V dnešní recenzi se podíváme na menší záležitost s názvem Hyperbrawl Tournament, za kterou stojí vývojářský tým Milky Tea Limited. Když jsem tento kousek poprvé zaregistroval v souvislostí s vydáním na Google Stadia, tak nějak jsem nevěděl, co si o hře myslet a považoval jsem ji jen za méně významný titul, který rozhodně nerozvíří vody současné herní produkce. Jelikož se však počítám mezi fanoušky populární záležitosti Rocket League a Hyperbrawl Tournament mi ji jistým způsobem připomínal, rozhodl jsem se, že se po vydání na PlayStation 4 do hry ponořím v naději, že pro sebe objevím další skrytý klenot z podobného soudku. Inu, a jak to dopadlo, to se již dozvíte na následujících řádcích.

A o co tu tedy vlastně jde? Inu, opět je nám servírovaná jakási kombinace sportu a akce, podobně jako ve zmiňovaném Rocket League. Nicméně nyní na rozdíl od motorsportu spojeném s fotbalem tu máme "házenou" s prvky boje a spoustou speciálních schopností. Zápasy ve formě 2 na 2 se opět odehrávají ve speciálních arénách, které v tomto případě tvoří povětšinou kruhové oblastí, avšak během kariéry zavítáte i na do oválných prostor, přičemž ve všech z nich naleznete navíc vychytávky v podobě všemožných sloupů či propadlišť, které dokáží řádně ovlivnit vývoj střetnutí.

Primárním cílem (příběh zde skutečně nehledejte), jelikož se jedná o lehce sportovní kousek, jsou samozřejmě body, respektive góly, které jsou jediným měřítkem vašeho výkonu. Jestliže jsem zmiňoval házenou, tak rozhodně nejsem daleko od pravdy. Míč totiž skutečně vrháte vstříc soupeřově brance, nicméně než se k této aktivitě dostanete, patrně rozdáte i utržíte pár ran. Všudypřítomné bitky jsou totiž pořádným kořením akce a i pouze projít arénou z jedné strany na druhou je někdy solidní řeholí. Na druhou stranu dobře mířený kop i úder pěstí na ciferník rozběhnutému soupeři vyvolávají minimálně drobný úsměv na tváři z důvodu dobře odvedené práce, takže proti této kombinaci nemohu říci křivého slova.

Když již byla řeč o speciálních schopnostech, tak ty zde hrají také důležitou roli a jsou navázány na postavy, které si do svého dvoučlenného týmu vyberete. Ti totiž disponují každý svou speciální zbraní a avizovanou schopností, která lze aktivovat pouze po naplnění ukazatele síly. Narazíte tak na borce, kteří dokáží vystřelit a zcela eliminovat protivníka, který se po jistém cooldownu opět objeví, nicméně během této doby lze využít jistou formu přesilovky, nebo například rychlejší běh či elektrické výboje, které platí za nejničivější zbraň, jelikož bez problémů dokáží vyřadit celý váš tým.

Kromě výše zmíněných vychytávek je k dispozici ještě poslední způsob, kterým lze ozvláštnit samotné hraní. Tím je tzv. hypercurve, tedy způsob střely, při které dokážete měnit směr míče za letu. Ten řídíte pravou analogovou páčkou a spolu s ostatními ovládacími prvky je vcelku řádný kumšt zmáknout kontrolu nad svými hráči, kteří se samozřejmě přepínají dle toho, kdo je zrovna k míči nejblíže. Celkem tak máte totiž kromě řízení balonu k dispozici tlačítka pro úder pěstí, kop,, nahrávku, střelu, schopnost a zbraň, takže rozhodně se nejedná o hru pro pomalejší a rozvážnější povahy a vaše prsty musí po ovladači létat rychlostí blesku, jelikož každý obdržený gól zamrzí. Co se mi na tomto schématu skutečně zalíbilo, byla skutečnost, že když máte v držení míč a tento hodláte vystřelit, lze střelu nabít "naplno" a tím sundat před vámi stojícího soupeře, vskutku ideální řešení.

Co se týká herních režimů, do kterých se můžete položit, tak zde máme k dispozici kampaň, arkádový zápas a nechybí ani tréninky základních i pokročilých herních mechanik. Arkádový režim navíc můžete spustit jak v offline, tak i online provedení, avšak zde jsem narazil na poměrně zásadní problém. Hra mi totiž neustále, a to až do dne psaní této recenze, hlásí vypadávající připojení a i když se již chvíli dokáže tvářit, že je vše v pořádku, do multiplayerového zápasu po síti jsem se stále nedostal. Logicky tím, co se stalo mým denním chlebem, tak byla kampaň. V té si na samotném startu zvolíte obtížnost, vyberete hrdiny vašeho týmu a jste přímo vrženi do ligových i pohárových bitev v tomto šíleném sportu. Ke slovu se v případě úspěchů a stoupání v žebříčcích a tabulkách hlásí i kosmetické doplňky, které si odemykáte za získané odměny v podobě herní měny.

Vizuální stránka titulu Hyperbrawl Tournament je dle mého odpovídající své podstatě, kdy jsou zápasy snímány kamerou z nadhledu. Prostředí je vyvedeno detailně, animace hráčů jsou sice zjednodušeny, nicméně při vší té akci stejně nebudete mít čas sledovat jednotlivé nuance. Z audio hlediska se také nejedná o žádný extra průšvih a kromě doprovodného ozvučení, doprovázející střely a střety se dočkáte i komentátora, jehož hlášky sice po několika zápasech pravděpodobně začnete proklínat, nicméně atmosféra sportovních zápasů je opět o něco lépe tímto prvkem dotvořena. Závěrem tedy obligátní otázka? Komu Hyperbrawl Tournament doporučit? Zajisté by měli zpozornět všichni hráči, kteří se dokáží sejít v hojném počtu v rámci gaučového multiplayeru vzhledem ke komplikacím spojeným s problémy se servery nebo případným nedostatkem podobně naladěných hráčů z celého světa. Na jedné konzoli se však jedná o povedenou zábavu na pár nadcházejících podzimních a zimních večerů. Rozhodně neodsuzuji ani hru jednoho hráče, jelikož postup v rámci lig a pohárů, mající za následek možnosti úprav vašich postav také stojí za to a minimálně průchod režimem kampaně taktéž doporučuji. A samozřejmě fanoušci podobně ztřeštěných her by měli tomuto kousku dát šanci.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Milky Tea Limited