recenze
SnowRunner

SnowRunner - recenze
SnowRunner - recenze
12:00, 01.05.2020

V dnešní recenzi se vydáme do drsných oblastí pokrytých sněhem, ledem, blátem a vůbec samými chuťovkami, které bezesporu uvítáte, pakliže sedíte zrovna za volantem. Ano, řeč není o ničem jiném než o titulu SnowRunner z dílny vývojářů ze Saber Interactive, který se snaží navázat na úspěch svého předchůdce z řad vážnějších simulací manipulace s těžkými nákladními auty a ostatní technikou, která je právě pro tyto terény jako stvořená. Jestli se novinka povedla a zdali byste tak měli oprášit své řidičské dovednosti, to se již dočtete na následujících řádcích.

Klik pro zvětšení (SnowRunner - recenze)

Vyšlapáno, tak jedeme!

Jak jsem již zmínil, tak s hrou SnowRunner se autoři vydali po stejné cestičce, kterou vyšlapal předchozí titul Spintires: Mudrunner, který se také dočkal několika rozšíření, která, stejně jako základní hra, byla veřejností přijata vesměs pozitivně. Novinka se již od začátku tváří tak, že vše, čeho jsme byli doposud v sérii svědky, byl prozatím pouhým slabým odvarem možností, které měli a mají autoři ve svých rukávech. Do rukou se totiž hráčům dostává mnohem komplexnější celek a troufám si tvrdit, že pokud jste byli schopni utopit v Mudrunner několik desítek hodin, tak zde to bude ještě mnohem více.

Klik pro zvětšení (SnowRunner - recenze)

Pěkně od píky

Oproti předchůdci, ve kterém jste si vždy byli nuceni zvolit některou z misí, se před námi po spuštění otevírá něco na způsob "kariéry", která je i přes zcela absentující příběh, hlavním pojítkem vašeho snažení. Do hry jste vrženi v roli majitele pouhopouhého jednoho náklaďáku a menšího džípu, se kterými se začínáte rozkoukávat po herním světě a plnit první úkoly, nebo chcete-li, mise. V rámci nich jste postupně seznamováni s funkcemi hry a principy fungování jednotlivých vozidel, případně s technickými záležitostmi, jejichž znalosti si v podstatě okamžitě vždy vyzkoušíte v reálných situacích. A věřte, že všechny rady při hraní přijdou vhod. Samozřejmě, místo pro metodu pokus-omyl se najde vždy, tak se již ze začátku připravte na situace, které si ať už díky obtížnosti či nepřesně zvládnutým manévrům budete muset několikrát zopakovat. To souvisí především s tím, že SnowRunner je jedním obrovským hřištěm, na kterém hru bude hrát každý po svém, nicméně na jistá pravidla je nutno přistoupit.

Klik pro zvětšení (SnowRunner - recenze)

Objevujte svět

Jakmile se tedy vrhnete do víru řidičské akce, zajisté si všimnete, že mapa není zcela odhalená a je tak na vás, jakým způsobem se rozhodnete ji odkrývat. Díky tomu se totiž dostáváte k dalším a dalším úkolům, které lze plnit a rozjet tak solidní byznys, na jehož konci byste měli být úspěšným přepravcem, stavitelem, zásobovačem, zkrátka od každého něco. Mapu lze tedy klasicky křižovat, nicméně za mnohem efektivnější způsob považuji objevování a "zabírání" věží, podobně jako tomu bývalo v populárních sériích od Ubisoftu. Ty vám totiž odkryjí najednou mnohem větší území, potažmo mnohem více misí. Háček je však v tom, že tyto věže nikdy nejsou rozmístěny na asfaltu, případně poblíž zpevněných cest, nýbrž v těch nejzrádnějších terénech, s jakými vaše kola, nápravy a převodovky budou mít určitě co dělat. Co se týče rozlohy, tak k dispozici pro vaše plechové miláčky bude více než třicet kilometrů čtverečných, což je již pořádná mapa. Naštěstí se na ní nachází spousta orientačních bodů, takže časem při plnění úkolů jsem se již poměrně bez problémů vyznal ve spleti silniček a tak nějak tušil již předem, že do toho kterého bodu to bude či nebude projížďka růžovým sadem. Během hraní postupně zavítáte do třech hlavních oblastí, kterými jsou americký Michigan, Aljaška i ruská Sibiř. Ty jsou poté rozděleny na jedenáct menších regionálních celků.

Klik pro zvětšení (SnowRunner - recenze)

Variabilita si dala dostaveníčko

Misí je ve hře několik typů které se s železnou pravidelností opakují. Na druhou stranu jsou rozmístěny tak, že během mého hraní jsem si nikdy nepřipadal, že bych dělal neustále to samé, což beru jako pozitivní skutečnost. Ano, často budete převážet materiál z místa na místo, setkáte se však i s misemi, ve kterých budete stavět konstrukce mostů či budete muset někoho vyprostit z rozbahněného močálu a podobně. Kromě toho, že v jejich rámci se vám nejednou naskytne možnost opravy a zpřístupnění některých silnic, tak menší bonus lze najít v podobě posledně jmenovaných, jelikož namísto klasické odměny si můžete vysvobozené vozidlo někdy ponechat a rozšířit tak svoji "flotilu". Aktivity se postupem času pěkně střídají, a to je bezesporu dobře. Však je jich ve hře prozatím rovných 215! Vozidla je během hraní poté také možno všelijak upravovat a vylepšovat a možností rozhodně není málo. Prakticky neustále se vám otevírají nové možnosti a i když ne všechny lze použít na všechny typy vozidel, dokáži si představit, že jednotlivé vozové parky hráčů se budou značně lišit. A i když nejste zrovna fanda do barviček či kosmetických udělátek, zajisté vás potěší možnost instalace i funkčních prvků, které mají posléze vliv na chování samotných vozidel.

