Betatester Guild Wars se mohl stát jedině ten kdo si přeobjednal hru už nyní, protože takovýto člověk dostal exklusivní sériové číslo umožňující hrát. A já měl štěstí, že tak učinil jeden kamarád, bydlící pár set metrů vedle. Tudíž jsem polovinu víkendu strávil u něj a obětoval se jen pro vaše dobro, abyste měli ponětí, co všechno hra přináší. Jo, nezapomínejte na fakt, že hra je na MMORPG poměry levná. Nemusíte platit žádné měsíční poplatky, stačí si jen zakoupit originálku za 15 stovek a pařit až do aleluja. Není to bezva???
Tento betatest je v pořadí již čtvrtý, takže zas tak exklusivní informace nepřinášíme, ale zato je o něco propracovanější než předtím. Tentokrát byl zasazen do okolí města Ascalon, což v plné hře bude nejspíš začátečnická oblast pro všechny postavy. Taktéž byl betatest rozdělen na dvě části…no vlastně tři. První bylo začínání od prvého levelu, dělání questů atd. V druhé části jste dostali charakter na 20. lvl a šli lovit spolu s ostatními hráči, jelikož osamělý dobrodruh by neměl prakticky žádnou šanci, samozřejmě jste byli jinde než charaktery začínající od píky, navíc nejde získávat zkušenosti. Ve třetím úseku betatestu jsme dostali do ruky postavu s přednastavenými skilly a abilitami, spojili se s ostatními hráči a bojovali v aréně. Nu to by pro začátek stačilo. Teď vám povím trochu netradiční formou, co všechno jsem zažil a viděl…
1. Den
Jakmile mě propustili z našeho školního ústavu, došel jsem si na oběd, který jsem díky zručnosti našich pracovnic v jídelně nestrávil a po pár soustech ho odnesl ke zbytkům, přišla mi SMS od Pheonixe s obsahem „Za deset minut sem doma tak dělej“. Hmm.. no tak jsem spolu s ostatními spolu-drženci odešli hlavní bránou školy, vyváleli hezčí polovičky lidského pokolení ve sněhu a já zamířil domů. Nastalo pět vteřin, během kterých jsem odemkl dveře hodil bágl do bytu zamkl a zase odešel. Můj cíl byl jasný…
Když jsem se po několika dalších interakcích s prostředím RL, dostal do bytu spustili jsme ikonu s podtitulkem Guild Wars. Pheonix zadal svůj login, heslo a sériové číslo už jsme se vezli. Naběhla volba, zdali chceme vlastní charakter nebo přednastavený a jako správný RPG fanda jsem odsouhlasil první možnost. Naběhla stará známá tabulka s výběrem povolání a podobnými věcmi jak to každý zná. Ačkoli to každý zná, mě zaskočila strohost možností k výběru. Byla tu dvě pohlaví, na výběr šest povolání (monk, warrior, elementalist, necromancer, ranger a mesmer), okno zdali chcete začít od 1. nebo 20. levelu plus volby k tváři, vlasům atd. Můj sen o orčím šamanovi se sice rozplynul, ale nedal jsem na sobě nic znát a odsouhlasil holku warriora. Po krátké hádce, zdali začít jako lamy od první nebo dvacáté úrovně, jsem usmlouval, že úplné začátky jsou nejlepší. Ještě nás čekala krátká roztržka ohledně jména postavy, jež se nakonec ustanovilo na Omega Angel.
