recenze
Valiant Hearts: The Great War

Valiant Hearts: The Great War - recenze
Valiant Hearts: The Great War - recenze
15:15, 06.08.2014

Po oznámení Valiant Hearts: The Great War jsem tak nějak nevěděl, jak se to bude hrát. I tak jsem ale o hru projevil zájem, poněvadž her s tématikou první světové války je na trhu poslední dobou přibližně stejné množství, jako tématika druhé světové války – setsakramentsky málo.

Doufám, že se v blízké době opět něco z druhé světové objeví. Představte si totiž sílu current-gen konzolí ve spojení s dnešními herními enginy – vymoledování futuristické budoucnosti není až zas tak velký problém, jak se zdá, ale nějakou pořádnou FPSku, na to se asi každý vybodl. Není to škoda?

Klik pro zvětšení (Valiant Hearts: The Great War - recenze)

Valiant Hearts si tedy vzalo tématiku první světové války a několika různých postav a jejich pohledy na probíhající válku. Máme tu Němce Karla, francouzského statkáře Emila, amerického vojáka Freddyho, lékařku Annu a psa. Každý má svůj příběh propletený s válkou. Zatímco Emil se snaží najít Karla, jakožto adoptovaného syna, jehož Němci naverbovali, tak Anna se snaží zachránit co nejvíc lidských životů – ať už Němce, tak Brity i Francouze. Je tam toho samozřejmě více, někdo toho má víc, ale všechno vám vyzrazovat nebudu. Jedno mají ale společné – všichni chtějí konec války a vrátit se ke svým rodinám. Kdo by to tak nechtěl, že?

K citlivému příběhu, který se nejednou pokusí zabrousit na tak citlivou větu, až vám bude chtít ukápnout slza, si vývojáři vybrali jeden z nejjednodušších způsobů hraní – 2D plošinovku s adventurními prvky. Nečekejte složité puzzly, o to vývojářům zřejmě nešlo. Vše budete procházet s vyřešením jednoduchých hádanek, a když vám nějaká dá zabrat a splníte ji až na čtrnáctý pokus, záhy si uvědomíte, jak jednoduché to vlastně bylo, stačilo jen více zapojit mozkové závity.

Od jednodušších po těžší...


Úkoly tu jsou vskutku jednoduché. Ze začátku to bude ve stylu odlákat strážného tím, že odkládáš jeho pozornost hozením jablka za jeho záda, časem se dostanete k nutnosti spolupráce mezi postavami, popřípadě využívání schopností již zmíněného psa. Ten se samozřejmě umí dostat tam, kam se hora svalů jako je Freddy rozhodně nedostane. Poté zatáhne za páku, otevře vám dveře a vy můžete spokojeně pokračovat dál.

Klik pro zvětšení (Valiant Hearts: The Great War - recenze)

Tento příjemně zpracovaný titul je zabalen v UbiArt enginu, a musíte uznat, že se to více než povedlo. Jednoduchá stylizace hlavních postav, prostředí měnící se pokaždé, až dokončíte danou misi. Z dabingové části se jedná o mix normální mluvy a jakéhosi žvatlání, mumlání, které znají hlavně fanoušci série The Sims. Pokaždé se objeví komixová bublina, čili nemusíte mít strach, že byste nepochopili zadání úkolu.

Toto všechno je sice pěkné, ale nic není dokonalé, tudíž se dostávám k záporům hry. Pro mě se tím stala hlavně postupně klesající intenzita hry. Úkoly jsou si podobné a velikost některých lokací byla až příliš rozlehlá. Tím pádem, když musíte udělat víc menších úkolů, abyste udělali ten hlavní, musíte zdlouhavě pobíhat po lokaci. U úkolů se sice zabavíte, ale vzdálenost mezi nimi mi přišla někdy až moc unavující. Celou hru navíc budete používat pouze klávesnici, takže se druhou rukou můžete třeba dloubat v nose nebo pít pití, je to na vás.

Druhou rukou se můžete třeba dloubat v nose nebo pít.

Takovým kladem až záporem je délka hry. Valiant Hearts vám zabere na dohrání přibližně tři až čtyři odpoledne. Pro někoho to může být výhoda, pro někoho, kdo se do hry krapet zamiloval, to jistojistě bude zápor. S mým stanoviskem ohledně upadající intenzity hry je asi jasné, ke které skupině se budu řadit já.

Klik pro zvětšení (Valiant Hearts: The Great War - recenze)

Klik pro zvětšení (Valiant Hearts: The Great War - recenze)

Finální verdikt:

Karty byly vyloženy, víte, co máte od Valiant Hearts: The Great War očekávat. Někomu určitě sedne, někomu spíše ne. Já jsem se velice těšil, bohužel, proč mě to zklamalo, již víte. Nikomu kladné hodnocení hry neberu, sto lidí, sto chutí.

Recenzovaná verze: PC

DOBRÉ
60%
CZECHGAMER
Postupem času kvůli stereotypu upadá Valiant Hearts do fáze nudy, bohužel.

CGwillWin