Klik pro zvětšení (SnowRunner - recenze)

Každá má to svoje

Když už byla řeč o jednotlivých oblastech, kam se vydáte plnit postupně objevované další a další úkoly, je nutno dodat, že se parádně odlišují jeden od druhého. Zatímco ve startovním Michiganu budete kromě všudypřítomného bláta bojovat hlavně s poměrně nešťastně rozmístěnými šutry, vždy parádně blokujícími zrovna tu vaši plánovanou trasu, na Aljašce si užijete do sytosti sněhu a ledu. Sibiřská oblast Tajmyr zase nabízí spoustu močálů a bahno, které touží po tom, uvěznit vás a přinutit restartovat hru v nejbližší garáži. S jednotlivými oblastmi je velice záhodno se postupně seznámit, jelikož v pozdějších fázích hry budete muset hodně zvažovat kudy a kam se při cestě za zakázkou vydáte, jelikož regiony se od sebe odlišují i materiály a surovinami, takže je nutno řešit ne pouze počáteční a konečný bod, nýbrž i nějaký ten střední, ve kterém naložíte, co je potřeba. Oblasti jsou poté spojeny jednak tunely, nicméně lze mezi nimi cestovat i zrychleně a ušetřit tak poměrně dost času. Postupný vývoj vaší kariéry a vozového parku má vliv i na to, že v nově objevených oblastech nemusíte být zrovna vhodně připraveni, takže je dobré udělat si v progresu určitý řád a nehnat se bezhlavě do nových oblastí, jelikož pak můžete snadno narazit. Inu, kupříkladu takový led bez odpovídajícího vybavení není žádný med.

Klik pro zvětšení (SnowRunner - recenze)

Ve více i v jednom

SnowRunner nepostrádá ani multiplayerovou složku hry, kterou jsem během testování nemohl s přáteli vyzkoušet, nicméně i s neznámými hráči se později dalo v pohodě zajezdit. Samozřejmě, ve více lidech se to lépe táhne (a to doslova), nicméně ani v případě, že nikoho zrovna neseženete, nemusíte si zase tak úplně zoufat. Vždy je k dispozici váš přítel hák, který vás dokáže podržet a vytáhnout i ze zdánlivě bezvýchodné situace. Stačí jej jen správně uchytit za nějaký ten pevnější bod, s jeho pomocí se vyprostit a pohodlně můžete pokračovat dále. Hru bych určitě doporučil partám kamarádů, jelikož ač je klasická hra vlka samotáře i tak dosti zábavná, více společně naladěných hráčů dokáže situace jednak ulehčit a jednak udělat ještě zábavnějšími.

Klik pro zvětšení (SnowRunner - recenze)

Zpracováno parádně

Z technologického hlediska se jedná o téměř dokonale zpracovanou "simulaci". Uvozovky zde píši pouze proto, že v některých momentech mohou profesionální řidiči podobných monster namítnout, že SnowRunner není naprosto identický jako realita, nicméně o to snad ani nejde. Cílem vývojářů dle mého bylo přiblížit tento drsný svět širšímu spektru hráčů a i přes možná zjednodušení se jim povedlo vykouzlit především parádní fyzikální model, ať již se jedná o deformace terénu, chování vody či vašeho vozidla na různých površích. Zde se jedná skutečně o husarský kousek, fyzice zkrátka nemám co vytknout. Co se grafiky týče, tak vše kolem vás vypadá vážně skvěle, čemuž napomáhá i dokonalé zpracování střídání denní doby. Zvuková stránka hry nikterak příliš nezaostává za tou vizuální a vše, od zvuků přírody, čvachtajícího bláta, přes zvuky motorů až po podkresovou hudbu, to vše tvoří kompaktní celek, který se zkrátka dobře poslouchá a vhodně dotváří celkovou atmosféru hry. Jako bonbónek poté lze brát i češtinu, která je ve hře zahrnuta formou titulků a ač se přeložené termíny ne vždy zcela trefí do těch běžně používaných v této oblasti, rozhodně se nemá za co stydět a umožní tak zahrát si hru i lidem, kteří nejsou na tomto poli zrovna dvakrát kovaní. Na závěr bych tedy chtěl říci, že pokud vám jakákoliv vozidla nejsou cizí a jste zvědavi, jak se dá v dnešní době zapracovat na fyzice, určitě si SnowRunner pořiďte. Nebudete litovat a i když se ne vždy zadaří, neházejte flintu do žita a zkuste to objet někudy jinudy!



Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad

Klik pro zvětšení (SnowRunner - recenze)

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Ceny hry SnowRunner srovnáte na Zboží.cz.

Klik pro zvětšení (SnowRunner - recenze)

SKVĚLÉ
85%
CZECHGAMER
Solidně zpracovaná záležitost, díky které si vyzkoušíte těžkou dřinu ve videoherní praxi s parádní fyzikou.

CGwillWin