Po „odentrování“ další tabulky jsme se konečně dostali do herního světa a okolo nás už bylo i pár dalších lidí co zkouší betatest. Zaběhl jsem za prvním NPC charakterem, pokecal a obdržel první quest. Prý mám zaběhnout za Lordem Tydiusem s nějakou zprávou. Slovy „My duty calls…“ jsem ukončil rozhovor a rozběhl tohoto týpka hledat. Naštěstí jeho hledání nebylo těžké, a poznal jsem ho podle hloučku ostatních začátečníků postávajících okolo něj. Dostal jsem od něj 100 zkušeností a povídal něco o klášteře. Mnich být nechci, poněvadž život v celibátu určitě není nejzábavnější a tak jsem se rozběhl skrz bránu, abych poškrábal na žebrech pár příšeráků. Taková městská brána (StarGate) nás po krátkém stahování nové mapy přenesla do přírody. Chvíli jsem pokukoval po okolí, kde stál jakýsi válečník ve fajnovém brnění a malá holka se spoustou keců okolo. Dokonce se ke mně chtěl přilepit a tak jsem nasadil přespolní běh, abych jí utekl. Nakonec se mi to povedlo, ale to už jsem byl u řeky kus od brány. Chvíli jsem běhal skrz vody zdejšího toku a obdivoval grafické zpracování hry a teprve potom jsem si všiml, že nejsem jediný kdo má koupel v řece rád. Zahlédl jsem několik příšerek, připomínajících slepici a scavengera z gothica. Konenčně jsem použil parádní kladivo, jež se počítalo spolu s oblečením k počáteční výbavě. Příšeráky jsem vymlátil jednoho po druhém a radoval se ze získaných exp. a několika předmětů. Šel jsem dál po cestě, vybil ještě pár monster a uvážil, že bych měl prodat přebytečné itemy, jelikož jsem našel pouze jediný zláťák.
Vydal jsem se tedy zpět k městu, přičemž se ke mně znovu přilepila otravná holka. Už mě to nebavilo a pověděl jsem jí, aby tady čekala než si pro ní přijdu. Vojákovi u brány svítil nad hlavou vykřičník, což mě přimělo, abych si s ním pokecal. Vybití nepřátel u řeky, byl nějaký druh questu za který jsem krom několika zkušeností dostal i dvě kouzla. Zjistil jsem, že první zrychluje bojové pohyby a druhé slušně obnovuje životy. Ale ani to mě neodradilo od cesty do Ascalonu. Netrvalo dlouho a našel jsem člověka co vlastnil obchůdek, v němž bych mohl prodat svůj loot. Překvápko pro mě bylo, že jakýkoliv předmět byl odkoupen za jednotnou cenu 1gp. Než jsem se vydal do města, stoupnul jsem si před bránu a pomocí standardního příkazu /dance a svlékání jednotlivých dílů vybavení, jsem okolním lidem ukázal Strip Show. Když už bylo ukazování sporého spodního prádla klišé, vydal jsem se zase do přírody umlátit pár příšer. Pomocí nově nabytých kouzel jsem brzy dosáhl druhé úrovně. Dostali jsme 5 bodíků na rozhazování mezi pěti skilly (síla, umění zacházet se sekyrou, mečem, kladivem a taktika, ale nebojte u každého povolání je to jiné) a chvíli jsme se zase hádali, jak je rozdělit, poněvadž zatímco já holduji nabroušenému ostří těžké sekyry, Pheonix věří starému dobrému kusu železa s krycím názvem meč. Výhra pro sword mě sice mrzela, ale jenom do doby než, jsme našli opravdu parádní kousek z tohoto druhu zbraní.
Za válečnici Omega Angel jsme hráli ještě pár hodin, získali asi čtvrtý level, omylem si vzali jako druhé povolání monka seznámili se s pár lidmi atd. Jenže pak přišel čas vyzkoušet, co dalšího hra umí a vytvořili postavu na 20 lvl. Vzhled chlapíka jsme přiblížili co nejvíce barbarovi Conanovi a nazvali Running Zombie. Díky mému vytříbenému orientačnímu smyslu jsme znovu bloudili po neznámem městě, než jsem konečně našel východ z města. Vybavení v inventáři mě vyloženě potěšilo, protože srovnání s tím co jsem měl při hře za Omega Angel je opravdu zbytečné. Venku bylo hafo příšer čekající na pořádný úder kladivem a tak jsem se rozhodl, že je o to nepřipravím, a rozběhl se přímo k nim. Nečekaně bylo za 15 vteřin po boji a já zjistil, že smrt je v této hře pohoda, protože se vám nic nestane. Důvod byl jediný, zapomněl jsem si jakkoliv rozdělit bodíky schopností. Když jsem to opravil vyrazil jsem pomstít moji smrt. Skupina příšer čekala na stejném místě jako minule a jí zase začal mlátit kladivem jako o život. Boj byl o dost těžší a příšerám trvalo zhruba o pět vteřin déle, než mě přivedly na druhou stranu řeky Styx.
