Legendární Princ z Persie se za námi vrátil, aby s námi strávil deštivé odpoledne během prázdnin. Říkáte si: „Další blbá hra dodělaná k filmu, která je úplně na nic. Ještě za to platit nekřesťanský prachy. Na to kašlu!“ Potom ovšem děláte velkou chybu. Ano, hra vyšla téměř zároveň s filmem „Princ z Persie: Písky času“, ale moc dalších společných rysů zde nenajdete.
Film si bezvadně užijete i bez hry a my jsme tu hlavně kvůli druhé té stránce, kvůli hře, kterou si také bezvadně užijete i bez shlédnutí filmu. Film mimochodem určitě doporučuji. Čekal jsem od toho frašku, hodnou 30%, naštěstí je i film velmi dobře vytvořen. Základní děj se sice dá lehce předvídat, ale to snímku neubírá na akčnosti. Ale pojďme zase zpátky ke hře.
Minulý rok se Ubisoft pokusil celou sérii s originálním názvem „Prince of Persia“ restartovat. Bohužel (nebo naštěstí?) to nevyšlo podle jeho plánů. Letošní pokračování je návrat ke kořenům, a to doslova. Díl je „vsuvkou“ mezi „PoP: Sands of Time“ (Písky času) a „PoP: Warrior Within“.
Příběh hry je velmi jednoduchý, skoro se jej bojím prozrazovat, jelikož by se dal napsat na dva řádky. Naštěstí se zde vyskytne pár zajímavých zápletek, ovšem také vyvstane pár nelogičností. Naštěstí nezbývá čas myslet na podivnosti v příběhu, hra vám k tomu nedá šanci a bude vás unášet proudem zábavy a adrenalinu až do konce, ale o tom až kousek dál.
V samotném intru přijíždíte k blízkosti hradu svého bratra Malika, který je obklopen obřími vojsky. Bohužel, jak správně tušíte, nejedná se o vojska přátelská, nýbrž nepřátelská. Velmi brzo budete nemilosrdně vrženi do hry a vše se učíte takříkajíci za letu, i když spíše za běhu, za běhu po stěnách. Skákání není věru nic těžkého a za chvilku přijde pod kůži, jen první překážky si párkrát zopakujete.
Po chvíli běhání po hradu najdete svého strýčka, jehož stráž se vám pokusí vrazit šíp do srdce, naštěstí princ oplývá obratností a reflexy, takže se není čeho bát. Po pár, v rámci možností, přátelských slovech se dozvíte, že hrad je těsně před dobytím a tak se Malik rozhodne vypustit na svět vojsko krále Šalamouna. Bohužel, povinná školní docházka tenkrát ještě nebyla. Kdyby ano, možná by věděl, že vojsko se sice jmenovalo „krále Šalamouna“ ovšem nebylo jeho, nýbrž ho chtělo zabít. A toto nepřátelské vojsko se skládá z ničeho jiného než z písku. Od této chvíle nebudete zabíjet nic jiného než písek, všude kolem vás bude písek, písek a ještě jednou písek. Budete si cítit jak na pláži u moře. Zbytek příběhu si nechám pro sebe, jelikož bych vás připravil o většinu překvapení, kterých není mnoho.
Nyní přejdeme k tomu nejlepšímu, co Prince z Persie může nabídnout, a to je hratelnost. Úrovně jsou naprosto bezvadně navržené. Nesnažte se hledat alternativní cestu, žádná není. No, i když, vlastně dívejte se po různých možnostech, kam by se dalo vylézt. Po celém herním světě jsou poschovávané nádoby, ve kterých je plno zkušeností.
Cesta k cíli je tedy vždy jedna, ovšem nebojte se, že by byla stále stejná, či dokonce nudná. Onu už samotné hledání cesty je dost zajímavé – zvláště, když se pod vámi každou chvíli propadne cesta atd. Postupem času se objevují nové elementy, které jsou ve hře použité. Začínáte s jednoduchými tyčkami, časem přibude možnost zmrazit vodu. Z vodopádu vytvoříte zeď, z vody tryskající ze zdi tyčku na zhoupnutí a tekoucí proud vody ze stropu poslouží jako sloup. Ovšem tohle nestačí. Časem přibude možnost „domýšlet“ si už zaniklé objekty – háček je v tom, že můžete zobrazit jenom jeden najednou. Potom jsou zde třeba skluzy, supy, přes které se dá skákat, či přiskočení k protivníkovi. Všechno je samozřejmě skombinované dohromady.
