovat, avšak tuto možnost pravděpodobně zvolí převážně lovci trofejí při snaze získat co největší počet hvězdiček.

Když se na hru podívám s odstupem, musím říci, že dokáže zcela jistě pobavit svým osobitým humorem, všelijakými narážkami i možností využít předměty denní potřeby pro vlastní boj. Komu by se nelíbilo naflákat Římanovi například mrtvou rybou nebo stehnem od kuřete? Jinak však i boj je poměrně jednoduše zpracován a vystačíte si prakticky s několika málo tlačítky. Toto lze však na druhou stranu brát i jako pozitivum, a to v případě, že se do hry pustíte například s některým z mladších hráčů, kterým zkrocení ovládacích prvků určitě nebude dělat žádné problémy. A kdyby, tak jste tu přeci vy, abyste přispěchali s vaší postavou na pomoc.

S čím jsem při hraní také dosti zápasil, byla relativně mizerná umělá inteligence vašeho parťáka, který se obecně velmi rád zasekával při následování vámi ovládaného hrdiny a bylo tak často nutné se vracet a vyprostit jej ze zdánlivě nekomplikovaného prostoru na obrazovce. A to ještě v tom lepším případě, jinak následovalo znovunačtení úrovně. Co jsem si naopak užil, je grafické a audio zpracování hry, kdy dostanete přesně to, co byste asi očekávali. Komiksové zpracování si drží zajetý standard, užijete si spoustu pestrobarevných lokací, k vašemu konání vám hraje stylová muzika sympaticky gradující při střetech s protivníky a zvukové efekty jsou ucházející. Co rozhodně oceňuji, jsou pak české titulky, díky kterým již avizovaný decentní příběh pochopí každý, kdo umí zpracovat psaný text, a to je rozhodně fajn.

Co asi dodat závěrem? Rozhodně nechci tvrdit, že se v případě Asterix & Obelix XXXL: The Ram From Hibernia jedná o špatný titul, jen se stále nemohu zbavit pocitu, že ze hry jako takové šlo vymáčknout více, trochu rozvést samotný příběh a zapracovat na puzzlech či designu úrovní. Oproti těmto argumentům však stojí fakt, že se jedná o velice přístupnou arkádovou záležitost, ideální na rodinné seance při zasvěcování mladších hráčů do tajů a krás videoher. Z tohoto pohledu by se mohlo jednat o skvělou výukovou pomůcku, řekl bych. Pakliže se tedy považujete za fanoušky Asterixe s Obelixem, případně vám nejsou cizí jednodušší plošinovky či arkádové hry, dejte Ram From Hibernia šanci. Pro ty, kteří hledají propracované tituly bych asi doporučil poohlédnout se v jiných vodách.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Microids