Portal, Rubikova kostka nebo stavebnice LEGO. Tak přesně tohle mě napadlo, když jsem vůbec poprvé narazil na nezávislou logickou hru Q.U.B.E. Tehdy jsem jen tak náhodně brouzdal po Steamu a náhle si všiml, že nějací Toxic Games zveřejnili demoverzi svého prvního titulu. Šlo o nějakou logickou záležitost pojmenovanou Q.U.B.E. a tak jsem si vzhledem k opravdu malé velikosti instalačního balíku (pokud se nepletu, bylo to nějakých 378 MB) řekl, že bych to koneckonců mohl zkusit.

A upřímně řečeno, byl jsem naprosto v šoku. Tak zábavnou logickou hru jsem snad nehrál od vydání druhého Portalu. Ono jich vlastně od té doby příliš nevyšlo,... ale i tak! Několikaminutové demo jsem si zkrátka skutečně užil a okamžitě mi bylo jasné, že si musím sehnat také plnou verzi. A nejlépe ji také zrecenzovat, neboť se o svojí radost musím podělit i se všemi čtenáři našeho (a vašeho) serveru CzechGamer.

Tak pojďme se na tu recenzi Q.U.B.E. vrhnout... Vlastně ona se hra celým názvem jmenuje „Quick Understanding of Block Extrusion“, ale jak sami autoři velice správně vytušili, ono Q.U.B.E. je jednak daleko snadněji zapamatovatelné a také se daleko rychleji píše. Takže tedy ještě jednou: vrhněme se na recenzi světa, v němž hrají kvádry tu hlavní roli!

Přitom hned v úvodu recenze musím říci, že jedna věc mi na Q.U.B.E. docela velkým způsobem vadí. Ptáte se, co to je? Absolutní absence příběhu. Nebo přesněji řečeno, on tam pravděpodobně nějaký je, ovšem autoři jej dokázali až téměř geniálně zasklít. Uznávám, začátek je skvělý. Ležíte na nějakém výtahu, jedete dolů a očividně se probíráte z bezvědomí. Ano, začátek se skutečně povedl a když se konečně dostanete k ovládání hlavního hrdiny (hrdinky?) a prohlédnete si své dvě rukavice, říkáte si – páni. Zkrátka dostanete ten podobný pocit, jako třeba na začátku kampaně prvního Portalu.

Jenže zatímco vývojáři z Narbacular Drop tehdy nově pod hlavičkou samotných Valve dokázali svůj nápad rozvinout, Toxic Games se ve svém Q.U.B.E. nedokázali pohnout a neustále přešlapují na místě. Samozřejmě, několik příběhových momentů tam je (rozbitý výtah, útok jakési koule připomínající Wheatleyho,...), bohužel však nedávají příliš velký smysl. Nejlépe je to vidět například v situaci, kdy dorazíte do velké místnosti a před vámi se zvedne obrovský, bíle svítící sloupec kostek. Řeknete si: „Hm, co se asi stane?“, ovšem animace skončí a vy naprosto bez problémů pokračujete dál, aniž by se cokoliv významnějšího stalo.

To nejdůležitější, tedy samotné logické hádanky, se však Toxic Games podařilo zpracovat na jedničku. Váš úkol je na první pohled jednoduchý – překonat několik sérií problémů a vždy nějakým způsobem pokračovat dál. Dané problémy se pak dělí do několika kategorií. Ty první jsou snad úplně nejjednodušší, stačí si z nabízených kostek jakýmkoliv způsobem postavit cestu dál. Takhle jednoduché to však je pouze v počátečním tutoriálu, který byl také nabídnut ve výše zmiňované demoverzi, věci se začnou velice rychle komplikovat. Třeba už o několik minut později, kdy musíte pomocí kostek přesunout získanou krychli na požadované místo.

Ovšem ani s tím se vývojáři nespokojili, tyhle hádanky jsou ještě stále příliš jednoduché. Postupně se tedy propracujete také k určité variaci minigolfu, kdy musíte získanou kuličku pomocí krychlí dostat do správně obarvené díry (ano, dokonce je musíte i barvit) a to buď rovnou v podlouhlé chodbě nebo nejprve překonat několik stěn. Budete si také hrát s kabely, magnetovými stěnami nebo se zrcadli odrážející (a samozřejmě i barvící) čiré světlo. A aby toho náhodou stále nebylo málo, část hry se odehrává v naprosté tmě, přičemž si můžete zvýraznit maximálně jednu barvu.

Kdybych měl říct, které typy hádanek mě bavily nejvíce, rozhodně musím zmínit barvící minigolf a odrážení světla prostřednictvím zrcadel. Je škoda, že právě těmto dvěma hádankám je věnován docela malý prostor, především „čisté zrcadlovky“ jsou, pokud se nepletu, pouze tři a zbytek už pak tvoří jednoduché „dostaň zrcadlovou krychli na pozici XY“. Anebo bych mohl zmínit také poslední část, kdy vám autoři předloží už pouze použitelné barvy kostek a místa, na která je můžete umístit. Zbytek už je pak pouze na vás...

