recenze
Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností

Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností
Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností
12:00, 25.04.2020

Vím, že je teprve duben, ale nekompromisně prohlašuju hned ze začátku recenze, že Kolonie bude na top příčkách mého žebříčku nejlepších her, co jsem letos hrál. Vydavatelství Blackfire se ujalo počeštění počinu Plaid Hat Games, z jejichž produkce to není první hra tohoto typu. V této hře se 1-4 hráči vžijí do post-apokalyptických tělíček hlodavců, kteří se v tom obrovském světě nejen snaží o přežití, ale zároveň vybudovat jakousi jinou, lepší společnost. Jedná se tedy o kooperativní výpravné dobrodružství, které hrajete pomocí příběhové knihy, doporučený věk 14 let je podle mě trochu nadstřelený, ale vyloženě dětská tato hra taky není. Bez okolků se do toho pusťme.

Klik pro zvětšení (Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností)

Zpracování a pravidla

Než se dostaneme k samotným požitkům ze hry, zhodnotím celkové grafické zpracování hry. Víc jak stostránková kniha příběhů je nádherně ilustrovaná a je vidět, že i s překladem si vyhráli, byť jsou tam menší přešlapy, kterých si ale všímají jenom češtinou posedlí hnidopiši. Je udělaná tak, že na jedné straně je mapa, po které se pohybujete, a na druhém listu všechny potřebné texty k misi, jako příprava, zajímavá místa a podobně. Zpracování figurek, žetonů a karet je na excelentní úrovni, figurky jsou ideální na malování a karet je tolik různých druhů, až vám budou oči přecházet. Kolonie je opravdu krásná hra, kterou se nebudete stydět mít vystavenou na prominentním místě v místnosti. Kniha příběhů je bytelná, jejímu zpracování vážně tleskám a ani po mnohačetném listování tam a zpátky na ní nejsou žádné známky opotřebení, to byste se museli dost snažit. Hlavní postavy i nepřátelé mají své karty i figurky, nepřátelé jsou rozpoznatelní podle různých tvarů podstavců, ke kterému náleží odpovídající karta. Hlavní postavy žádné takové rozlišení nemají, takže vás často zmatou zejména postavy Meziáše a Šuměnky, protože mají dost podobné figurky, ale po čase si zvyknete i na toto.

Klik pro zvětšení (Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností)

Ale teď přejdeme k jinému soudku. Pravidla, která snad nejsou hotová dodnes, ani nemá smysl číst, rovnou se podívejte na jeden z mnoha let's play manuálů. V pravidlech nejen že nejsou vysvětlené ani všechny herní mechaniky, ale pořádně ani ty základní. To sice hře neubere na hodnocení, protože jsme naprostou drtivou většinu času u ní strávili, když už jsme všechno uměli a díky tomu zapomněli na úvodní strasti, každopádně bych byl neobjektivní (jak může být recenze objektivní je druhá otázka), kdybych jenom chválil. Co se nedodělaných pravidel týče to byl opravdu masakr. Taky hned po vydání hry vznikl FAQ, kde se ty nejhorší přešlapy musely vysvětlit. Výhodou jsou karty prostředí, které jsou aktivní kdykoliv vás k tomu hra vyzve (například je-li přítomen společník nebo velký objekt, který musíte přenášet). Ty jsou dobré v tom, že jsou to klasické kartičky a ne jen odkaz v pravidlech, která by vám na stole zabírala zbytečně moc místa. A navíc si nemusíte pamatovat, jak dané věci fungují, když je máte pěkně před sebou.

Co chybí pravidlům stokrát kompenzuje hratelnost a zpracování komponent.

Klik pro zvětšení (Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností)

Jak kolonizovat

Jak jsem psal výše, jedná se o kooperativní výpravnou hru, kterou kompletně řídí kniha příběhů. Kampaň sestává z honby za cíli všech postav, které jsou ve hře přítomny, byť nemusíte všechny postavy tahat na každou misi. Hrajete-li třeba ve dvou, můžete si vzít na nějakou triviální honbu za tretkami jenom dvě postavy, které to rychle proletí, ale na sběr jídla se zase hodí mít aktivních postav víc, tak zapojíte všechny čtyři. Hlavním cílem hry je splnění snů v základní verzi čtyřem přítomným protagonistům. Morče si třeba přeje v kolonii vybudovat zahradu, to znamená, že musíte hlavní mise hry volit tak, abyste se k ní dostali. Hra se dělí v podstatě na dvě velké hlavní fáze, z nichž jedna zabere 95% času - mise - a druhá - kolonie - je takový brífink, při kterém můžete hru uložit, něco postavit a vylepšit svou osadu, aby se lépe bránila útokům ve vaší nepřítomnosti.

