Co by to bylo za podzim, kdyby nedorazila i druhá letošní fotbalová záležitost z dílny EA? Nemyslitelné. A tak tu nyní máme recenzi i na druhého do party v tomto žánru, titul FIFA 19. Samozřejmě, rivalitu obou táborů příznivců série PES a FIFA nemusíme nejspíše připomínat. Jestliže však stále váháte, do kterého fotbálku letos zainvestujete své těžce vydřené peníze, možná vám rozhodování usnadní i náš dnešní článek. Jestli jsme se dočkali pouze kosmetických změn nebo se v ročníku 19 jedná o solidní nadstavbu, to se již dočtete na následujících řádcích.

Již na začátku musím říci, že letošní ročník rozhodně není špatným či jakkoliv uspěchaným titulem, který by nikterak nevylepšil to, na co jsme byli zvyklí z minula. Ano, pár novinek tu skutečně je a nutno konstatovat, že se letos bude hrát opět o něco příjemněji. Již před vydáním samotní autoři promovali zcela nový způsob práce s míčem, tzv. Active Touch System, který měl mít za následek realističtější zpracování pohybu a práce na hřišti. Ano, je pravdou, že vše, jako každý rok, vypadá přirozeněji a budete tak mít při hraní pocit, že hráči dělají skutečně to, co po nich chcete. Díky této funkci si navíc můžete například dopřát dokonalejší kontrolu míče při přihrávce, kterou lze nyní zpracovat vícero způsoby, kupříkladu na místě, nebo si ji rovnou hodit do běhu. Pravda, chce to trochu cviku, ale také kdo vám dá dnes něco zadarmo? Pravdou je, že celkem dramatický vliv na úspěch zpracování má i volba hráče, na kterého přihrávka směřuje, takže logicky s lepšími půjde vše snáze. Pakliže se však tato nová finta zadaří, vašemu rychlému tahu na bránu zabrání patrně už jen málo co.

Co na druhou stranu zůstalo od minula v podstatě nezměněno, je zběsilé tempo zápasu v porovnání s konkurencí. Vzhledem k faktu, že jsem v recenzi na PES 19 vychvaloval možnosti „plánování“ postupu a celkově rozvážnější přístup k samotnému hraní, tak ve FIFA je důraz kladen spíše na správné načasování a stisk odpovídajícího tlačítka, díky čemuž se dokážete posunout do nebezpečnějších pozic. Za sebe musím říci, že ani tento přístup mi nikterak extrémně nevadí, nicméně jedná se opět patrně o nejmarkantnější rozdíl v hratelnosti mezi oběma soupeřícími tituly. Na tempo se však dá po chvíli hraní bez problémů zvyknout a zajisté si k němu najdou cestu i zapálení příznivci druhého tábora. Na čem zároveň autoři viditelně zapracovali, jsou kontaktní souboje mezi hráči při snaze odebrat soupeři míč. Zapomeňte tak na nějaké přehnané zjednodušení. Kolikrát musíte skutečně pořádně přemýšlet, jakým způsobem se hodláte zmocnit kulatého nesmyslu především z toho důvodu, abyste protivníkovi nedali zbytečně šanci na sólový protiútok.

Jelikož jsem za dobu testování hry prošel mnoha zápasy proti umělé inteligenci, nemohl jsem si nevšimnout i lehkých náznaků vylepšení v chování svých spoluhráčů. Ti sice stále dokáží, hlavně ve středu hřiště, vykouzlit solidní minely, nicméně na ostatních postech si relativně dobře nabíhají a je tak radost s nimi kombinovat, případně využít nějaký ten dravý náběh AI hráče směrem k vápnu. Není tomu stále sice tak, že by spoluhráči dokázali zápas odehrát bezchybně i bez vašeho přispění, ale to by zase byla celkem nuda, nebo ne? Úroveň brankářů také již není zcela k zahození a hlavně ze začátku jsem měl relativně dost velké problémy vsítit nějaký ten pohledný gól. Pravdou je, že za to mohl především nový styl střel, který EA přináší jako novinku v letošním ročníku.

Takzvané dvojstřely sice dokáží zaručit parádní trefy, ale nejprve je nutné se tuto novou techniku zdárně naučit. V podstatě jde o to, že při střelbě jednak nastavujete její sílu, ale zároveň také musíte dbát na druhý klik ve správném okamžiku, čímž udělíte vaší ráně i jistou dávku přesnosti. Především díky neznalosti a nedostatku tréninku tak moje první střely končily mezi diváky či v lepším případě na brankové konstrukci či v rukách gólmana. Nebojte se, kdyby vám tento styl střelby nevyhovoval, je možné vrátit se ke klasice, jelikož nastavit ať už obecně nebo v jednotlivých zápasech toho lze tolik, že vás bude přecházet zrak. To osobně považuji za dobrý a vstřícný krok směrem k hráčům, kteří se nechtějí učit nové grify, ale hrát dle svých zaběhlých zvyků. Stejně tak lze například povypínat i všemožné asistenty, kteří ve finále stejně akorát překážejí.

