5. prosince se na Steam dostala hra Mosaic, ve které zaujmete místo bezejmenného zaměstnance jedné společnosti, jehož cílem je ráno vstát, po cestě do práce nezvednout hlavu od telefonu, odsedět si své a splnit cíl, po práci domů, sedět u televize a další den nanovo. Jednoho dne se vám zjeví zlatá rybka a pokusí se vám změnit život. Ve zbytku recenze budu lamentovat nad tím, proč se to absolutně nepovedlo a pokusím se najít nějaké pozitivní aspekty této hry.

Pokud nemáte ovladač, ani se do hry nepouštějte. Klávesnicí a myší je to naprostý teror, protože chodíte držením myšítka, ne klávesami. Na obrazovce v drtivé většině případů nemáte stejně co dělat, jenom jdete z jedné strany na druhou, ale když už, máte jednu až dvě možnosti, mezi kterými jednoduše přepínáte.

Graficky se jedná o záměrně kostkované dílo, v němž okolní lidé, představující ty kancelářské ovce, krysy či jiná stádová zvířata, jsou prakticky faceless, prochází skrz vás a vy skrz ně. Celý svět je ponořen do šedé barvy symbolizující zoufalství, které taky budete cítit během hraní hry. Pasáže, kdy se objeví nějaká barvička, jsou krátké a daleko od sebe, vůbec nestačí k tomu, aby vás to vytrhlo z návratu do škaredé reality. A hlavně nedávají smysl a působí spíš jako by si postava vzala drogy, než jako záblesk naděje. Nepočítám ani některé bugy, kvůli kterým musíte načítat předchozí uložené pozice a znovu procházet ty nudné pasáže, jak jinak než zleva doprava...

S váháním se probudíte, zastavíte budík a pomalu se srovnáváte s tím, že to bude další náročný den v práci. Párkrát se proplesknete, mrknete na příchozí zprávy a vydáte se do koupelny, kde provedete klasickou ranní rutinu. Každý den jste svědky jiné části své vlastní cesty do práce, jednou je to cesta na metro, další den už jízda vlakem, pak konečná cesta přímo do budovy korporace, pro kterou děláte. Den končí vždy stejně, a to tak, že se v práci snažíte splnit svůj denní cíl pomocí jakési "minihry", která mi na celé Mosaic hře přišlo to vůbec nejlepší. Hra pro mě byla tak nudná a o ničem, že mě už ani nenapadá, o čem víc psát. Vůbec nic se tady nepovedlo a nepochopil jsem vůbec nějaký ten "vyšší smysl", což je možná proto, že jsem nikdy nepracoval tam, kde bych se cítil jako protagonista, proto jsem se s ním nemohl ztotožnit a tím pádem mě hra jako taková zcela minula a jsem rád, že už ji nikdy nebudu muset zapnout.

Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Krillbite Studios