recenze
Sonic Colors Ultimate

Sonic Colors Ultimate - recenze
Sonic Colors Ultimate - recenze
16:01, 26.09.2021

Co je to? Je to malé, modré, nosí to tenisky a v rychlosti to může konkurovat Road Runnerovi? Jestli jste odpověděli Sonic, tak jste vyhráli zlatého bludišťáka. Gratuluji. Tenhle ježek letos slaví svoje 30 narozeniny, přičemž zažil už vcelku dost dobrodružství ať už ve hrách, seriálech nebo filmech. Jeho poslední dobrodružství je však spíše opáčkem, neboť se jedná o remaster původní hry z roku 2021, která vyšla původně na Nintendo DS a Wii.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

A o co jde? Tentokrát se vydáme mimo planetu Zemi, abychom se podívali na zoubek zábavnímu parku, který nepostavil nikdo jiný než Dr. Robotnik. Ten samozřejmě nemá v plánu nic jiného, než zneužít zábavní park pro své nekalé účely v čemž se mu pokusí bodlináč s Tailsem a mimozemšťany rasy Wasp zabránit.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

Zábavní park je v základu rozdělen do několika lokací. Po seznámením se s herními mechanismy a projetím prvního a ústředního světa se odemkne několik dalších částí parku a můžete zvesela probíhat novými sektory a poznávat nové nástrahy. Jednou z výhod všech levelů je, že nejde umřít. Ať už spadnete kolikrát chcete nebo dostanete po čumáku od některého z Robotnikových poskoků, nejhorší, co se může stát je, že se objevíte na začátku kola nebo checkpointu a běžíte dál.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

Hra střídá úhel pohledu kamery, takže třeba hned v prvním lokaci běžíte hezky v 3rd person za modrým bleskem, který se záhy odrazí od skokánku prolítne loopingem a ejhle je tu starý dobrý 2D Sonic jen ve vylepšených barvách. A ty jsou ve hře už podle názvu velmi důležité. Různé části parku jsou navrženy tak, aby reprezentovali různá prostředí, včetně jim odpovídajícím nepřátelům, takže občas je obrazovka tak barevná až oči přecházejí. V džungli jste vcelku v klidu, protože je vše hnědé a zelené a relativně přehledné, ale ve vesmíru je to úplně jiný příběh. Ze všech těch blikajících lodí, výbuchů a mezihvězdných cest opravdu zrak přecházel a občas jsem ani nestíhal vnímat co okolo mě prolítává. Zkrátka epileptiková noční můra.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

Ostatně pokud nemáte úplně nejlepší postřeh, dá vám hra zabrat i tak, protože rychlost, s jakou kolikrát úroveň proběhne, je opravdu hektická a jedno kolo tak může zabrat klidně i půl minuty, pokud se zadaří. Finálové score tak sice ocení rychlost, ale zase nepřidá body za sebrané kroužky a další parády, protože jste je prostě stihli míjet. Celková doba hlavního příběhu se tak rapidně snižuje na pár hodin, a to ještě když u hry vydržíte. Osobně moc nedoporučuji hrát hru na jeden zátah což bez problému jde, ale nechat si ji spíše jako takovou večerní zábavičku před spaním. Takové to tak mám půl hodiny, než zalezu, tak se na chvilku půjdu proběhnout ať pro tu fyzičku něco udělám. Proběhnete dvě mise, pobavíte se a možná se vám potom o tom bude i zdát.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

Vyhnete se tak zásadnímu problému hry a tou je jednotvárnost. Ano, levely jsou koncipovány různě a ano, stejně tak i nepřátelé. Ale hra je pořád jen o tom samém, o rychlosti a běhání, běhání a zase běhání. Jasně, od Sonica nejde čekat nic jiného kromě možná nějakého toho skluzu, ale pak je jedno jestli běží na loopingu z větví v pralese nebo traverz ve vesmíru. A příběh v tomhle úplně nepomáhá, protože kromě pár cut scén vlastně prakticky chybí. Opět můžeme namítat, že ježkovy hry nikdy o příběhu moc nebyly a jedná se o předělávku 10 let staré hry. Ale to je jen další problém. Remaster totiž oproti původní hře prakticky nic nového nenabízí až na jeden herní režim. Vše ostatní zůstalo při starém až na nový kabátek.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