Bavíme-li se o novém dílu série, určitě nemůžeme vynechat zmínku o kardinálním úlovku v oblasti licencí, který se EA zadařil. Pakliže jste příznivci fotbalových her, zajisté jste zaregistrovali obrovskou ztrátu série PES, konkrétně to, že fotbalu od Konami vypršela práva na dvě hlavní evropské soutěže, a to Evropskou ligu a samozřejmě Ligu mistrů, kterým zdatně sekunduje Superpohár. Licence na tyto herní události tak získala konkurence a nutno dodat, že mi zde sedí o něco více. Tomu samozřejmě nahrává i fakt, že FIFA se již dlouhá léta pyšní reálnými kluby, ligami, jmény hráčů a zkrátka veškerou tou „omáčkou“ okolo, která dodává samotné hře opět o něco více reálnosti, než když kopete za tým, kterému doslova nemůžete přijít na jméno. Ano, ohledně obcházení těchto nedostatků u série PES toho bylo napsáno již mnoho a i když nejsem žádným zarytým odpůrcem šťourání se v soupiskách, zde je zkrátka vše hned po startu jak má být a i díky této skutečnosti si pravděpodobně FIFA najde více příznivců v řadách běžných hráčů, kteří zkrátka chtějí zapnout hru a jen se bavit, a to i díky reálnému pozadí. Díky výše zmíněným soutěžím se vám také dostane možnosti zahrát si i za české týmy z tria Sparta Praha, Slavia Praha či Viktoria Plzeň, což je také fajn, i když nejste možná zrovna fanoušky těchto klubů. Nicméně prozatím alespoň tato náplast určitě udělá radost, když jsme se ani letos nedočkali plnohodnotné české ligy. Uvidíme, vzhledem k jednání EA s našimi fotbalovými bafuňáři se možná blýská v příštích ročnících na lepší časy. Jak jsem zmínil výše, licence tu jsou, nicméně i ony mají své limity. Nelze tak očekávat, že všechny Slávisty poznáte na první pohled, nicméně jejich slavnější kolegové jsou samozřejmě ztvárněni parádně, čemuž opět napomáhá skvělý Frostbite engine. Také zpracování stadionů a diváků se nemá za co stydět a vše vypadá zkrátka parádně.

FIFA 19 je doslova prošpikována všemožnými herními režimy, ostatně jako vždy. Patrně nejhranějším je pravděpodobně opět známý Fifa Ultimate Team, který proslul především tajemnými balíčky, ve kterých spousta hráčů topila a topí obrovské množství reálných financí. Ten tu tedy samozřejmě nemůže chybět, nicméně po pár odehraných zápasech bych řekl, že nově nastavený systém by nemusel tak násilně ruinovat vaše peněženky. Na poměrně dost mincí si totiž můžete přijít například během plnění speciálních víkendových lig, které vám jich do kasičky dokáží přinést slušné množství. Je však pravdou i to, že ceny nejslavnějších hráčů jsou na trhu neustále šroubovány směrem vzhůru, takže již nyní dosahují astronomických částek. Z balíčků, které jsem si doposud pořídil mi bohužel nikdo extra kvalitní zatím nepadl, tak snad příště. Jako povedený tah hodnotím i úpravu možností a všemožných nastavení v rámci rychlého zápasu. Ten si můžete tentokráte skutečně poladit dle svých přání a potřeb, takže nejen že kupříkladu hra monitoruje vaše výsledky, které proti kamarádovi svádíte v „gaučovém“ multiplayeru, ale máte nově i zcela volnou ruku v rozhodnutí, jaká pravidla budou aplikována v zápase, případně jestli hráč, který vstřelí branku má opustit hřiště apod. Možností je spousta a rozhodně doporučuji tento režim minimálně vyzkoušet.

Jak je již v posledních ročnících zvykem, ponořit se i letos můžeme do kariérního režimu Cesta, který i nadále mapuje strastiplnou cestu Alexe Huntera za úspěchy na zeleném pažitu. Tentokráte je kladen důraz i na postavy z Alexova okolí, i když, nutno přiznat, příliš originality ani kvality samotný „příběh“ nepobral. Nicméně se jedná o fajn doplněk, díky kterému je hra vskutku komplexní a troufám si tvrdit, že si v ní najde něco skutečně každý hráč. Samozřejmě, že i pro tento režim nemohli autoři nevyužít nových práv, takže je nasnadě zmínit, že tentokráte se podíváte mezi ty nejlepší. Na cestě vás budou doprovázet i různé minihry na zpestření, což je také fajn prvek. Mód Cesta tedy, ať už není bůhvíjak dechberoucí, rozhodně zaslouží vaši pozornost a díky němu dokážete lehce nahlédnout i do fotbalového zákulisí. Nové licence se logicky promítly i do režimu Kariéry, takže s vašimi borci můžete pomýšlet na mety nejvyšší v evropských pohárech, nicméně od minule se jinak nic extra nezměnilo, takže kdo měl tu čest s tímto módem ve FIFA 18, ví přesně, co od něj očekávat.

EA nám letos opět naservírovali o něco lepší fotbalový zážitek než minule, což je rozhodně pozitivní skutečnost. Celkově se herní zpracování o něco více blíží realitě a i když se hraje v relativně dosti vysokém tempu, každý hráč na hřišti je znát co do svých kvalit. Technologicky se také jedná o parádní pastvu pro oči i uši, o čemž by se sice dalo polemizovat u poslechu dabingu, ve kterém se stále opakují jednotlivé glosy, nicméně jako celek vše působí kompaktně a díky rozsáhlým herním možnostem se ve FIFA 19 vyblbne každý, komu běhání po zeleném trávníku za míčem říká alespoň něco.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti EA

Ceny hry FIFA 19 srovnáte na Zboží.cz.