Klik pro zvětšení (Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností)

Hra probíhá jako kampaň rozdělená do misí, takže co jeden den odehrajete, k tomu se další den vrátíte. Počet obyvatel kolonie, stop, vybavení a dostupné mise či střetnutí vám všechny zůstávají až do konce kampaně, který standardně nastává, jakmile jste splnili všechny cíle hlavních postav. Byť ani to nemusí být úplný konec a vy můžete hrát zvesela dál, jak chcete. Hlavní misi vždy volíte před začátkem hry, k ní můžete přibalit jednu misi vedlejší. Na kartě je vždy zobrazeno cílové políčko, kam musíte dojít, čas, jak dlouho na danou misi máte, aniž by byla ohrožena kolonie, a možné způsoby cestování. Abyste se vyhnuli neustálému procházení Hlavní ulice a polí přilehlých k vaší základně, můžete zvolit rychlé cestování nebo jízdu dopravním prostředkem, jakmile nějaký získáte.

Co se týče jednotlivých misí, při jejich plnění se ocitnete na spoustě zajímavých míst v perspektivě, jakou je normálně lidskýma očima nevnímáte. To je na Kolonii neskutečně poutavé a obrovsky si vážím toho, jakým způsobem je svět z pohledu hlodavců zachycen. Nejde jen o velikostní poměr světa vůči postavičkám, ale o nápaditost typu toho, že jako morče můžete svými kamarády a velkými předměty házet, respektive odstrkovat je hlavou, protože k tomu dochází i u reálných morčat. Celkově je to hra neuvěřitelně imersivní a jen horko těžko jsem od ní přecházel k ostatním, které si vyžadovaly mou recenzentskou pozornost.

Příběh je neuvěřitelně propracovaný, záživný a poutavý. Větší různorodost byste těžko hledali a poměr textu k samotné hře je přesně tam, kde má být

Ke všem činnostem během misí používáte karty, jichž si na začátku každého svého tahu doberete do maximálního počtu 5. Karty jsou čtyř barev - červená (síla), žlutá (inteligence), zelená (obratnost), modrá (obrana) a bílá (všechno a nic zároveň). Dále můžete dobrat kartu hrozby, kterou ve svých tazích používají nepřátelé, a kartu pohromy symbolizující nějakou často silně nepříjemnou událost v případě, že se aktivuje. Různé činnosti ke svému spuštěný vyžadují odhození nějak barevné karty, stejně jako předměty a postavy mají bonusy vám napomáhající. Například bránit se můžete pomocí jakékoliv karty (představte si, že k obraně využijete buď hrubou sílu, rychlý úsudek, lest či přirozenou tuhost svého kožíšku), ale drtivá většina obranných předmětů připočítá svůj bonus pouze tehdy, iniciujete-li obranu pomocí modré karty. Máte-li ale jiný typ bonusu (morče má třeba +2 k síle) a chcete se bránit pomocí karty síla, tento bonus se vám započítá. Činnosti můžete opakovaně provádět dokud máte karty v ruce, takže když naberete třeba 4 karty síly a stojíte s kuchyňským nožem mezi nepřáteli, není problém je vysekat všechny v jednom tahu. Možností je spousta a je zásadní komunikovat s ostatními členy družiny, abyste si nelezli do zelí a byli co nejefektivnější. To je další věc, jak vás neustále během každé mise tlačí čas. Každá mise má totiž časový rámec, během kterého je bezpečné ji splnit. Pokud vám mise potrvá déle, ke splnění jejího hlavního cíle to nevadí, ale za dobu vaší nepřítomnosti se může přihodit něco v kolonii, jako nájezd banditů nebo vzpoura, což negativně dopadne na zásoby nebo počet obyvatel. Nemůžete se nikde moc zdržovat a otálet, okusovat si drápky a čekat, že se mezitím v kolonii nic nestane. Byť je takový menší fígl v tom, nechat si nejslabšího nepřítele, u něho morče s obranou šest plus a vykrývat všechny jeho směšné pokusy o útok, zatímco ostatní postavy s ledovým klidem odhalují všechny žetony a zajímavosti v oblasti.

