Spider-man patří mezi charaktery Marvelu, které popularitou mezi širokou veřejností rozhodně nešetří. Vždyť se na to podívejte, na stříbrná plátna vtrhl čtvrtý snímek, který rozhodně nebude poslední, protože námětů se za těch skoro padesát let objevilo v komiksech dost a dost. Vyměnili se režiséři, vyměnila se zápletka, zmizela Mary-Jane a všechno se to stále dá označovat jako spider-manovský film. A navíc ještě docela povedený. Jak už to tak bývá, nejen filmaři se snaží těžit z úspěchu komiksových hrdinů – většinou přiloží ruku k dílu i herní vývojáři. U Spider-mana je to poměrně běžná rutina.
Hry s tímhle newyorským hrdinou vychází nehledě na film. Některé jsou špatné, některé ještě horší a některé – jako v případě nedávných Shattered Dimensions – nečekaně dobré. Těžko říct, co může za fakt, že se dlouhodobě nedaří virtuálního Spider-mana přetavit v dílo, které by jednou provždy zatnulo tipec všem, kteří pochybují o kvalitách her podle filmů. Batman dokázal, že to jde jinak. Spider-man by mohl klidně usilovat o totéž, jenže stále nedokáže najít a vybalancovat ten správný poměr mezi volnoměstskou akcí, z toho plynoucích doplňkových možností, a hratelností. The Amazing Spider-man vzniká opět pod taktovkou studia Beenox, které už má s pavoučím mužem letité zkušenosti. Bohužel tohle pouto funguje nejen v dobrém, ale především ve zlém.
Abychom to ale uvedli na pravou míru, The Amazing Spider-man není hra podle filmu, ale hra, která filmový příběh rozvíjí a doplňuje. Ocitáme se tak přesně ve chvíli, kdy film skončil. Firmu Oscorp, která si tak ráda pohrává s křížením DNA, teď vede Alistaire Smythe. Tohle jméno jisto jistě znalci díla Stana Leeho dokážou správně zařadit, pro ty ostatní jen doplníme, že jde o jednoho z dalších padouchů, kteří vyzkoušeli experimentální medicínu sami na sobě a trošku nám zmutovali. A právě tenhle moment, kdy k tomu u Alistaira dojde, tady tvůrci docela chytře předělali a zasadili do vlastních souvislostí. Podobně pak využili i Peterova „dobrého přítele“ Stana.
Oscorp vypustil nedopatřením do světa nasupené křížence lidské a zvířecí DNA, kteří teď zaplavují New York. Kromě dr. Connorse, jehož musí Peter vysvobodit z blázince, se ve hře setkáme s mnoha klasickými padouchy, kteří kříží Spider-manovy cesty už od začátku šedesátých let, a dojde i na Catwoman alias Feliciu Hardy. Mutanti vypuštění z Oscorpu postupně nakazí skoro celý New York a Spidey s tím musí něco udělat.
Má k dispozici kousek New Yorku jen pro sebe. To znamená, že mezi jednotlivými misemi máte poměrně dost prostoru na potírání prostého zločinu v ulicích Manhattanu. Město by mohlo být větší, nicméně s tím, co tvůrci předkládají, si bohatě vystačíte. V průběhu hry se můžete zabavit třeba focením podezřelých aktivit, vedlejšími misemi, které vám někdo zadá, zachraňováním okrádaných spoluobčanů nebo okamžitým transportem do nemocnice těch, které pokousaly zmutované experimenty firmy Oscorp.
Kromě toho taky sbíráte po městě komiksové stránky, které vám jako spousta dalších aktivit (včetně vrstvení úderů do komb) přináší klasické XP body, za něž pak nakupujete schopnosti a vylepšujete si Spideyho k obrazu svému. Pravdou je, že různých vylepšení mohlo být o něco víc, nicméně i tentokrát to není nic, za co byste hru měli smáznout ze stolu. Komba jsou opět na pohled velmi efektní, některé dokonce pěkně ve slow-motion, a celý soubojový systém není vůbec špatný – srovnatelný s tím, co vyslal do výšin zatím nejlepší spidermanovský počin: Shattered Dimensions.
Svižná hratelnost je však někdy až moc svižná a vy sebou třepete jak kapr v síti. Velmi praktický doplněk ke spider-manovým schopnostem je ale Spidey Sence. Ten vám umožní na chvíli zastavit čas a rozmyslet si další krok. To se hodí obzvlášť ve chvíli, kdy se na vás řítí armáda robotů a vy jim musíte prchnout. Otevřeným potyčkám je vůbec lepší se vyvarovat. Někdy to prostě nejde, jindy ale docela oceníte možnost tichého zabití. Stačí oběť dostat do zorného pole a zmáčknout tlačítko. Pokud ale nemáte tenhle druh odpravení „potuněný“, ostatní nepřátelé zasíťovaného kolegu velmi rychle zmerčí, a to si potom radši počínejte rychle, aby na vás nepřišli. Rozhodně bychom ale uvítali víc soubojů venku a méně v interiérech, což je ale pro vývojáře samozřejmě pohodlnější.
Ani graficky se nejedná o špatný titul, byť samozřejmě současná generace konzolí by s prstem v nose ustála i daleko větší zátěž, než jakou pro ni představuje vizuál nejnovějšího Spidermana. Zvučnější by rozhodně mohl být taky hudební podkres, jelikož epická hudba, která se vryje pod kůži a na nějakou dobu se tam uhnízdí, prostě ke Spider-manovi patří a vždycky patřila.
Stejně ale platí, že The Amazing Spider-man patří k tomu nejlepšímu, co kdy Beenox zplodili. Jde to i bez komiksové grafiky, ukázali světu. Jen škoda toho, že ani tentokrát – ať už to je financemi, nebo časovou tísní – to není ta AAA hra, jakou by si správný komiksový hrdina Marvelu zasloužil. Nicméně tenhle výrok neubírá nic z kvalit, které The Amazing Spider-man rozhodně nezapře. Létání po městě nabízí úplně jiný zážitek než jindy a hlavně – jen tak snadno se neomrzí, protože Velké jablko potřebuje svého hrdinu prakticky neustále. Na léto zatím hned po Spec Ops ta nejlepší odreagovačka.