Řekl jsem si že takhle to dál nejde a sehnal pár dalších dobrodruhů, kteří by také rádi vyrakvily několik monster. Ve čtyřech se to lépe táhle a první skupinu monster jsme překonali bez těžších potíží. Vedena jakýmsi mágem, dorazila naše grupa do údolí, které bylo monstry napěchované. Protože jsem si myslel, že ostatní udělají to samé, hrdinsky jsem se rozběhl kupředu a masakroval všechno, co stálo v cestě. To, že monk, co je v naší partě, dostal lagy, jsem zaregistroval, jakmile jsem ležel na zemi a nemohl nic dělat. Utekl jediný člen družiny a to náš kouzelník (příště hraju za kouzelníka). Když mě přestalo bavit sledovat nekonečný souboj zda-li přežije či bude následovat osud ostatních, nasměroval jsem kameru znovu na bezvládné tělo mého charakteru. Tím jsem objevil poměrně zábavný bug, který mi umožňoval pohybovat svým mrtvým tělem. Snažil, jsem se dostat mágovi, aby mě mohl oživit, jenže štěstí od nás bylo odkloněno a zrovna v ten moment mág souboj prohrál.
Protože už jsem měl být hodinu doma, rozloučil jsme se s Pheonixem i ostatními zvědavci, co se přišli na GW během dne koukat a vyrazil cestou k domovu.
Důležité Poznatky z prvního dne:
Ráno jsem zasvětil pařbě Kotora II (recenze bude až dopíšu tohle), dal si oběd, ještě hodinu hrál Kotora chvíli byl na netu udělal pár věcí na CG a prostě jsem čekal než se Pheonix objeví na ICQ. Když jsme zaregistroval jeho jméno, napsal jsem mu oznámení že za chvíli pudu. No nakonec jsem díky Robinově pozornosti soustředěné na moji osobu odešel až za hodinu. Dorazil jsem do pokoje, ve kterém seděla trojice lidí stejná jako včera. Fox hrál mobilovou verzi tibie přes bluetooth, Zajíček hrál na N-Gage Pathway to Glory a Pheonix už konečně zapínal GW.
Zase jsme chvíli přemýšleli za koho budeme hrát až nás napadla třetí možnost přednastavený charakter. Z nabízených přednastavení jsme vybrali bojovníka a znovu jsme si vybrali ženské pohlaví. Po několika minutách natahování nové mapy jsme se dostali na nový kus herního světa, přesněji na Gladiators Island. Ani jsme dlouho nepobíhali okolo, protože na HUDu bylo nové tlačítko „Ester Mission“. Jasně to je něco pro nás. Tlačítko myši vyloudilo standardní click, a nahoře už běžel odpočet do začátku mise. Najednou se naše amazonka objevila v červeném oblečení a v party listu jsme byli čtyři. Něco mi napovědělo, že mám jít za zbytkem skupinky a tak jsem šel. Dostali jsme se blízko k dalším čtyřem hráčům tentokrát v modrém overalu. Každý, kdo kdy hrál nějakou mulťákovou hru, ví, co to znamená. Rozběhl jsem se proti nepřátelům, kteří byli všichni kouzelníci. Někdo mě zpomalil, někdo mě začal zabíjet atd. prostě během 30 vteřin jsem byl zralý do márnice. Druhé kolo jsem se dostal do jiné sestavy a věnoval ho průzkumu okolí, díky čemuž do mě ještě tři hry ostatní hráči z týmu ryli, abych se držel za nimi. Proč tři kola??? Protože po třech soubojích nás cizí tým zase udolal. Takto jsme se bavili asi hodinu, bitkařili a poslouchali empétrojky z winampu.
Poté nás to přestalo bavit, protože schopnosti naší hrdinky nebyly takové, jak jsme si přáli a zase se vrátili k začínání od první úrovně. Že budeme mít holku o tom nebylo sporů, ale po několika úvahách jsme sáhli k magickému umění elementárky. V tu dobu jsem si potřeboval vykonat svoji povinnost a když jsem se vrátil z onoho pokoje hra už najížděla. To, že tam Pheonix naladil francouzské shoutcast rádio Frekvence tři mi zas tak nevadilo, ale výběr jeho jména pro našeho avatara s výsledkem „You can win“ se mi nelíbil ani za mák. Alespoň, že zbytek lidí v pokoji se mnou v tomto směru souhlasil.