Cestou ještě narazíte na velké množství nejrůznějších pastí, které jsou hlavně ke konci velmi rozmanité a jejich zdolávání není až tak úplně jednoduché, jelikož zvládat plno pohybů najednou není žádná hráčka. Také jsem se mnohokrát zabil a také jsem už chtěl se hrou párkrát praštit, jelikož se zdálo, že správná cesta neexistuje. Možná s tím také budete chtít švihnout, ovšem nedoporučuji to. Vše je pouze o správném načasování, a žádné vyloženě frustrující okamžiky zde nenajdete. Sem tam se setkáte s logickou hádankou, která mírně potrápí vaši šedou kůru mozkovou.
Cestou potkáte jednoho džina ženského pohlaví, tedy spíše "džinku". Díky ní dostanete schopnost zmrazit vodu. Také dostanete schopnost vracení času a nebudete k tomu potřebovat žádnou dýku jako váš kolega z filmu „Písky času“. Vracení času je velmi užitečná funkce, zvláště při různých pastech, kdy vás od smrti dělí jediná desetinka sekundy. Energii k vrácení času je nutno šetřit, a nikdy jí nebudete mít dost, jelikož je využívána i k ostatním kouzlům. Takhle hodná „džinka“ vás také naučí skákat k nepříteli či s ní zabijete hlavního „bosa“ celé hry.
Určitě jste si všimli, že z dnešních her vymizeli klasičtí bosové na konci každého levelu. PoP: Zapomenuté Písky celou záležitost napravuje, i když mírně modernějším pojetím. Na začátku se setkáte s jedním bosem, kterého dáte jen tak tak, ale časem, jak sílíte, budou přibývat silnější a ti méně silní se budou stále objevovat, ale ve větším množství.
Souboj s bosem vám vždycky ubere nějakou část vašeho zdraví. Zdraví obnovujete díky „sférám“, které vylétávají ze zabitých protivníků a též je nacházíte ve vázách. Krom sfér obnovující zdraví naleznete ještě sféry doplňující energii pro kouzla jako je vrácení času či různá obranná a útočná kouzla. Třetí druh sfér jsou zkušenostní body, díky kterým si doplňujete tabulku se zkušenostmi, a získáváte různé výhody, podle svého uvážení. Krom nesmrtelnosti, odmrštění či ohnivé topy, kterou za sebou můžete zanechávat, lze zvýšit množství sfér, které se objevují, zvýšit zdraví či „zásobník“ pro energii.
Souboje probíhají vždy s velkým množstvím nepřátel najednou. Potěší celkem velká rozmanitost. Každý protivník má svá specifika, která je dobré se naučit. Vždycky je nejlepší jít prvně po nejsilnějších jedincích. Princovy stačí k boji pouze několik základních povelů. Skákat, uhýbat, máchat kolem sebe mečem a kopat. Souboje vypadají vždycky hodně podobně, je možné, že někoho za chvíli omrzí. Velmi efektivní je zabíjení ze vzduchu. Princ umí několik salt a při takovém skoku se i zpomalí čas, takže si jej můžete vychutnat naplno.
Ovládání je již od základu navržené velmi dobře. U PC verze vidím problém v komplexnosti ovládání, jelikož se vám někdy nemusí dostávat prstů na klávesnici. Osobně vlastním pětitlačítkovou myš, takže vše proběhlo bez problémů, ale dávat vše pouze jednou rukou na klávesnici by mohl být opravdu problém. Třeba ke konci je řada vodopádů a vy jimi musíte proskákat. Vše se zdá zprvu jednoduché, ovšem nejdříve musíte skočit, držet směr, zmáčknout tlačítko pro běh po zdi, pustit, odrazit se, proletět prvním vodopádem, zmrazit druhý, zmáčknout tlačítko pro běh po zdi, odrazit se, opět běh po zdi, skok, odmrazit,... Naštěstí občasný přehmat není katastrofální, jelikož lze vrátit čas.
Grafika celé hry je na velmi důstojné úrovni a HW požadavky jsou velmi příznivé. Na sestavě s AMD Athlon X2 64 6000+, 4GB RAM a ATI 5770 (OC) jela hra většinou na 50 snímků za vteřinu, v náročnějších pasážích hodnota neklesala pod 30 FPS.
Hru u nás vydává Playman a obsahuje české titulky i český dabing. Většinou se jedná o slabinu celé hry, jak to dopadlo zde? Dabing je kvalitní, ovšem někdy herci mohli zapracovat na větším vyjádření emocí a zvuk mohl být někdy lépe synchronizován s dějem ve hře. Překlad je velmi povedený, dokonce i vtípky znějí tak, jak je autoři zamýšleli. To je fajn už jen proto, že princ vtipkuje pomalu na každém rohu.
Nový Princ of Persia: Zapomenuté písky určitě nebude jen tak zapomenut. Jedná se o jeden z nejlepších dílů série. Ano, jsou zde určité nedostatky, ale chytlavá hratelnost, překonávání překážek, logické hádanky, bitky s bezpočtem protivníků to vše vynahradí. Bohužel hře mírně chybí ten těžko popsatelný „WOW“ efekt.