Skvělé je, že obtížnost hádanek postupně vzrůstá a mám takový pocit, že zhruba od poloviny, přesněji řečeno od incidentu s výtahem, se každá z nich stává skutečnou výzvou. Upřímně řečeno si dovolím tvrdit, že Q.U.B.E. je ve většině případů daleko těžší než právě zmiňovaný Portal. Proč? Inu, v Portalu (a také v Portalu 2) mi nalezení řešení trvalo maximálně několik minut, zatímco v Q.U.B.E. jsem se u několika hádanek zasekl na několik desítek minut. Možná je to způsobeno lehce odlišnými typy zadávaných problémů, kdo ví, každopádně já Q.U.B.E. z hlediska obtížnost stavím o něco výše.

Dobře, pořád tu mluvím o nějakých kostkách a ještě jsem vlastně neřekl, jak to celé funguje. Může to znít hloupě, ale jednoduše. Jak už jsem se zmiňoval o několika odstavců dříve, na rukách máte od začátku nasazeny dvě rukavice. Fungují jako ovladače pro barevné kostky na stěnách, stropech a podlaze, levá rukavice je aktivuje, pravá zase deaktivuje. Na rozdíl od těch standardních bílých je lze používat a mají dle svého obarvení různé funkce. Tak například červená funguje jako obyčejná rostoucí věž, modrá zase jako takový skokánek, trojice žlutých vytváří několika-úrovňové schodiště a fialová zase dokáže určitý pás herního prostředí otáčet o devadesát stupňů.

A to je v podstatě všechno, protože nic víc ke hraní Q.U.B.E. nedostanete a ani nepotřebujete. Tedy pokud samozřejmě mezi herní prvky nepočítám také tlačítka pro vypuštění kuličky v minigolfu, u některých z nich tlačítko restart a pak samozřejmě magnetické stěny, s tím velkým magnetem uprostřed, jejichž reakční čas mi občas způsobil nemálo problémů.

Když mám nějak zhodnotit grafický vzhled Q.U.B.E., ať už o tom přemýšlím jakkoliv, vždy mne napadne pouze jediné – Rubikova kostka. A myslím si, že toto přirovnání sedí naprosto přesně, neboť pokud se podíváte na jakýkoliv obrázek okolo, zkrátka to tak vypadá! Rozhodně musím pochválit celkové grafické vyznění tohoto titulu, jeho minimalistická grafika a stylizace vypadá velmi dobře a i když se jedná o pouhý studentský projekt, Unreal Engine ještě stále odvádí dobrou práci a minimálně odlesky na krychlích vypadají velmi povedeně.

Co však už zase tak chválit nemohu jsou bugy, na které jsem během svého hraní narazil. Především fyzikální model funguje občas tak nějak náhodně, neboť se mi čas od času stávalo, že předměty nereagovaly tak, jak by reagovaly ještě před chvílí a jak by správně reagovat měly. Nejčastější problémy jsem zaznamenal ke konci hry, především při posouvání volně umístěných krychlí pomocí červených nebo žlutých kostek, pak fyzika občas zešílela a předváděla naprosté hlouposti. Třeba občas dokáže hýbat krychlí, která je vedle sloupce a nijak se s ním nedotýká. Jak je to možné? Nemám tušení.

Tyto chybičky by však ještě šlo přejít mávnutím rukou. Ovšem když se vám stejně jako mě v poslední úrovni stane, že vám zelená krychle fyzicky propadne (!) žlutým schodištěm jenom kvůli tomu, že jej máte opačně, než autoři předpokládali a vy tak musíte celý úkon provést ještě jednou, to už dokáže jednoho řádně vytočit.

A co mi zřejmě vadilo úplně nejvíce jsou psychedelické až epileptické prvky. Ty zažijete především v těch klidnějších částech, kdy se přesouváte mezi jednotlivými úrovněmi. Čas od času se totiž herní prostřední nějakým záhadným způsobem rozhýbe a začne se zcela zvláštně třást, což dokáže především slabším povahám způsobit docela problémy. Jak bych to jenom přirovnal... Znáte takové ty optické klamy, kdy máte sledovat točící se černobílou spirálu a okamžitě začnete mít vidiny? Tak to je něco podobného, jenom se budete v takovém prostředí pohybovat.

I přes všechna tyto negativa vyjmenovaná v předchozích třech odstavcích musí říci, že Q.U.B.E. je pro mne takovým náhodným pozitivním zjevením první poloviny letošního roku. Na to, že se jedná o pouhý studentský projekt tří žáků newportské univerzity, hra dopadla nad očekávání dobře. Pochopitelně, můžete jí porovnávat s Portalem, který je o pět let starší, má daleko lepší příběh a jako bonus přidal skvělý humor, nebo ji vytýkat krátkou herní dobu nějaké tři hodiny, ale znáte to – nezávislé tituly zkrátka nelze hodnotit stejnými měřítky jako trojáčkové tituly.

Pokud to tedy vezmeme z toho směru, Q.U.B.E. si rozhodně zaslouží podobné hodnocení, jaké ode mne v srpnu loňského roku obdržela skákačka Limbo. Jsou to sice žánrově naprosto rozdílné hry, ovšem mají i něco společného – zajímavou stylizaci, kratší herní dobu a co je nejdůležitější: dokázaly pobavit a zabavit. Kdybych tedy měl Q.U.B.E. doporučit ostatním hráčům, řekl bych: „Chcete si procvičit své šedé buňky mozkové? Pak máte jedinečnou příležitost!“