Bright Memory je bezesporu zajímavá hra, která před dvěma lety jako spíše takové technologické demo vplula do herního světa a nechala hráče v němém úžasu. Ne snad, že by přinesla něco, co jsme doposud neviděli, ale údiv vzbuzovalo, že ji stvořil jediný člověk ve svém volném čase. Hratelnost a grafická stránka titulu přitom byly na takové úrovni, za kterou by se nemusela stydět ani velká studia. Po prvotním vyzkoušení a nadšených ohlasech se tak hráči začali dožadovat plnohodnotné hry. A odpovědí je Bright Memory: Infinite.
Hned ze začátku se musím přiznat, že jsem původní titul ani nehrál, ani neviděl, takže nedovedu posoudit nakolik se Infinite od originálu liší a budu k ní tak přistupovat jako k nové hře. Začněme tedy tím hlavním a tím je příběh, resp. u většiny her tím hlavním je. Zde je ovšem tím nejslabším článkem, a ačkoliv je autor zručným programátorem, rozhodně není brilantním scénáristou. Ujmeme se tak postavy Shelii, speciální agentky útvaru pro výzkum paranormálních jevů, která má za úkol vyšetřit anomálii podnebí v jedné z částí Číny. Agentka tedy nelení a vydává se na cestu, aby v místě určení nalezla černou díru, která nejen, že pohlcuje okolí, ale zároveň způsobuje prolínání přítomnosti s minulostí.
Zní to jako solidní základ pro akční sci-fi, ale má to jeden zásadní háček, herní dobu. Shelia se může snažit, jak chce, ale protáhnout zážitek ze hry prostě sama nedokáže. Celý titul se tak dá dohrát za necelé dvě hodiny, pokud zvolíte nejlehčí obtížnost. Sotva se tedy začne hra rozjíždět, s hrůzou zjistíte, že už vlastně skončila. Když se mi tak objevila herní doba a dosažená úroveň, pátral jsem v menu, jestli jsem něco nepřehlédl a nejedná se snad o pouhou první část. Bohužel, žádné pokračování se nekonalo.
Příběh se nemá zkrátka ani šanci pořádně rozvést. Máme tu hlavní hrdinku s úkolem, nepřátelského generála, kterému je věnováno pár cutscén, aby se alespoň trochu odůvodnilo, proč po Vás jeho jednotky bez vyzvání pálí a hlavního záporáka z dávných dob, který touží ovládnout současnost. K tomu všemu přidejte hordy vojáků ať už moderně vyzbrojených nebo těch s meči a luky a vše to proložte nekončící akcí a máte celou hru. Osobně bych uvítal více filmečků s nějakým hlubším vysvětlením proč se ve hře děje co se děje než například video ukazující čínského generála přijíždějícího na scénu.
Dost ale o příběhu. Ten je s herní dobou opravdu tím nejslabším co titul nabízí a je jen škoda, že autor nepřidal pár hodin navíc. Nebýt finálního souboje, působí tohle dílko totiž jako prolog k něčemu mnohem ale mnohem většímu. Škoda, snad příště. Co se ale rozhodně vytknout nedá je grafika a akce. V rámci průchodu jsem se tak podíval do džungle, ruin a lehce i do vzduchu a všude byla radost pohledět. Voda hází neskutečné odlesky, ruiny vypadají jako by tam stály opravdu tisíce let a je snad až trochu škoda, že není čas podívat se na ně trochu více.
To Vám ovšem nedovolí hordy nepřátel, které mají jedinou touhu Vás navždy vyhladit ze světa ať už historického nebo současného. Těžko říct, která skupina se mi zamlouvala více. Generálovi vojáci vypadají jako by vypadli z COD: Advanced Warfare a hlavně ti schovávající se za štíty dokáží pěkně zatopit i na nejlehčí úroveň. Na druhou stranu ti historičtí budí respekt nejen svoji velikostí, ale i nadpřirozenými schopnostmi. Jejich řady navíc posilují různá monstra, která se sem tam objeví, často ve formě souboje s bossem. Nejvíce se mi líbili asi oživlí kamenní lvi i když král obrů nebo samotný císař ve své finální podobě rozhodně stojí minimálně za zmínku.