A ten je samozřejmě nezbytný, protože jinak by nemělo cenu titul vůbec vydávat a co si budeme nalhávat i tenhle kabátek mám pár děr. Nejvíc je to vidět právě na cutscénách, které prostě působí příliš zastarale. Občas jsem měl nicméně ten samý pocit i u probíhání některých lokací což u remasteru opravdu nepůsobí dobrým dojmem. Naopak poněkud osvěžující jsou powerupy ve formě zachraňovaných mimozemšťanů. Rasa Wasp totiž kromě toho, že je roztomilá umí propůjčit na omezenou dobu i speciální schopnosti. Sonic se tak umí proměnit v blesk, který se odráží a opravdu pak lokací doslova proletí. V jiném případě se zase změní na létající loď a vyletí do pater, která jsou mu normálně nepřístupná. Komu by se nechtělo létat, může se proměnit ve vrták a vyrazit si zkoumat hlubinné lokace. Všechny tyhle proměny dávají hře velké plus, neboť odvádí hráče právě od té jednotvárnosti a vybízí k opakovanému hraní.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

Na tu titul dost spoléhá, protože základní příběh opravdu nezabere nijak dlouhý čas. Na druhou stranu po jeho ukončení zjistíte, že máte splněných jen pár procent hry a je si potřeba ještě pořádně máknout. Tím se myslí hlavně opakovaný průchod a sesbíráním všeho co jde. Že vás nucené sbírání předmětů nebaví? V tom případě gratuluji, hru máte dohranou a smíte ji smazat z disku. V opačném případě nechte ježka se pořádně vyběhat. Díky odemčeným mimozemšťanům se totiž blesk s teniskami podívá do míst, kde dřív běhat nemohl, a tak se dostane do nových částí hry. Pro někoho to možná je nic moc, protože cíl je stále na stejném místě a jen se k němu dostane jinou cestou. Pro jiné je to ovšem přidaná hodnota.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

Další takovou a zpestřením celého tohohle počinu jsou bossové. Na konci každé části parku je totiž cutscéna posunující děj dál, která je následována roztodivnými bossy, kteří netouží po ničem jiném než definitivním ježkově smazání z reality. Ti jsou sice zábavní, ale přesto, že jich je ve hře jen pár včetně ďábelského Robotnika, se nakonec také opakují, jen v trochu jiných podáních. Smutné.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

Kromě tohohle všeho je součástí staronového dobrodružství ještě mód pro dva hráče nazvaný Sonic simulator a Rival Rush. V tom se postavíte robotické verzi našeho hrdiny a musíte se dostat na konec úrovně dříve než on. Občas je to pěkná dřina, ale dá se to zvládnout. Problémem je spíše tento režim vůbec získat, protože není dostupný hned od začátku. K jeho odemčení je třeba sesbírat v průběhu hraní co nejvíce červených hvězd a poté si Rival Rush za odměnu odemknout.

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

Co říct na závěr. Tuhle hru je prostě těžké posoudit. Kdo máte pana S. rádi a nehráli jste původní hru, tak si ji zajisté užijete a možná se k ní budete i vracet, protože to není špatná hra. Ti z vás, kteří si ovšem originál už prošli na druhou stranu nedostanou onu přidanou hodnotu, která by je lákala si hru zakoupit. Věřím nicméně, že vzhledem k původnímu zaměření platforem se většina hráčů setká se hrou poprvé a novou výpravu do zábavního parku si užijí.



Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega

Klik pro zvětšení (Sonic Colors Ultimate - recenze)

Recenzovaná verze: PlayStation 4 PRO

DOBRÉ
70%
CZECHGAMER
svižné a zábavné, ale bez inovací a poněkud zastaralé

CGwillWin