V dnešní recenzi se podíváme na další z řady titulů, které se po své premiéře na platformě PC vydávají na obrazovky konzolí, aby potěšily i zastánce těchto herních krabiček. Studio Ellada Games si tak i pro nás „nePCčkáře“ nachystalo port své prvotiny s názvem Niffelheim. Ano, ja již název napovídá, vydáme se mezi Vikingy, což je tématika, která bezesporu hráče táhne. Jak tedy dopadl Niffelheim v konzolové verzi, to se již dočtete na následujících řádcích.
Co se žánru týče, tak Niffelheim spadá do kategorie 2D survival adventur s RPG prvky, která by mohla oslovit jak příznivce z boku viděných akcí, tak i fanoušky klasik ve 3D hávu především díky použitým RPG mechanikám. Vžijete se tak do role Vikinga, kterému se po smrti nepodařilo dostat se do bájné Valhally, ale zůstal uvězněný v říši Niffelheim. Vaším úkolem je nalézt v herním světě fragmenty portálu, který našeho reka do Valhally dostane, přičemž před vámi na vaší pouti stojí spousta nebezpečných nepřátel a nástrah. Portál je navíc jenom jeden, zatímco o jeho otevření postupně usilují až čtyři nepřátelské klany.
Ve hře jsou díky tomu 4 hlavní oblasti, přičemž každou z nich obývá jeden z těchto klanů – ten může být zformován až čtyřmi živými hráči v online režimu. Jistě mi dáte za pravdu, že povedená multiplayerová složka dokáže i z průměrné hry udělat zábavnou záležitost, nicméně v této oblasti dnes recenzovaný titul poměrně dost doplácí na nedostatek hráčů, kteří by byli svolní k vašemu vstupu do rozehrané hry. Většinou tak narazíte na uzavřené místnosti, a tak nezbývá vrhnout se do boje proti nepřátelům, řízených umělou inteligencí, což už je zábava o poznání menší. Stejně jako v každé jiné survival hře i zde je nutnost shánět suroviny, vyrábět předměty a z nich další předměty, abyste se dostali k lepším surovinám a tak podobně. Nic moc nového. To by samo o sobě asi až tak nevadilo, nicméně musím přiznat, že herně mě v tomto ohledu Niffelheimu trochu zklamal.
Veškeré činnosti totiž velmi brzy přerostou v nudný stereotyp, přičemž se nejedná zrovna o krátkodobé aktivity, takže budete spoustu času trávit tím samým. Připravte se tak kupříkladu na sáhodlouhé dolování drahokamů či ostatních rud. Jediné, co stereotyp rozbíjí, je sem tam se objevivší potvora v dolech. Přechody mezi patry trvají dlouho a to i když si postavíte zkratky, takže pokaždé co se do hlubin vydáte, musíte si připravit dostatečnou zásobu náčiní a zásob, abyste dolování nemuseli podnikat víckrát než je potřeba. Kácení stromů a sběr bylinek jsou poté aktivity, zpracované obdobným způsobem jako kutání surovin. Dost možná vám budou vadit ještě více, jelikož rostlin existuje skutečně obrovský počet a počet slotů na bylinky je neúměrně malý, přičemž možnost jejich využití je prachbídná. Vůbec netuším, proč autoři dají do hry možnost vyrobit si snad 4 druhy jídel, když všechny mají úplně stejné statistiky, nicméně pro jejich výrobu musíte nalézat pokaždé jiné suroviny. Je to k vzteku, protože starost o plný inventář je něco, co mě opravdu nebaví a v tomhle případě je to navíc úplně zbytečné.
Co se survival složky hry týče, pokud hrajete sám, nic moc vás nežene kupředu. Musíte si dávat pozor na to, aby hrdina nehladověl a díky tomu nezemřel. To je však menší problém než se zdá. Jídla je totiž dostatek, nepřátelé jsou poměrně neškodní a když už narazíte na někoho kdo je nad vaše síly, dá se mu většinou snadno vyhnout a počkat si až budete mít lepší výbavu. Ani úkoly, které dostáváte od řady NPC postav moc hrůzu nenahánějí. Buď jim dáte oběť ve formě nějakého předmětu či suroviny, nebo se na něj vykašlete a na váš příbytek bude seslán mor nebo hromada nemrtvých. Ani jedno není zase tak nebezpečné. A fakt, že nemůžete definitivně zemřít, jen si hru trochu znepříjemníte, tomu nepomáhá.
Bojem jako takovým se nemá do detailu moc smysl zabývat. Zbraní a zbrojí je ve hře spousta, ale samotná akce je asi stejně zábavná jako dolování, prostě držíte jedno tlačítko, postava sama od sebe útočí a automaticky postupuje k dalším nepřátelům. Ještě je tu možnost střílet lukem (a později jakýmsi příručním kanónem), ale to je to samé v bledě modrém. Skoro bych řekl, že nejakčnější část hry je paradoxně chytání zvířat, protože při běhu za ovcí je vaším úkolem trefit ji klecí. Ovce však neustále neposedně mění směr takže trefit se není úplně jednoduché. Pokud si tedy však chcete pořádně zabojovat, poohlédněte se raději u konkurenčních titulů.
Již po prvním spuštění pravděpodobně zpozorníte, jakmile se ke slovu dostane grafická stránka hry. Krásně nakreslené prostředí herního světa jednoho uhrane a je vidět, že člověk, který měl vizuální stránku na starosti, byl skutečně osobou na správném místě. Stejně hezké jsou i jednotlivé modely a je fajn, že jakákoliv změna vybavení je na postavě vidět a to včetně propracovaných drobných detailů. Tvůrci si trochu pomohli využitím skeletálního systému, takže se jim třeba právě zobrazování různého vybavení dělá lépe, nicméně trochu tím trpí animace, které jsou často dost kostrbaté. Oproti hodně povedeně zpracované grafice hry mají autoři ještě jisté rezervy na poli animací, které místy nepůsobí zcela přirozeně, případně se v několika případech pro konkrétní postavy ne tak docela hodí. Ale budiž, asi to byl záměr autorů a věřím, že někomu se tyto nesrovnalosti líbit budou, na mě však působily většinou jako pěst na oko. Na druhou stranu zvuková stránka včetně hudebních podkresů je vydařená, i když se po nějaké době skladby začínají opakovat a mohou nudit. Nicméně se dá říci, že vhodně doplňují dění na obrazovce, takže v této oblasti mohu autory jen pochválit.
Celkově se i přes zdařilé technické zpracování jedná skutečně o poměrně průměrnou záležitost, ve které nejspíše neutopíte desítky hodin, ani se nebudete nějak královsky bavit. Hru bych doporučil tedy hlavně fanouškům severské mytologie, kteří se budou moci podívat na mýtická místa, o kterých mohli doposud jen číst, či je v menší míře mohli vidět ve videoherním zpracování. Survival prvky jsou zde značně zjednodušeny, tak je na druhou stranu hra přístupná i širšímu hráčskému publiku. Máte-li rádi podobný typ her, můžete dát Niffelheimu šanci, nicméně se domnívám, že v žánru jako takovém má tento kousek řadu silnějších konkurentů.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti UberStrategist