A co samotná Shelia? Tak ta ve mně svým postrojem rovněž lehce evokovala Advanced Warfare alespoň do doby než se přešlo do akce. Pak jsem měl pocit, že hraji mix Crysis, Dishonored a možná lehce Serious Sama. Ačkoliv ze začátku má agentka pouze základní zbraň a meč pro boj nablízko, časem se dostane k mnohem vypracovanějším kouskům, které dokáží pocuchat i již zmíněné bosse. Předtím je ovšem třeba je nejprve objevit a sebrat, což v rozvalinách zarostlých džunglí není občas úplně snadné. Výsledek za to ale stojí.
Meč ovšem nezůstává střelným zbraním nic dlužen, ba naopak. Osobně jsem mu dával skoro po celou dobu přednost a střílel jsem opravdu jen když to bylo nezbytně nutné. Možná se ptáte, jak jsem mohl jít s mečem proti vojákům s luky a palnými zbraněmi. Snadno, Sheila totiž umí odrážet střely a to právě oním mečem. Není samozřejmě Neo, takže v případě větších salv klesá ukazatel života rychleji než akcie Netflixu po zveřejnění kvartálních výsledků, ale dá se s tím pracovat a v případě menších skupin kulky jejich vlastníkům rovnou vracet.
Tím ovšem dívčin arzenál nekončí, protože ovládá rovněž telekinezi nebo jakýsi EMP pulz. Na požádání tak je schopná silou vůle přitáhnout vojáka a toho následně nechat rozprsknout nebo ho dodělat salvou kulek či švihem mečem. A zde se dostáváme k lehkému RPG systému, který nabízí tři druhy vylepšení. Jeden je zaměřený na EMP pulz, kdy je možné zvýšit například dosah útoku, druhý se věnuje meči a například „střílení tlakových vln“ při jeho švihu a třetí část má na starost lepší práci s palnými zbraněmi. Já jsem si vylepšil v prvé řadě meč a jak jsem řekl, hrou jsem se pomocí krytů a sekání na dálku skoro prosekal.
A to je asi nejzábavnější aspekt celé hry. Je to jedna velká akce s krátkou pauzou, pokud si odmyslíme pár videí naznačujících děj a pokud skončíte s jednou hordou nepřátel, můžete si být jistí, že za rohem čeká další. Za ten roh se navíc musíte dostat buď během po stěnách nebo pomocí přitahovacího háku, takže v mezičase mezi souboji určitě nejde jen o nudné běhání po rovince. Jedinou výjimku tvoří část snažící se o stealth pasáž. Ta na mě působila značně nepovedeně a navíc vcelku násilně narvaná do jinak svižného, akčního titulu. V jeden moment totiž agentku zasáhne pulz, který ji vyřadí všechnu techniku z provozu ať na vysílačku. Nezbývá ji tak nic jiného, než vzít sekáček na maso a proplížit/ prosekat se vesnicí plnou hlídkujících vojáků.
Upřímně jsem nechápal, když selhala všechna ostatní technika, proč funguje právě vysílačka a Sheliu tak naviguje její šéf, který navíc vše vidí zřejmě pomocí nějakého satelitu. Celou pasáž navíc brutálně sráží provedení zabití nepřátel pomocí sekáčku na maso. Když se totiž přiblížíte k zádům nebožáka určeného k popravě, musíte provést klasický útok, takže místo překvapivého útoku uvidíte, jak voják dostane ránu do nohy nebo úplně minete a teprve poté se spustí sekvence ukazující „tiché“ zabití. Upřímně jsem v prvním okamžiku neměl daleko k pláči. Naštěstí tahle plížící pauzička nezabere tolik času a můžete se potom zvesela pouštět do už normální likvidace hord. Alespoň malou náplastí je následná jízda ozbrojeným autem, která sice také v celkovém kontextu nedává moc smysl (hlavně typ auta pro jízdu džunglí), ale rozhodně zabaví.
A to by bylo asi tak všechno. Pokud bych měl na závěr hru shrnout, tak musím říct, že se jedná určitě o velice zajímavou hru, které bych rozhodně dal šanci už jen kvůli těm různým kombům a způsobům, jak likvidovat nepřátele. Na druhou stranu proti hře mluví, špatný příběh, zbytečná stealth sekvence a herní doba necelých dvou hodin, které jsou zabalené do cenovky dvaceti dolarů, což hře také moc nepomáhá.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti FYQD Studio