Zase jsme chvíli chatovali s ostatními hráči, zabíjeli příšery a sbírali levely. Našli jsme si znovu několik přátel až nás napadlo co si taky udělat nějakou tu gildu??? Čtvrtý level sice není nejvyšší, ale určitý respekt od ostatních hráčů tu byl, tak proč váhat. Chvíli jsme hledali vhodné NPCčko, které by nám náš sen uskutečnilo, až jsme ho našli. Když si Pheonix mohl zvolit jméno postavy, je přece řada na mě. Samotné slovo Hellforge ale nemá takový říz, takže konečný název se ustanovil na slovním spojení Monster of Hellforge. Chtěli jsme si zakoupit i gildovní plášť, jenže jeho zakoupení čítá 100zlaťáků, což je docela jmění. Budeme šetřit, řekl mi vnitřní hlas a já to uznal za pravdu. I když kdo by potřeboval hned všechno, důležité je, že máme gildu. Jenže být v cechu sám nemá ten správný říz, tak jsme si hned našli nějakou spřízněnou duši, která se k nám přidala. Systém hodností guild sice zatím není moc propracovaný, ale snad je to jen betaverzí. Hodnosti jsou jenom tři: Leader, Officer a Member. Proti mé oblíbené tibii, kde může mít každá gilda až 20 různých ranků a názvy jaké chce to je poněkud chabé. Ale jak jsem říkal tohle je zatím beta. Po pár hodinách jsme postoupili zase o pár úrovní a hlavně našetřili vytoužené peníze. Zašli jsme zpět do města a navštívili maníka co obstarává věci okolo cechů. Chvíli jsem si vyráběli plášť (vybírali barvy, různé okraje, hlavní znaky atd.), který nakonec vyšel černo-modré barvě a do znaku jsme dali červenou hlavu připomínající Diabla.
Když byl hotov, zase jsem měl dobrou náladu na věci okolo cechů a tak jsme chvíli pobíhali po městě, až jsme našli vhodného kandidáta pro náš klan. Čirou náhodou vůbec neprotestoval a tak jsme ho přijmuli a pomocí standardní msg.:“Menu-guild“ mu vysvětlili jak se k nám připojí. Když se tak stalo na zádech se mu zobrazil náš plášť, což krapet spojuje. Sice naše gilda nebyla jediná, co tyto módní doplňky nosí, ale… Nu chvíli jsem šli lovit příšerky a já už potom musel pádit domů, takže zbytek dne byl už jen na Pheonixovi a jeho frekvenci tři, kde měli zrovna jakýsi oldies den.
Důležité Poznatky z druhého dne:
Na vyšší úrovni je získávání levelů dost obtížné. Nejen, že máte radikálně snížený zkušenostní zisk ze zabitých příšer, myslím, že pětina o každý level o který jste výš a navíc pokud máte někoho v partě dělíte se o xp s ním, tedy v případě že jste příšeru alespoň jednou zasáhli.
O valnou část třetího betatestovacího dne jsem přišel díky přátelákům s Pískem. K Pheonixovi jsme přišel až asi v pět hodin a řekl jsme, že tam zůstanu jenom hodinku, páč mě zmáhá únava. Jasně, řekl a přepnul se song ve winampu. Když se změnil i za dalších pět vteřin, nedalo mi a zeptal jsem se proč. Odpověď mě překvapila, protože si Pheonix sehnal program na N-gage, kterým se dá na počítači ovládat nejenom winamp. Takže jsem se posunul do role hlavního DJe.
Ale zase ke Guild Wars. V Gildě jsme měli už tři jména a s jedním z nich jsme byli na lovu. A jméno mělo i svého pána. Wall Maker byl bojovníkem na pátém lvl, zatímco my byli už na sedmém. Zkušeností jsme získávali jako šafránu, protože věčně nám nabíhala 0XP. Což nepotěší. Na druhou stranu už jsme měli spoustu peněz. Jediné co nám pomáhalo v levelování byly questy od NPC, takže jsme chodili po světě, hledali nová města a nové úkoly. Takto jsme se časem dostali i na vytoužený osmý level. Ale co teď??? Postav na 8. úrovni tu bylo málo a respekt jsme rozhodně měli, ale stále jsme válčili se starými kouzly a ve starém oblečení. Až za čas nám do Guild Chatu někdo napsal, jestli jsme zkusili jít do monastery. O tom jsme něco slyšeli na začátku, ale záměrně jsme tam nešli. Když nám řekl, že je to fakt cool, poslechli jsme a šli za Lordem Tydiusem.
