recenze
Sniper Elite 3

Sniper Elite 3 - recenze
Sniper Elite 3 - recenze
08:02, 27.06.2014

Z hlediska originálního zasazení, to v prozatímní době vypadá, že současným herním gigantům docházejí nápady, a valná většina z nich se soustředí na ztvárnění fiktivních konfliktů soustředěných převážně do blízké budoucnosti. Vývojáři z Rebellionu se ovšem tomuto mainstreamovskému smyšlení na "zaručený úspěch" vyhnuli, a rozhodli se na naše obrazovky přenést něco, co by v minulosti bylo považováno za holý, a bezprostřední nesmysl.

A sice zasazení hry s motivem II. světové války zcela jinam, než do šedí a temnem zmítanou betonovou džungli jednoho z hlavních mocenských měst.

Písek, krev a slunce...

Sytě žlutý písek s jemným náznakem oranžové, se s kontrastem blankytně modré oblohy skloubí v kulisy, které v kombinaci s všudypřítomným vojenským vybavením, bujné vegetace a starověkým pozůstatkům dávné civilizace propůjčují hře háv neotřelosti, a vůbec pocit něčeho doposud pramálo viděného.

Přitom všem se však neubráníte pocitu, že kromě grafického ztvárnění okolního prostředí, masivního přívalu slunečního svitu a všudypřítomnosti písku, se hra samotná od svého mladšího bratříčka nijak razantně neliší (obě běží na stejném enginu). Pocit je to přitom správný.

Klik pro zvětšení (Sniper Elite 3 - recenze)

Jemnější vyhlazení textur, stabilizace zorného pole, zlepšená fyzika a obecně vypiplané rentgenové záběry, nově obohacené o detailní pohled na totální destrukci motorových vozidel. To vše se dočkalo svého razantnějšího posunu kupředu, díky čemuž si u nás mohou vývojáři z Rebellionu připsat další úspěch jinak rozpolceně přijaté série.

Obléhání Tobruku, Erwin Rommel, bitva u Gazaly, operace Torch, Tuniské tažení...

Strohý výčet událostí, které se v průběhu II. světové války zapříčinili o současnou podobu prosluněné Severní Afriky, a celkově o konečný výsledek dlouholetého zápolení. Jestli vám ovšem ani jeden z výše uvedených pojmů nic neříká, nepropadejte nezištné panice a strachu z neúplného naplnění herního zážitku. Hry jako samostatně se vyvíjející pop-kulturní médium, nám již v několika případech ukázaly, že kromě zábavy slouží rovněž jako skvělý zdroj interakční možnosti čerpání z historických událostí, a poukázali tak na fakt, že dějiny se lze naučit i jinou, zábavnější formou. Skvělým příkladem je celková franšíza ohledně stále se rozrůstající série Assassins Creed, která nás za dobu své existence naučila mnohem více, než dosavadní slepenec znalostí z proseděných hodin školního dějepisu.

Svaly, srdce, varlata...

Originálnější, otevřenější a celkově variabilnější prostředí je nám navíc díky jistému faktoru znovu hratelnosti při každém novém rozehrání servírované vždy na jinak řešitelný způsob. Variant, jak danou část úkolu splnit je rovnou několik, bohužel se ale téměř vždy jedná o situace, u kterých se vám jen zřídka vyplatí pokus o něco víc, než o neustále se opakující, a zároveň osvědčený postup.

Výstřel, nestřídmý rentgenový záběr a rychlý přesun k dalšímu vyvýšenému místu. Neustálým, vzato vysoce efektivním záběrům na letící kulku letící skrz lebku vašeho cíle, lze naštěstí předejít, a samovolně si tak nastavit jejich dávkovací frekvenci, čímž zabráníte jejímu možnému okoukání.

I přes veškerou tu parádu kolem, tu ovšem stále přetrvává neduh, zasahující takřka do všech soudobých herních problémů. Kolaborující AI.

Nepřátelská AI se totiž pohybuje na mezníku balancujícím na hraně mírně pokročilé demence a střídmou genialitou, což má převážně ve vypjatých momentech za následek, že většina takto vzniklých situací působí až teatrálně komicky. Jednou se vám tak budou poslušně pasírovat ochotně přímo před hlaveň, jen aby vám vzápětí padly do týla (což se vzhledem k vaší výhodné pozici stane opravdu je zřídka), a uštědřili vám bolestivou ránu do zad.

Někdy zase narazíte na již tradiční herní přežitek, díky kterému se naplno projeví naprostá ignorace valné většiny německých spolubojovníků. Zatímco tak chladnou ocelí lechtáte bavorské hlasivky jednoho z trojice pochůzkářů strážících parcelu o rozloze 10x10 metrů, zbylý dva si i přes čirý výkřik rozprostírající se rovinatou plochou s minimem objektů vrhajících již tak, nulový stín ničeho nevšimnou, a nadále si vyměňují názory o sužujícím vedru a debilitě jim přiděleným rozkazů.

Klik pro zvětšení (Sniper Elite 3 - recenze)

Stejně jako v kdejaké old-schoolové rubačce z pohledu první, potažmo třetí osoby, se i zde, na žádné "automaticky se léčící obrazovky" nehraje, a vy si tak budete muset setsakramensky rozmyslet, kdy svou poslední bandáž použít, a zda jí vůbec do svého inventáře namísto oku lahodících náloží zapojit. Před spuštěním jedné z osmi hlavních misí, totiž přichází čas na libovolné zpřeházení arzenálu a následné možnosti výsledným kombinacím přidělit jednu z pěti řeckých značek určených k užitečnému rozdělení vámi vybraných druhů výbavy k snadnému vyřešení obsahu jednotlivých částí.

