speciál
Progaming - úvaha

Progaming - úvaha
Progaming - úvaha
00:00, 16.04.2005

Za těch 30 let prodělaly počítačově hry a vůbec celý herní průmysl neuvěřitelnou změnu. Od „pravěkých“ ložnicových programátorů s nulovým rozpočtem až po obrovské týmy pohlcující během několika let desítky milionů dolarů, které nejsou na výsledku leckdy ani vidět a investoři si jen trhají vlasy a sepisují poslední vůle. Z her se stal obrovský byznys. A hráči? Ti se za ta léta také změnili, i když mnohdy ne až tak razantně a momentální záliba trhu v retro stylu jen dokazuje, že i když tvůrci her a vývojáři hardware neustále tlačí nás hráče do upgradů a z grafických karet, procesorů, pamětí atd. dělají prakticky jen spotřební zboží, s čím dál kratší životností (což se ale během let promítlo pozitivně i do ceny), hráči si pořád rádi zaskotačí s čtverečky. Kromě těchto „normálních“ hráčů, kteří hrají různé hry, ať už nové, staré, žánrově kombinované, či jen čisté strategie, tu je i velmi malá menšina hráčů, kteří svůj herní čas a mnohdy i kupu peněz věnují jen jedné hře, která pro ně vyčnívá nad ostatní „konzumní“ hry, které možná pár jedinců nadšeně hraje pár měsíců, než se objeví zase něco new. Tyto hry většinou nadšeně hrají masy. A hrají je celé roky.

Klik pro zvětšení (Progaming - úvaha)Klik pro zvětšení (Progaming - úvaha)

Je progaming sport? Otřepaná otázka… V praxi existují na internetu 2 skupiny lidí. Jedni přirovnávají hraní her například k šachům, které jsou jako sport (byť „jen“ duševní) uznávány již dlouhá léta. Druzí se zase odvolávají prapůvodní definici slova „sport“, která zahrnutí progamingu jasně vylučuje. Pokud budeme sport brát jako něco, co vyžaduje fyzickou námahu, není o čem přemýšlet. Já se přikláním k tvrzení první skupiny, že o sport jde. Třeba v Číně byla do kategorie duševních sportů příslušným ministerstvem svého času zahrnuta i karetní hra Magic The Gathering.

Klik pro zvětšení (Progaming - úvaha)Klik pro zvětšení (Progaming - úvaha)

První otázka, která laikovi vyvstane v mysli je – proč? Proč můj syn už celé týdny sedí osm hodin denně před tou střílečkou s policisty a teroristy a s kamarády se nebaví o ničem jiném? Co ho na tom baví? Mám ho v tom podporovat, nebo mu dát zaracha a vono se mu to z tý jeho hlavy snad vypaří?... (Zmiňovaný Counter-Strike zná snad každý hráč, který v oblasti PC her a hraní po internetu pohybuje déle než pět minut.) Hry, které se hrají progamingově jsou v první řadě výtvory zkušených týmů a jsou téměř bez chyb v systému, povětšinou perfektně vybalancované (případně se dopilovávají patchi) a hlavně mají opravdu zábavný a hratelný multiplayer, což je snad ta nejzákladnější podmínka. V dnešní době je to ale leckdy i jinak, protože vývojové týmy často uzavírají smlouvy s vývojáři hardware a ti samozřejmě chtějí pořádně vydělat, a tak se do progamingu dostaly i hry jako Painkiller a Doom3, které bych za kandidáty na progamingově pařby nikdy nepovažoval, ale díky snaze firmy nVidia se hrají.

Klik pro zvětšení (Progaming - úvaha)Klik pro zvětšení (Progaming - úvaha)

Když už tedy člověk/laik pochopí, jak je možné, že se lidé mohou věnovat jedné hře po většinu svého pařanského života a třeba si i nějakou takovou hru najde, asi se bude ptát, kdy tedy se z obyčejného řadového pařana stává „progamer“? Na to se těžko odpovídá, názory se různí a za oceánem se za progamera považuje ten, kdo dostává plat od sponzora, což u nás je jenom mizivé procento klanů… Ve chvíli, kdy hráč zjistí že v dané hře vyniká nad ostatními ve svém okolí a bude se chtít zlepšovat, začne vyhledávat silnější soupeře nejčastěji na internetu a v lokálních hernách a souběžně s tím se většinou přidá k nějakému klanu, případně sám nějaký založí. Co jsem tak zažil, tak už v téhle fázi se začíná 70% lidí považovat za progamery, což nepovažuji za zrovna správné. Leckomu sice online clanwary a ligy stačí, ale ta pravá smršť přichází teprve při navštěvování lanparties, ať už těch menších nebo mega akcí typu PG Challenge apod. a to nemluvím o akcích v zahraničí (např. Německo). A pokud se hráči daří i zde, považoval bych jej za „progamera“ (samozřejmě na česká měřítka, protože podpora progamingu u nás je přeci jen ještě v plenkách). Sice můžete namítnout, že se jedná pouze o jeden myšlený krok navíc, ale kdo zakusil pocit vítězství na několika různých lanparties mi dá zapravdu, že se jde o docela velký skok.

Klik pro zvětšení (Progaming - úvaha)Klik pro zvětšení (Progaming - úvaha)

Takže už tu máme progamera… člověka, který má svou strategii, svůj herní styl a natrénovaný aim – z pohledu hráče. Z pohledu zapšklé společnosti člověka, který všechen svůj čas tráví chytáním radiace z monitoru do svých obrýlených očí a je příšerně tlustý… no, to už je trochu přehnané a spíše připomíná laikovu představu hackera, což není zrovna hravý člověk. Osobně znám docela obstojné číslo progamerů a z vlastní zkušenosti vím, že i když opravdu hodně ze svého času věnují tréninku svých skillů a aimu, pořád se jedná o lidi, kteří žijí dost aktivním životem, sportují a vůbec byste je za tzv. „počítačové šílence“ nepovažovali. Negativní pohled na progaming přejde až scéna u nás dospěje… alespoň v to doufám. Chce to více společností, které budou ochotné s klany spolupracovat a sponzorovat je.

Tento článek byl víceméně plánován jako něco na způsob úvahy o progamingu, trocha fakt, trocha kritiky a doufám že tak i posloužil. Článek je podobný článkům od konkurence a proto by ho nikdo neměl číst, cokoli jste si zde přečetli je smyšle… eh…. pravda.

Klik pro zvětšení (Progaming - úvaha)


CGwillWin