9. srpna v roce 2016 vyšla od studia Hello games hra No Man’s Sky, jedna z nejočekávanějších her téhož roku. Skoro o rok později vydalo studio Creshent Moon games hru s velmi podobným motivem, Morphite. Největší rozdíly Morphite od No Man’s Sky je příběh, grafika a taky pár stokorun, o které je levnější.
Hlavní hrdinkou, za kterou hrajete je mladá mimozemšťanka Myrah Kale, kterou jednoho dne přestane bavit její nudný a stereotypní život na kosmické stanici a tak se rozhodne vydat se napříč dobrodružstvím po galaxii, aby objevila tajemství extrémně vzácného prvku Morphite. Při téhle cestě vás bude doprovázet spousta vedlejších úkolů, puzzlů, bojů s nepřáteli anebo obchodování s jinými rasami. Při prozkoumávání neznámých planet se tedy můžete těšit na rozsáhlý svět, na objevování prastarých civilizací, na závody o herní měnu, nebo na zkoumání nových živočišných druhů či rostlin. Tohle vše zaručuje, že příběh není jen hlavní pointou hry. Ve hře totiž musíte pomocí svého skeneru snímat rostliny, živočichy nebo zkameněliny, abyste si vydělali nějaké ty kredity (herní měnu). Za tu si poté kupujete patřičná vylepšení zbraní, obleku apod. Tohle všechno ze hry dělá fajn sci-fi prozkoumávací first person hru na konzole i počítač.
Morphite se sice nemůže chlubit perfektní grafikou jakou má třeba nejnovější Uncharted, ale na druhou stranu, grafika, která vypadá, že je spíše malovaná než počítačem vytvořená, je velmi nápaditá. To působí v některých momentech hry opravdu kouzelně. Tuto krásnou atmosféru naneštěstí kazí velmi špatně zpracované a namluvené dialogy. Ty jsou založeny většinou na dvou větách ve stylu: „Páni právě jsem objevila novou planetu!“, načež druhá osoba většinou odpoví „Super, běž hledat další“. Dialogy tak po většinu času prodlužují nepovedené a béčkové vtipy. Navíc, aby vám hra nebyla v některých momentech moc dlouhá, cestuje s vámi robotický kocour, který občas za čas prohodí nějakou tu větu. Občas se v průběhu hry objeví nějaký ten boss. Ale žádnou paniku, umřít v téhle hře je asi stejně možné je jako dohrát Zaklínače 3 na 100%.
Levnější, ale taky trochu méně kvalitní. Díky vývojářům, ale hlavně spíše kvůli rozpočtu. Například chybí pro mě základní ovládání vesmírné lodi. Loď ovládáte, jenom když si vybíráte do jaké slunečné soustavy nebo na jakou planetu či vesmírnou stanici poletíte. Výjimkou je jen pár případů, kdy na vás zaútočí jiná loď, nebo prolétáváte asteroidy a vyhýbáte se jim. Jinak volný pohyb ve vesmíru úplně chybí. Což je strašná chyba, protože vás může začít hra po pár odehraných hodinách trochu nudit. To naštěstí zachraňuje již zmíněná grafika, díky které má každá planeta své vlastní kouzlo a každá vypadá úplně jinak, takže vám hra rozhodně nebude připadat monotónní. Od No Man’s Sky se Morphite také liší výrazně menším množstvím předmětů a vylepšení. Tady s obrovským množstvím předmětů a gigantickým počtem upgradů nepočítejte.
Už jen grafika tomu napovídá. Příběh je jednoduchý, ale poetický, v podstatě neobsahuje žádné násilí a zabaví na dlouhé a příjemné hodiny. Pokud nehledáte vesmírnou střílečku, ale chcete nechat trochu popustit uzdu své fantazie a chcete zažít něco neobvyklého, můžete Morphite s klidným vyzkoušet. Ale nejspíše pravou cílovou skupinou budou ti nejmenší hráči, kteří s objevováním digitálního vesmíru právě začínají.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Blowfish Studios
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
