Máte rádi hry od finského studia Housemarque? Že si na nic od nich nevzpomínáte? Tak to je škoda, protože jejich počiny jsou sice menšího rozsahu a řadí se téměř až k indie scéně, ale svojí kvalitou určitě vždy zaujmou minimálně hratelností, jež je vybroušená do dokonalosti. Ale kdyby náhodou, tak mohu doporučit Rosegun, Dead Nation, Alienation nebo nedávno vyšlý Nex Machina.
No, a nyní přichází se svým zbrusu novým počinem, na který nás zvali už v říjnu roku 2015 u příležitosti Paris Games Week: MatterFall. Dlouhé měsíce jsme o tomto projektu nic neslyšeli, až posléze zveřejnili datum vydání a jeden maximálně dva trailery a hotovo! Hru máme nyní k dispozici. Holt ne vždy jsou zapotřebí přebubřelé marketingové kampaně. Tak jo, pojďme se podívat, na to, jaký Matterfall je na PlayStation 4 Pro.
Jedno se finskému studiu Housemarque nedá rozhodně upřít: jejich rukopis je na hrách jasně znatelný a poznáte je na první zahrání. Vychytaná hratelnost, upozaděný příběh, top-down zobrazení, spousta zbraní a devastující výbuchy. To vše platí i v případě Matterfallu. No, i když vlastně ne tak úplně. Vývojáři se tentokrát vymanili z top-down zobrazení a nechali nás procházet hrou ve stylu 2D arkády. Zcela upřímně, o nic nepřicházíme, ba naopak, tvůrci tak krásně ukazují, že nejsou jen frajeři na jeden žánr her.
No, ale co se týče příběhu, je to naprostá Housemarquevská klasika. Příběh tu slouží spíše jako zástěrka k tomu všemu střílení a bohapustému masakrování těch zlých. Tentokrát se ocitneme v nelehké budoucnosti, kde naši civilizaci napadla chytrá hmota – vlády padly, armády se rozpadly, nefunguje prostě nic. Tato chytrá hmota ovládá všemožné stroje a monstra. Lidstvo je tedy na pokraji „vyhynutí“. Je tak nejvyšší čas vzít do rukou nějaký ten arzenál a jít s tím něco dělat.
Vím, asi typické příběhové klišé, ale jak jsem již zmiňoval rozhodně od příběhu nečekejte, že to bude ten „motor“ pohánějící kupředu vaše dobrodružství. To fakt ne! A po zhlédnutí závěrečných titulků vám snad bude i jedno, jak že to dopadlo a konec vás nechá naprosto chladným – tedy po stránce příběhu, po stránce zvládnutí chalange dohrát Matterfall se dostaví pocit štěstí a radost z dosažení nelehkého cíle.
Dalo by se tak říci. Blýskáním mám na mysli opravdu vychytanou hratelnost šlapající jako švýcarské hodinky. Během hraní jsem nenašel jediný bug, který by mi při hraní jakkoli bránil. Jak jsem zmiňoval, jde o klasickou 2D plošinovku, kdy se chopíte plazmové pistole a kosíte jednoho nepřítele za druhým. Krom této možnosti máte k dispozici modrou hmotu, díky níž si můžete tvořit různé plošiny nebo štíty zabezpečující vám chvilkovou pomoc při boji s nepřáteli.
A když se trochu porozhlédnete po okolí - do utajených končin a zákoutí jednotlivých lokací, můžete zachránit různé přeživší z fialového „hnusu“, za což jste odměněni novými zbraněmi nebo pasivními schopnostmi. A věřte mi, že se vám budou zatraceně hodit! Taktéž můžete narazit na oblasti, kdy je vám gravitace zapovězena, létáte volně v prostoru, vyhýbáte se různým nástrahám a přitom se snažíte sundávat jednoho emzáka za druhým.
No, a co na vás vlastně čeká? Trocha zklamání – proč? Čekají na vás sice rozmanité lokace, ale je jich po čertech málo. A vidina jiných herních režimů, tak jak jsme zvyklí od vývojářů v jiných titulech, zde vůbec není. Jedinou znovuhratelnost zabezpečuje opakování úrovní na vyšším levelu tak, abyste mohli soutěžit s ostatními hráči v on-line žebříčcích. Chápu, že pro někoho fajn věc, ale mě osobně to moc neláká, a to i navzdory tomu, že jsem vcelku soutěživý. Takže herního obsahu má Matterfall zatraceně málo, a to je škoda vzhledem k vybroušené hratelnosti.
No jo, můžete říci, že sice málo úrovní, ale třeba jsou rozsáhlé. Nikoli. Jediné, co vás v úrovních zdrží, je na můj vkus přepískla náročnost. I na nejlehčí obtížnost se nadmíru zapotíte a budete se modlit za každý checkpoint. Takže pokud si hru budete chtít jen tak projít, zapomeňte na to, tvůrci vás donutí opakovat úrovně dokola a dokola, až se místy dostaví pocit frustrace. Zas na obranu tvůrců je nutno podotknout, že hra se k vám chová férově. No, a zvláštní kapitolou jsou bossfighty, na které budete dlouho vzpomínat, a obzvláště na ten poslední, jenž vyžaduje maximální koncentraci po dobu několika minut a trochu toho štěstí. Otočení mince mi možná utkví v paměti díky své náročnosti ale rozhodně né kvůli nápaditosti, protože jde o naprosto nudné souboje, byť v hezkých arénách.
To bezesporu. Dle mého názoru jde asi snad o nejhezčí hru od borců z Housemarque. Nejen, že se na ni moc hezky kouká a 2D prostředí je vám servírováno snad možná v té nejhezčí podobě, co si jen dokážete představit, ale taktéž vše frčí, jak má, protože hra běží při 60fps, a to i v těch na efekty nejnáročnějších situacích. Takže nic vám nebrání si užít hru v dokonalém a plynulém provedení.
Navíc když k tomu připočteme povedený soundtrack, jenž dotváří atmosféru daných lokací, je o atmosféru postaráno. Co bych možná trochu vytknul je, že se skladby často opakují, ale to souvisí s častým umíráním. Takže pokud budete takový frajeři a projdete hru beze smrti napoprvé, dáte mi určitě zapravdu, že hudební doprovod je fajn.
Přesně tak. Průchod MatterFallu vám zabere opravdu jen pár hodin. Osobně jsem jej měl projitý za cca pět hodin na střední obtížnost. Defacto jediným „prodlužovadlem“ je jen a pouze náročnější obtížnosti, protože jinak je po stránce herního obsahu hra velmi chudá. Což je určitě škoda vzhledem k naprosto vyladěné hratelnosti a audiovizuálnímu provedení. Pokud máte rádi 2D plošinovky, určitě neváhejte, budete se zaručeně bavit – ale krátce! Housemarque předvedl, že neumí dělat jen top-dawn akce, ale dokáže se soustředit i na jiné žánry.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Housemarque.
Recenzovaná verze: PS4 Pro
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
