Pokud patříte mezi hráče žánru RTS, je pro vás název Command & Conquer přímo modla. Vždyť tahle hra je brána jako zakladatel žánru real time strategií! Naprostá legenda, která nemá konkurenci. A nyní vyšel poslední díl celé série. Jedná se o poslední krok na pomyslný trůn krále strategií a zajištění čestného místa v hlavách hráčů jako bezvadné hry či krok do koše systému Windows?

Kalendář ukazuje rok 2077, což je třicet let po událostech třetího dílu. Tiberium je všude. Tenhle minerál měl změnit Zemi. Klíč k neomezenému bohatství a moci. Přesně tak se stalo. Ale když mohou být všichni bohatí a mocní – nebude jím nikdo. Války zpustošily Zemi. Hlavním zloduchem se stal samozvaný spasitel s fanatickým bratrstvem NOD za zadkem - Kane.

Jediný, kdo proti němu něco zvládal, byla organizace Global Defense Iniative (GDI). Jedná se o vojenskou organizaci, slibující mír, svobodu, bezpečnost a jak jinak než pro všechny. Ovšem Tiberium začalo prorůstat celou planetou. Tenhle prapodivný, jedovatý minerál začal rozsévat smrt i bez pomoci ostatních. Vědci roku 2062 odhadli, že lidstvo čeká nejspíše poslední desetiletí.

Zlomyslný Kane nabídl příměří a řešení. Samozřejmě, všichni z GDI věděli, že zde něco nehraje. Ale Kane byl jediný, který měl řešení slibující zachránit planetu. Nastalo příměří, které se udrželo patnáct let. Projekt k těžení Tiberia (TCN) zdárně využíval toxický minerál pro obnovu ekosystému Země. V GDI věděli, že jednou musí přijít den, kdy Kane zradí GDI. A ten den také přišel…

Příběh je bezesporu zajímavý a během hry dojde k pár zvratům, ale celkově vše vyhlíží jako béčkový americký film. Jména herců mi nic neříkají, ale to by vůbec nevadilo, kdyby aspoň dobře hráli. Některé scény působily hrozně uměle, jako kdyby herci hráli pod hrozbou bičem.

A kdo v hraných filmečcích mezi misemi hraje? Charizmatického chlápka Kana, o kterém se povídá, že je nesmrtelný, hraje Joe Kucan, plukovnici Louise hraje Ilona Morris, Evylyn Natacha Roi, Gideona Chris Wolf a legendárního generála Wesleye, který přežil dvě tiberiové války, Tim Dezarm.

Hru začínáte jako zkušený velitel GDI. Byl jste rok mimo službu kvůli zraněním, ke kterým patřila i ztráta zraku. Optický implantát vám navrátil zrak, a zajišťuje neustálé spojení s kontrolní sítí Tiberia. První mise jsou pouze pro naučení se ovládání a využívání nové jednotky, Crawlera. Jedná se o základnu vše v jednom.

Singleplayer není žádná sláva. Některé mise jsou stupidně lehké, jiné příšerně těžké. Hra vás přímo nutí jít si zahrát skirmish či multiplayer, na které přijde řeč později. Takže jsem v multiplayeru získal 13 level a od té doby se jelo stylem VVV (veni, vidi, vici – přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem).

Singl nenabízí moc možností plánování – většina misí je přímočará a prostoru k volnému pohybu se nedostává. Po projití úvodních misí, uděláte své první a poslední rozhodnutí – hrát za GDI či NOD? Od této doby se stáváte poslušnou loutkou, která udělá vše, co se jí řekne. Kampaň se dá hrát i v kooperaci s druhým hráčem. Hra je to hned jiná a o poznání vyrovnanější, ale mikrofon je podmínkou.

Skirmish, to vypadá jako možnost dobrého tréninku na multiplayer, řekl jsem si. Nastavil jsem obtížnost AI na normální a dal souboj 5 proti 5. Ovšem nestačil jsem se divit. Počítač zvládal věci, které nezvládají ani nejlepší hráči v multiplayeru. Každou jednotku ovládal individuálně. Zkusil jsem snížit obtížnost. Počítač měl pouze méně jednotek a nebyl tolik agresivní, ale stejně si dával bacha na každou jednotku.

OK, kampaň dostačující, skirmish nic moc, snad to zachrání MP. Ano, zachránil, ale jenom z části. Od multiplayerové uzavřené bety, ze které jsme už dříve přinesli dojmy, vůbec nic nepřibylo. Maximální level je 20, což dáte za jedno odpoledne. Odpadá veškerá motivace pokračovat dále. Jednotky také nepřibyly. Jediné, co se změnilo, je počet hráčů v multiplayeru. Je nižší, tedy čekací čas na zahájení hry vyšší. Že by se situace časem zlepšila, nevěřím. Jelikož lidé budou přicházet a zase rychle odcházet.

Multiplayer nabízí pouze jeden režim – dominace. Obsazujete kontrolní uzly TCN a snažíte se získat 2500 bodů dříve než protivník. Materiál na jednotky se netěží. Počet jednotek je omezen pouze počet velících bodů. Přijde mi hrozně malí. Vždyť při hře 5 vs. 5 jich máte pouze 50. Třeba takový normální tank stojí kolem 6 bodů, výjimkou nejsou jednotky i za 12 bodů.

Sice ano, pěti jednotkami, každou za deset bodů, zvládnete rozmetat mnohem početnější armádu za stejné množství, ale proč jich není více? Třeba aspoň 100. Bitvy by byly hned mnohem velkolepější a dalo by se i plánovat. Nyní je asi nejrozumnější všechny body nacpat do jednotek stejného typu a správně si vybrat protivníka.

Pokud se rozhodnete mít armádu, bez specializace, zaměřenou na boj se vším co potká, věřte, že daleko nedojdete. Velmi brzo se najde skupinka, proti které bude mít jedna jednotka šanci – ale zbytek bude ihned ztracen. Nejvíce zarážející na tomto je, že tyto problémy byly EA předány, již na fórech k uzavřené betě.

Grafika je nádherná, nemusíte se ani dívat na ukazatel zdraví jednotky, jelikož se nádherně rozpadají na malé kousky. Engine bez problému zvládá vykreslování velkého množství jednotek. Framerate nejde dolů, ani když se na obrazovce objeví skoro všichni hráči na jednom místě.

Poslední čtvrtý díl ze slavné série Command & Conquer, s podtitulem „Soumrak Tiberia“, není soumrakem pouze samotného Tiberia, ale celé série. Grafika je sice velmi povedená a všude jdou vidět výborné nápady, jenže ty nejsou dotažené do konce. A máme tu také ochranu, vyžadující stálé připojení k internetu, takže bohužel zapomeňte na hraní na chalupě. Na celém Command & Conquer 4 je asi nejlepší manuál. Jsou v něm krásně rozepsané jednotlivé postavy a jednotky či třeba tabulka, která z nich se k čemu nejlépe hodí.