Abychom ale hře tolik nekřivdili, a nevyzdvihovali zde pouze a jen špatné zkušenosti způsobené možná až primitivně námi vybranou druhou obtížností z pěti dostupných. Musíme uznat, že se zde najdou i opravdu světlé momenty, která vás namísto zaražení, naopak překvapí a donutí se zamyslet nad obsahem vámi vybraných slov vytržených z lidového dlaždičského slovníku. Častokrát tak narazíte na oblasti, v kterých by jako zázrakem vojáky s IQ dřevěné podlahy nahradili čerstvě vystudovaní študáci.

Entity, které kromě přehnané ctižádosti a vytříbeného rozpoznání místa výstřelu na sto metrů oplývají také komplexem určitého hromadného myšlení a ochotě "spolupracovat".

Hluk, který po výstřelu vznikne lze navíc se správným načasováním řádně zamaskovat, a předejít tak předčasnému zalarmování. Možností je přitom celá řada. Vzdálená bouřka, rachot motorů, věčně řvoucí čerpadlo... Faktem ovšem i nadále zůstává, že nevolně ležícího těla, jenž bylo střeleno do oblasti mužského smyšlení, si jistojistě někdo po nějaké chvíli všimne, načež vyhlásí poplach, a vy se znovu stáváte nechtěnou lovnou zvěří. I tak získáte menší časovou rezervu k rychlému přesunu na další, strategicky položené místo.

Poplach v konkrétní oblasti lze ke všemu utnout dvojicí rozdílných způsobů, z nichž obzvláště ta první mění profesionálního odstřelovače pyšnícího se zvučně znějícím jménem Karl Fairburne, na nepříčetný nástroj rozsévající smrt. Druhou, značně tišejší možností je zalarmovanou oblast s doprovodem všudypřítomných skalních průsmyků, vegetace a stínů na krátkou chvíli opustit a po uplynutí časově daného intervalu se do lokace opětovně navrátit.

Klik pro zvětšení (Sniper Elite 3 - recenze)

Po návratu do polo vystřílené oblasti, vám ovšem současná situace okolního dění vykouzlí na tváři ironický úsměv s uvědoměním, díky kterému budete virtuální nepřátele považovat za nepříčetné Idioty.

Ti se totiž krom navrácení se ke svým prvotním předpřipraveným skriptům totálně zapomenou, a tomu, že jste ještě před malou chvílí zmenšili jejich pluk na poloviční množství mužů nevěnují žádnou další pozornost. A o tabu, v podobě případného prohledávání přilehlého okolí ani nemluvě.

Multiplayerové prozření

Všechny grafické neduhy, technické problémy (propadnutí skrze texturu, třesoucího se těla zaseknutého v objektu, či případné opovrhování gravitací) a celkový balast s rozpolcenou AI, se v odéru multiplayerové zábavy, až pro 12 hráčů ztrácí, a singleplayer tak přesouvá na druhořadého soka sloužícího výhradně k zaplácání přebytečného času.

Pět kompetentně založených on-line módů, které vám svým zasazením do speciálně vytvořených map dají okusit různorodé variace, na většinu současných multiplayerových klání napříč hráči z celého světa. K dispozici tak máme již klasické herní typy, v kterých buďto sami, či až s dalšími 5 hráči (teď vážně, copak jsou vývojáři z Rebellionu na pětku nějak vysazení?) stanete v tváři v tvář druhé skupince. Za zmínku rovněž stojí souboj jeden na jednoho, který sám sebe prezentuje jako epický souboj dvou elitních odstřelovačů.

Jestli vám ovšem zběsilé pobíhání po mapách s cílem poměřit si své kvality s ostatními hráči nic neříká, a mnohem raději by jste ochutnali druhou stranu slov jako taktika, spolupráce a přesnost načasování, tak právě pro vás je tu trojice kooperativních módů určených převážně dva, adekvátně spolupracující články. OVERWATCH, SURVIAL a možnost projít si celičkou kampaň v kooperačním režimu.

Nesporným záporem je fakt, že hra jako taková nepodporuje lokální multiplayer skrze split-screen umožnující zápolení v bližším slova smyslu.

Trojice mezních faktorů, které SNIPER ELITE 3 ženou do pomyslného nebe kooperační zábavy. Zatímco tak na začátku OVERWATCH, si s druhým hráčem rozdělíte role pozorovatele a odstřelovače, v druhém zmiňovaném SURVIALU, se budete bok po boku snažit odrazit stále bobtnající vlny neutuchajících nepřátel.

Zábava je to vskutku výborná, a pocit vytrhnutí spolubojovníka s pařátu smrti, v tu poslední možnou chvíli, opravdu stojí za to. Jestli ale do páru schytáte sebestředného narcistu, hru jako takovou si jen těžko užijete, a jediné co vám tak zbude, bude návrat k rozporuplně myslící umělé inteligenci.

Recenzovaná verze: Xbox 360

DOBRÉ
78%
CZECHGAMER
Řemeslně kvalitně zvládnutá akce, kterou na kolena sráží pouze pár (ne)velkých maličkostí.

CGwillWin