Klikli jsme na hlášku „Im ready to join monastery.“ A zase začal odpočet do začátku mise. Znovu jsme byli přiveleni do červeného týmu spolu s třemi dalšími členy. Nahoře HUDu byli dvě nuly. Aha. Naběhli proti nám červení nepřátelé, ale neměli nejmenší šanci. Spolu se mnou tu byl ještě jeden člověk na osmém, zatím co u nich byl nejvyšší 4. Boj trval přesně minutu a vyhráli jsme 16:2 (jednou jsem umřel). A přišel další loading a ve stejném složení, jsme byli vrženi do jakéhosi údolí. Protože moje nahrávání trvalo o něco déle, rozběhl jsem se za ostatními s menším zpožděním, ale o to účinněji jim pomohl k vítězství nad příšerky. Když jsme prošli ještě jeden dungeon, teleportovala nás hra zase někam pryč.
Na mapě byl stále nápis Ascalon, ale vypadalo to tu úplně jinak. Všude byli hráči i na vyšších úrovních než my, v chatu se prodávaly dobré předměty atd. Čirou náhodou první NPC, na které jsem kliknul prodávalo kouzla a na 10 zlatých a jeden skill point jsem zakoupil Inferno. V úžasu jsme procházeli nové město a debatovali, proč jsme tak blbí, že nás to nenapadlo dřív. S tím se ale nedá nic dělat a prošli jsem zase dalším stargatem. Přišli jsme do městské čtvrti, kde postávaly spousty lidí a zase tu byl nápis Ester Mission. Ovšem nyní jsem musel vybrat s kým půjdu a tak jsem začal do party invatovat všechny, co stáli okolo. Nakonec nás tedy byla bojová čtveřice. Přesněji já, bojovník na 20., monk/warrior na 4. a necromancer na druhém. První misí bylo najít brnění pro jednoho ducha. To bylo rozbité na čtyři části. Nejlepší bylo, že za splnění úkolu bylo 1000XP a za některé příšery zkušenosti také přibývaly. Těžší byla druhá část. Našli jsme kemp jakýchsi příšer podobných skřetům. Cíl byl do tři a půl minuty ohlásit náš nález jakémusi vojákovi. Od Tys Dynasty (warrior), přišla hláška, že máme utíkat zatímco on je zdrží. Chvíli jsem váhal zda utíkat nebo mu raději pomoci. Nakonec, když jsem viděl, že sám to asi nepřežije, rozběhl jsem se zpět a poslal na příšerky Fire Storm (kouzlo námi překřtěné na „érstrajky“, protože má totožný účinek) zabilo jich to sice pár, ale Dynasty padl a to už bylo jasné, co na mě čeká. Zbabělý útěk byl korunován nedůstojnou smrtí a doufali jsme jen, že ostatní to stihnou. Naštěstí se obětoval i monk a náš Necromancer stihl vzkaz doručit. Všichni jsme dostali 1000XP a jeden skill point.
Zase jsme podobné mise zkusili asi čtyři a já jsem si řekl, že už jsem doma chtěl být před dvěmi hodinami. Tudíž, ještě než skončí betatest, jsem si chtěl zkusit bitvu mezi guildami. Na mapě už byl ostrov Guild Hall a tam jsme se přenesli. To samé jsme doporučili i ostatním členům gildy a nakonec se domluvili s maníkem z cechu Claners, jestli si nedají bitku. Proč by ne, bylo dohodnuto a šlo se na věc. Byla to obyčejná bitka tým na tým, jich bylo stejně jako nás, akorát každý na 20. lvl. Prohráli jsme opravdu rychle a já pádil domů. Pheoinix mi časem po icq sdělil, že byli ještě asi tři bitvy a všechny jsme prohráli. Ne že bych byl šťastný, ale šel jsem zase hrát Kotora II a bylo dobře. Příště jim to nandáme a příště bude už za měsíc…