Klik pro zvětšení (Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností)

V kampaňových hrách je vždycky klíčová otázka znovuhratelnosti. Ve čtyřech hráčích (nebo ve dvou, když hrajete každý za dvě postavy) se hned během první kampaně seznámíte s dovednostmi každé z postav a pak vás napadne, že už vám nemají co nabídnout. Není tomu tak. Na jednu stranu je dohrání celé kampaně záležitost na spoustu hodin, ale hlavně je ve hře tolik misí, že je v rámci jedné kampaně nemáte šanci projít všechny. Existují rozhodnutí, která musíte učinit, náhodná setkání v určitý čas, která vám změní strukturu kolonie tak, že žádné dvě kampaně nebudou stejné. Podobné? Určitě, ale schválně, kolikrát jste třeba viděli svůj oblíbený film? Přestože víte, o co tam jde a jak to dopadne, neodradí vás to pustit si to znovu. Jestli vás Kolonie bavila jednou, určitě časem rozjedete kampaň znovu, sami nebo s někým jiným, vyzkoušíte si nové schopnosti, které jste dřív nevyužili, vybavíte se předměty, jež jste dříve opomíjeli. Je tam toho dost a dost, aby vám na poznání všeho jedno dohrání nestačilo ani zdaleka.

Dohrát jednou vám ani omylem stačit nebude
Jak kooperovat

To je v Kolonii alfa i omega celé hry. Samozřejmě, že každý člen skupiny se hodí na něco jiného, ale to neznamená, že jsou tyto činnosti pro ně exkluzivní. Koneckonců životů má každý stejně, takže se třemi zraněními bych se uklidil do bezpečí, i kdybych měl hodnotu obrany sedm. I když je pravda, že každá hra se dá ultimátně ošulit, zvlášť tahle, kdy v případě nepřátelské situace nemáte časově omezená kola a můžete v podstatě hrát jak dlouho chcete, nechat si tam jenom nějaké trapné pískle a obrannými karty zásobíte morče ve zbroji. Ostatní si pak můžou dělat, co se jim zachce, vyčistit celou oblast, a těsně před odchodem toho nebohého myšáčka, kterého jste drželi jako trpaslíka na délku paže, klepnete a v bezpečí odejdete.

Ale hra má i své brutální momenty. Vždycky je tady možnost, že si v prvním tahu vytáhnete dvě tři černé karty, což instantně změní celou vaši strategii a začnete se připravovat na boj, který je v dalším tahu na spadnutí, a to jste ještě ani neopustili startovní políčko. Vliv náhody tady ale není takový, že by vás to frustrovalo nebo nebavilo. Strategizovat se dá díky akci podpora, o které je odstavec níže. Spousta postav má schopnosti ulehčující úkoly, jiné mají bonusy pro to či ono, takže se musíte snažit hrát na své silné stránky a vykrývat slabiny ostatních. Když pak třeba loďkou pádlujete proti proudu, budete radostí skákat za každou jedničku, kterou tam kdo dá.

Klik pro zvětšení (Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností)

Naprosto zásadní je tedy akce podpory, v rámci které můžete karty ze své ruky předat jiné postavě, která má však v té době maximálně 2 karty v ruce. Nevhodných karet se tedy můžete vynikajícím způsobem zbavovat, aniž byste je nutně odhazovali, protože odpad jednoho - poklad druhého zde platí na sto procent. Kooperace tak v Kolonii nabývá naprosto nových rozměrů za hranice toho, co jsme znali doteď - že jen bojujete proti hře, sice spolu, ale každý sám za sebe. Tady může každá postavička silně ovlivnit všechny ostatní a vy se tedy nemusíte spoléhat jenom na šťastnou ruku.

Závěr

Kolonie je přesně taková hra, kterou jsem si vždycky přál. Splňuje všechny kolonky, které já jako hráč mám - kooperace; silný, poutavý a záživný příběh; atmosféra; přehledná kniha příběhů z kvalitního materiálu; úžasně zpracované materiály; hlodavci jako hlavní postavy v lidském světě. Když se vám povede prokousat před hrozivě napsaná a děravá pravidla (což není těžké, už jsou i videonávody v češtině a slovenštině), respektive dohledat si, co všechno ostatní je potřeba k tomu, abyste hru vedli bez zádrhelů, jedná se o naprosto skvělý zážitek. Jedno, jestli jste na to sami, ve dvou nebo až v plném počtu, do Kolonie se budete vždycky rádi vracet.

Koupit hru

Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Blackfire

Klik pro zvětšení (Kolonie, ve které se můj sen stal skutečností)


☆ TOP ☆
100%
CZECHGAMER
Kolonie mi splnila všechno, co jsem od deskové hry očekával.

CGwillWin